Nejnovější počin Guye Ritchieho s názvem Operace Fortune: Ruse de guerre dorazil na začátku ledna do kin. Nutno podotknout, že především kvůli covidu a válce na Ukrajině snímek ležel přes rok v šuplíku. V mezidobí stihl Ritchie vydat povedeného Rozhněvaného muže, kde se v hlavní roli představil Jason Statham. Ten se dočkal titulní role i v tomto snímku, kde si zahrál superšpióna Orsona Fortuna.

Jedná se už o pátou spolupráci Stathama s Ritchiem, přičemž každý jejich film se dá považovat za kvalitní ukázku moderní kinematografie. To samé se dá říci i o jejich nejnovějším počinu. Nicméně po prvním zhlédnutí ve mně převládá mírné zklamání. Stále je to ten svižný Ritchie, který příběh staví na hutných dialozích. Jenomže jako celek film tentokrát moc nefunguje. Nebo tedy nefunguje tak dobře, jak jsme zvyklí z jeho předešlých děl.

Po všech gangsterech a zločincích tentokrát Ritchie brouzdá ve špionských vodách. Britská vláda se totiž opět topí v problémech, a tak sestaví tým agentů, kteří mají zajistit jistou ukradenou zbraň, o které nikdo ani netuší, co dělá a jaké má využití. Orson Fortune a jeho tým připraví brilantní taktiku, což znamená vloudit se do přízně prodejci zbraní Gregu Simmonsovi, kterého ztvárnil Hugh Grant. Tomu role grázla, stejně jako v Gentlemanech, seděla jako ušitá na míru.

Jako součást plánu je pak postava hollywoodského herce Danny Francesca v podání Joshe Harnetta. Ten je oblíbeným hercem hlavního antagonisty, a tak je proti své vůli nucen spolupracovat s vládními agenty, kteří na něj mají nějakou tu špínu ohrožující jeho kariéru. Kromě Orsona je v týmu také sličná americká agentka Sarah, kterou hraje čím dál tím lepší Aubrey Plaza, a třetím do party je rapper Bugzy Malone coby chladný odstřelovač J. J.

Herecké obsazení hlavních i vedlejších postav je skvělé a mile mě překvapil Josh Harnett, jehož mám zaškatulkovaného jako otravného herce, který mi je ve většině rolí silně proti srsti. Pozice lehce zmateného herce mu však sedla dokonale. To samé se dá říct o všech ostatních. Díky špičkově napsaným dialogům na plátně zazáří všichni. Aubrey Plaza společně se Stathamem mají mezi sebou skvělou chemii.

Bohužel se nejedná o jeden z filmů Guye Ritchieho, který by mě dostal do kolen. Ano, opět jsem se skvěle bavil a jeho rukopis zajímavé akce s dialogy plnými inteligentního humoru, je ve filmu všudypřítomný. Nicméně během promítání jsem měl pocit, že sleduji nesourodou směsici skvěle napsaných scén, které absolutně nedrží pohromadě.

Například linka mezi Grantem a Harnettem je vesměs úplně zbytečná, i přestože se se k ní autor neustále vrací. S určitou příběhovou kontinuitou jsem měl problémy už při sledování Rozhněvaného muže, ale tam to autor chytře skryl za kapitoly. V Operaci Fortune se tento neduh však projevuje v plné míře. A je to sakra škoda, protože jednotlivé scény jsou opravdu parádní. Jen to pojivo chybí.

Druhá věc, co mi na filmu vadí je ta, že snímek podle mě neví, čím chce vlastně být. Chce být bondovkou? Nebo více do stylu Misson: Impossible? Či chce být realistický jako Jason Bourne? Ve výsledku chce být vším a není ničím. Jasně, opět je zde plno nadsázky, která Ritchiemu tak dobře funguje v jiných filmech, ale toto je první snímek mého oblíbeného režiséra, kdy opravdu nemám tušení, co mi chce autor sdělit. Najde se tu rozhodně jistá podobnost s jeho snímkem Krycí jméno U.N.C.L.E, ale dle mého ten hrál na absurditu špionství daleko čistšími tóny, byť i přesto se mi U.N.C.L.E zdá jako o dost horší film.

Nemohu se zbavit pocitu, že Guy Ritchie až moc jel na jistotu. Dobří herci a skvělé dialogy, které baví a rozesmějí vás. Solidní akce a tempo to jsou také Ritchieho signifikantní znaky. Jenomže dál není nic navíc. Příběhově vás nic nepřekvapí, a i když herci odvádějí opravdu dobrou práci, tak vztah si k nim těžko vybudujete. Celé to působí vlastně velmi neslaně a nemastně, byť se stále jedná o velmi solidní počin. Kdyby to nebyl Guy Ritchie, tak bych nejspíše volil smířlivější slova, nicméně na tohoto scenáristu mám prostě větší nároky.