Nepřivolávej nic zlého: Remake, který postrádá odvahu dánského originálu

Bojíte se ozvat, když vás někdo předběhne ve frontě? Je vám nepříjemné zastavit někoho upovídaného, kdo nechce přestat mluvit, takže jen s přikyvováním vyčkáváte na to, až skončí? Cítíte se trapně ozvat se, když vám v restauraci přinesou na stůl špatné jídlo, ale vy nejenže ho sníte, ale ještě necháte dýško? V tom případě je hororový thriller Nepřivolávej nic zlého pro vás jako dělaný.

Teď ovšem mluvím o původním dánském filmu od režiséra Christiana Tafdrupa, který svou krutostí a hrůzou může leckoho zvednout ze židle. Jeho třetí celovečerní film je v podstatě jedno velké varování pro lidi, kteří jsou až příliš pasivní a bojí se vůči něčemu ohradit, aby náhodou někoho neurazili a nemuseli vystupovat ze své komfortní zóny. Výsledkem tak byla náležitě znepokojivá podívaná, která své diváky udržuje v konstantní nervozitě a napětí. Film každopádně zaujal i v zámoří, takže bylo jasné, že na něj eventuálně vznikne remake. A už zde jeden takový máme. Dokonce pouhé dva roky od vydání původní dánské verze! O scénář a režii se však postaral James Watkins, který nejednou dokázal, že mu jdou jak děsivé, tak i napínavé tituly, však vzpomeňme na Jezero smrti (2008). Jak si tedy s americkou předělávkou poradil?

Inu, ne úplně špatně, ale pro mě, tedy pro člověka, který viděl dánský originál a nesmírně si cení toho, že není určený pro masové publikum, to je spíše zklamání. Příběh se zaměřuje na americký manželský pár Bena a Louise v podání Scoota McNairyho a Mackenzie Davis, jenž se během dovolené v Itálii seznámí s charismatickým Paddym v podání nabušeného Jamese McAvoye a jeho ženou Ciarou, kterou hraje Aisling Franciosi. Oba dva páry mají i děti, ale zatímco dcera Bena a Louise, je zcela normální dívkou, syn Paddyho a Ciary se zdá být až podivně zamlklý. V Itálii však stráví fajn čas, proto později Paddy a Ciara pozvou své nové americké přátele, kteří nyní žijí v Londýně, k sobě domů na venkov, aby si společně užili fajn víkend. Ben a Louise nakonec pozvání přijmou. Ale už krátce po příjezdu začne být divákovi jasné, že tu není něco v pořádku.

Je vlastně poměrně těžké o filmu psát bez spoilerů. Je fajn, že remake s dánským originálem sdílí onu zásadní přísadu, na které je položená celá pointa příběhu. Paddy a Ciara se k Benovi a Louise sice chovají mile, ale postupně začnou testovat, co všechno si k nim vlastně mohou dovolit. Podobně jako původní snímek, i zde tvůrci vcelku zdatně zvládají budovat ono napětí a vyvolávat v divákovi nervozitu z toho, že brzy se stane něco hrozivého. Velkou nevýhodu ale budou mít diváci, kteří viděli oficiální trailery od Universalu. Pokud jste jeden z trailerů viděli, v podstatě jste už zhlédli celý film, respektive vám bude okamžitě jasné, jak asi dopadne. A nebudete se mýlit. První dvě třetiny více méně nabídnou to samé, co ukázala dánská verze, zásadně odlišná je ale třetina poslední. A zde tkví můj hlavní problém s celým filmem. Zatímco dánský originál se nebojí přitvrdit a začne své diváky ještě více trápit učiněnou hrůzou, která má velice temný konec, americký remake místo toho nabídne zcela standardní a hlavně divácky naprosto bezpečnou hru kočky s myší, kterou jste už viděli tisíckrát a ničím vás neohromí.

Jenom pro upřesnění. Já zcela oceňuji, když se nějaký remake pokouší udělat něco jinak a přijít s něčím novým, ale musí to být minimálně stejně zajímavé, jako původní verze. A to prostě americká předělávka nezvládla. I když půjdete na film zcela naslepo, poměrně brzy si uvědomíte, jak bude celý příběh asi končit. Jistě, po technické a herecké stránce se jedná o solidní podívanou, přičemž pokud hledáte napínavé a nenáročné pokoukání, kde hodná rodinka přijede k divné rodince, která se zprvu tváří jako normální rodinka, tak jste na dobré adrese.

Ale o tomhle Tafdrupův původní film nikdy nebyl. Dánové nám skrze originál velice krutě ukázali, co se může stát příliš pasivním a nekonfliktním lidem, kteří se bojí pořádně vzepřít i v extrémní situaci, kdy už jde fakt o kejhák. Je to sice kruté, ale zároveň i nesmírně poutavé a svým vlastním zvráceným způsobem i podmanivé. V remaku však Američané na něco takového neměli koule a raději se vydali běžnou diváckou cestou, což vyústilo v zápletku, kde nejenže se původní pointa o varování před pasivitou ke konci filmu úplně vytratí, ale zároveň nenabízí nic skutečně zajímavého. Je to skoro až ironické, protože remake v podstatě dělá to, co dělají i jeho hlavní postavy. Až příliš se bojí vystoupit ze své komfortní zóny a nadělit nám něco opravdu šokujícího a tabu prolamujícího, co by určití diváci nesnesli a naštvalo by je to. Místo toho zde máme tuctový třetí akt, který z filmu udělá… prostě jen další docela zábavný thriller, na který do pár dnů zapomenete.

Odráží se to i na postavách. Je vcelku zajímavé, že remake více zabředl do manželských problémů mezi Benem a Louise, ale mrzí mě, že už se vykašlal na to více zkoumat onu Benovu úmornou touhu přestat se cítit jako naprostá nula. Proto ostatně chtěl jet za Paddym (v původní verzi za Patrickem), protože mu přišlo, že se od něho dočkává respektu a podpory, kterou dlouho nezažil. Proto byl mimo jiné tak nekonfliktní, tak pasivní, tak submisivní, protože se bál, že když se příliš vzepře, tak o ten respekt přijde. Ben v remaku je však jen bezpáteřní slaboch, kterého se ale film příliš zkoumat neobtěžuje.

James McAvoy jakožto Paddy sice působí jako nebezpečný alfa samec, na němž je vidno, že mu trošku šplouchá na maják, ale film se ho až moc snaží vyobrazit jako očividného padoucha, v jehož stínu pak v rámci toho uvízne Ciara. Opět se hodí srovnat s dánskou verzí, kde oba působili víc… lidštěji. A o to víc bylo posléze znepokojivé jejich následné chování. Herecky ale byli všichni skvělí, obzvlášť Mackenzie Davis si zaslouží pochvalu. Hudby ve filmu moc není, hraje především v oné problematické poslední třetině, kde se snaží posilnit celkové napětí.

Jednu věc ale remake zvládl dle mého názoru lépe. A to vztah mezi Agnes a Antem, dětmi obou párů. V dánské verzi mají mezi sebou minimální interakce, zde se však Ant snaží Agnes v jednotlivých částech filmů naznačit, že s jeho rodiči není něco v pořádku. Jeho aktivita dává v americké předělávce mnohem větší smysl, díky čemuž film nezopakoval jeden z mála záporů, které jsem choval k dánské verzi.

A teď to hlavní. Má cenu na film jít? Inu, pokud se na něj chystáte a neviděli jste dánský originál, tak na vás čeká vcelku slušný strašidelný thriller, který bude asi bavit, ale ničím pořádně nepřekvapí. Pokud jste však dánskou verzi zhlédli, možná budete z kina odcházet zklamaní. Což byl bohužel můj příklad. Rozhodně nemůžu říct, že bych se při sledování nudil, snímek je hezky a s citem natočený, přičemž hodně tomu pomáhá i silné obsazení. Ale ta absence odvahy, kterou oplýval originál, je pro mě zkrátka a dobře zásadní fail. Odvahy, která sice byla krutá, ale dělala z původního filmu skrznaskrz zajímavý film s jasnou pointou. Americký remake na to jde až příliš opatrně, čímž se připravil o ono temné a poutavé kouzlo, které měla Tafdrupova vize. A to je škoda.