V roce 2017 se ve třetím čísle měsíčníku Modrá CREW objevil komiksový svazek s názvem Okko: Cyklus vody. Ten byl vytvořen francouzským komiksovým tvůrcem s pseudonymem Hub (Humbert Chabuel). Už od první stránky čtenáře překvapila nádherná kresba a hlavně velmi atraktivní zasazení příběhu do Japonska roku 1108.

Postupem času začala spousta lidí komiks přirovnávat k takovému japonskému Zaklínači. A není to jen kvůli dobrodružnému putování velmi nesourodé skupinky, která se skládá z rónina Okka, tajemného maskovaného bojovníka Nobura, opilého mnicha Nošina a mladého rybáře Tikka, ale také kvůli nadpřirozeným jevům, démonům nebo třeba upírům.

První svazek nabízel dva díly, které dohromady obsahovaly uzavřený příběh. Fanoušci však věděli, že Hub vytvořil samotné Cykly celkem čtyři. Na druhý svazek s podtitulem Cyklus země se však čekalo celkem dlouho. Objevil se až v patnáctém čísle magazínu Modrá CREW, který vyšel na konci července/júla 2020. V současné chvíli je to už sice delší doba od vydání, ale ke komiksu jsme se bohužel dostali až teď. Tak se tedy pojďme podívat, jak vlastně komiksový svazek Okko: Cyklus země dopadl.

Stále se píše rok 1108 a velké klany pajanského císařství nelítostně bojují o moc a území. Mezitím se naše skupina, skládající se z Okka, Nobura, Nošina, Tikka a nově i nájemné bojovnice Pokosily, vydává vlivem nepříjemných okolností na pouť po sedmi klášterech v horách, aby našla záhadné a vražedné mnichy se znakem havrana. Samotná cesta v horách je však velmi nebezpečná, protivníci doslova smrtící a prastaré síly se dožadují krvavých obětí.

Příběhová linka sama o sobě zní velmi zajímavě. Její problém však tkví v samotné nataženosti. Oproti prvnímu dílu série Okko se k zajímavému zvratu a napětí dostanete až ke konci samotného svazku. Cyklus země je tedy většinu času jen takové road story, kde skupina chodí od chrámu ke chrámu a nedostává odpovědi na své otázky. Samotné ukončení komiksu je ale po vzoru prvního dílu akční, napínavé, tajemné, uspokojivé a uzavřené.

Když už zmiňujeme první svazek, tak se vraťme k problému, kterým trpěl nejen on, ale právě i ten druhý. Tím problémem jsou hlavní postavy. Nechápejte mě špatně, vizuálně jsou naprosto skvělé a dobře vymyšlené, ale je to jedno velké „ale“. Všichni kromě mladého Tikka, jenž je zároveň vypravěčem, nemají žádnou minulost. Celý komiks se tedy koukáme na skvěle vypadající postavy, které jsou ale naprosto bezcharakterní. A nezachrání to ani násoska Nošin svým humorem.

Přečtěte si také: Rónin Miyamatu Usagi a inspektora Ishidu musí vyřešit nový případ ve 33. dílu Usagi Yojimbo s podtitulem Skrytí

Co se ale naopak znovu povedlo, je skvělá kresba. Z každého jednoho panelu na vás dýchá atmosféra tehdejšího Japonska. A těch panelů je na 106 stranách opravdu hodně, možná někdy až moc. To je bohužel taky trochu chyba, ale už menšího rázu. Kvůli obrovskému množství panelů na každé stránce se občas v příběhu ztrácíte nebo prostě jen na obrázek musíte delší dobu koukat, protože jsou některé obrázky moc malé. Komiksu by opravdu slušel větší formát.

Okko: Cyklus země je tedy velmi zajímavým počinem, který nadchne milovníky Zaklínače i starého Japonska. Samotná kresba vás uchvátí a vtáhne do děje. Kdyby tvůrce trochu zapracoval na příběhu a hlavních postavách, jednalo by se vskutku o perfektní komiks. I přes tyto očividné chyby je druhý svazek série Okko nadprůměrné dílo, které můžeme doporučit všem fanouškům japonské mytologie.