Nejlepší sci-fi roku? Project Hail Mary vás rozloží

S tvorbou spisovatele Andyho Weira mám zvláštní vztah. Marťana jsem četl, ale film jsem nikdy celý neviděl. Artemis jsem četl, ale ta film nedostala a za mě je to podstatně slabší kniha než Marťan. Spasitele, nebo tedy Project Hail Mary, jsem viděl v kině, ale nikdy jsem ho nečetl. Na základě filmu však věřím, že kniha je lepší než Marťan. A ten film je prostě skvělý.

Příběh sleduje Rylanda Grace, biologa a středoškolského učitele, který se probudí na kosmické lodi, aniž tuší, kdo je, kde je a proč tam je. Jak si postupně vzpomíná, vidíme spolu s ním flashbacky na jeho minulost a události na Zemi, které předcházely jeho současnému stavu.

V tomto románu Andyho Weira má totiž Země sakra problém. Slunce svítí stále méně, Země se rapidně ochlazuje a co je horší, stejně jsou na tom všechny hvězdy známého vesmíru. Až na jednu. A právě tu je potřeba prozkoumat a pokusit se zjistit, jak opravit i naše Slunce. Akorát že náš hrdina je z nějakého důvodu na lodi úplně sám. Což ale neznamená, že bude sám i na celý úkol.

Spasitel je typická Weirovka, která působí celou svou osobností jako Marťan, akorát ještě lépe, protože k prvku osamělého vojáka v poli přidává další témata. Grace není vycvičený odvážný astronaut. Naopak, jde o posraného, zbabělého učitele, kterého ani doslovný zánik lidstva nedokáže dokopat k tomu, aby se obětoval, což z něj dělá postavu, s níž se dokážete ztotožnit mnohem víc než s Markem Watneym z Marťana. Zároveň budete neustále spolu s ním přemýšlet, jak se vůbec ocitl na lodi 11 světelných let od Země. Na rozdíl od Marťana tu také nejde o přežití člověk proti přírodě. Grace nemá problém se zásobami ani s jídlem. Má problém především sám se sebou, svými strachy a pocitem malosti v kontrastu s náročným úkolem galaktických rozměrů, který musí vyřešit.

Dalšími důležitými tématy jsou komunikace, kulturní rozdíly, nečekaná spojenectví, ale i odcizení a osamělost jedince uprostřed davu lidí a lidstva jako takového, stejně jako otázky, co to vlastně je domov, lidstvo nebo přátelství. Nejde přitom o žádné přehnaně hluboké filozofické monology. Tohle všechno se při sledování filmu odehrává ve vaší hlavě, zatímco vaše emoce jezdí na horské dráze mezi humornými scénami, nevhodnými vtipy hlavní postavy a tragickými až depresivními situacemi absolutního zmaru apokalyptických rozměrů.

Vizuál filmu je dechberoucí. Doslova. Vesmírné pasáže jsou nádherné a jejich jasný barevný kontrast vycházející z vesmírného vakua a absence atmosféry stojí v dokonalém protikladu k šedivé, deštivé umírající Zemi z Graceových flashbacků. Všechno to navíc podporuje výborná hudba Daniela Pembertona, která aktivně podporuje každou emoci, kterou vás scénář nutí cítit.

Ryan Gosling tu ukazuje, že není jen fešák, ale i dobrý herec. Výborně mu sekundují Sandra Hüller jako chladná, nekompromisní, ale odhodlaná ředitelka projektu Eva Stratt a také naprosto úžasný James Ortiz v roli Rockyho – a dál to nebudu rozvádět, protože by mě traileroví puristi obvinili ze spoilerů. Díky tomu ale není film tak závislý na práci s videodeníkem jako Marťan, i když pár vtipných záznamů se tu samozřejmě najde.

Ve výsledku mi ve filmu vadily jen dvě drobnosti, na které bylo v knize zřejmě víc času, a ty se týkají vědeckých vysvětlení ohledně poměrně rychlého navázání komunikace a několika vědeckých a organizačních problémů, s nimiž se potýkal pozemský tým při přípravě mise. Zkrátka, u Weira jsem zvyklý na to, že všechno je vědecky uvěřitelné a co nejlépe vysvětlené – a ve většině případů to pro tenhle film platí. Takže problém jsem měl opravdu jen na dvou místech, kde bych čekal víc vysvětlení. Na druhou stranu film má 156 minut a je to tak akorát. Není zbytečně dlouhý ani krátký, skvěle odsýpá, řekne vám všechno potřebné ve správný moment a v zásadě nemá jediné hluché místo.

Bez dalších zbytečných řečí a riskování případných spoilerů uděluji filmu 9 bodů z deseti a rozhodně vám doporučuji zajít na něj do kina. Na rozdíl od Avatara tu totiž najdete i dobrý, promyšlený a výborně napsaný scénář, tematickou hloubku a myšlenky, které do vás nikdo nebude tlačit násilím. Oproti modrým mimozemšťanům tenhle titul nepředpokládá, že divák je idiot. Proto si ho skvěle užijete i na malé obrazovce v pohodlí domova, až se časem dostane na streamovací platformy. Minimálně vesmírné pasáže a jejich kontrast se Zemí ale prostě fungují líp na velkém plátně. Odvažuji se tvrdit, že Project Hail Mary je zatím nejlepší Weirovka a po filmu mám obrovskou chuť si přečíst knihu. A vy byste to měli udělat taky!