Dexter: Vzkříšení je důstojnou připomínkou, proč jsme si původní seriál tak zamilovali

Ach, Dextere, ty stará vojno. Ty si prostě nedáš pokoj, viď? A víš co? Jakožto tvůj fanatický fanoušek ti to naprosto schvaluju. Seriálová cesta nejsympatičtějšího sériového vraha Ameriky v podání Michaela C. Halla byla… poměrně dost turbulentní a neobvyklá. Původní seriál skončil v roce 2013 osmou řadu, která byla… řekněme hodně rozporuplně přijímaná. O 8 let později pak překvapivě dorazila navazující série jménem Nová krev, která měla Dexterovi mimo jiné dát pořádné a uspokojující zakončení. Ale i přestože Nová krev měla o něco lepší reakce než osmá řada, úplný konec také spoustu fanoušků nepotěšil. Ovšem zdálo se, že tohle už je opravdu definitivní. Dexter byl mrtvý. Tohle byla konečná.

Akorát že vůbec! Náš starý dobrý Řezník ze zálivu se totiž letos znovu vrátil na scénu živ a zdráv ve zcela novém seriálu s poněkud laciným, ale odpovídajícím podtitulem jménem Dexter: Vzkříšení, který přímo navázal na události Nové krve. Spolu s ním přichází i třetí pokus o to nadělit Dexterovi opravdu uspokojivé finále, které navíc může být ještě v nedohlednu, protože tvůrci by podle všeho rádi vytvořili vícero sezón. Jak se ale seriál povedl? Není už Dexter příliš ohranou písničkou? Má vůbec cenu mu dávat šanci? Inu, i přes pár přešlapů mohu říct, že se nám Dextřík skutečně vrátil se vší parádou.

 Příběh se tentokrát odehrává v zalidněném New Yorku, kam se Dexter po svém zotavení vydá, aby dával pozor na svého syna Harrisona. Ten nyní pracuje v jedním z místních nóbl hotelů, kde se ale jednoho dne dostane do jisté šlamastyky s jedním z hostů, jehož posléze zabije. Byl to ale pěknej ha*zl, takže žádná škoda. A i přestože od svého vrahounského otce ví, jak se zbavit těla, stejně mu nakonec začne dýchat na krk newyorská policie. 

Dexterovi se mezitím podaří dostat se do takového klubu sériových vrahů, který vede miliardář Leon Prater v podání Petera Dinklage. A jak se dalo čekat, jeho členové pasují do Dexova kodexu. V patách mu ale je jeho starý dobrý brach a bývalý kolega Angel Batista, který po událostech Nové krve odhalil strašlivou pravdu. Tedy to, že jeho tehdejší kamarád je pravým Řezníkem ze zálivu.

 V první řadě je určitě fajn, že příběh se vrátil do nějakého rušného města, kde se Dexter může svému zabijáckému řemeslu věnovat s větší vervou. Oproti teplému a prosluněnému Miami je studený a poněkud pochmurný New York vcelku zajímavým kontrastem, který ale zároveň seriálu dodává svůj vlastní a charakteristický podpis. Jedna věc se ale nezměnila. Michael C. Hall je jakožto Dexter pořád perfektní. Ať už jde o jeho vnitřní monology, nebo smysl pro humor opírající se o ironii, pořád jsem měl zkrátka pocit, že to je ten starý dobrý antihrdina, jehož jsem si před tolika lety tak oblíbil.

Při sledování jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že tomu seriálu něco strašně chybí. A velice rychle mi pak došlo, že to je prostě ta Debra. Fakt, že Dexterovu sestru s nevymáchanou hubou nechali v osmé řadě zabít, považuji za jednu z největších tragédií seriálové historie. Debra z velké části tvořila duši celé série a na její absenci jsem si musel dlouho zvykat. Je to skoro jako kdyby třeba existovala celá jedna sezóna Breaking Bad, ve které by vůbec nebyl Jesse Pinkman. Upřímně bych možná víc ocenil, kdyby se vrátila jakožto ono fyzické ztělesnění Dexterova podvědomí místo Harryho, kterého jsem sice také viděl rád, ale… no, Debru bych zkrátka viděl raději. Už jen proto, že zkrátka byla deuteragonistkou původního seriálu.

Role deuteragonisty, tedy druhé hlavní postavy, se v seriálu tentokrát zhostil Harrison, který je zde upřímně mnohem snesitelnější postavou než v Nové krvi. Jeho příběhová linka vraždy v hotelu se chytře propojuje s linií, která se točí kolem Dextera a zmíněného klubu sériových vrahů. Harrison je však stále ještě velice nezkušený a dostat se mimo podezíravý zrak policie se mu příliš nedaří. Díky tomu ale seriál slušně buduje napětí a udržuje diváka v jisté nervozitě z toho, že se vyšetřovatelé, jmenovitě velice schopná policajtka Claudette Wallace, která strašně žere Bee Gees, nakonec dopachtí k pravdě Harrisonův příběh se díky tomu vyvíjí napínavým a zajímavým způsobem, díky čemuž i scény, ve kterých Dexter není přítomen, dokážou udržet pozornost diváka.

Když se vrátíme k onomu klubu sériových vrahů, některým divákům to může přijít trochu přes čáru, ale po tom všem, co už má Dexter za sebou, mi to zas tak mimo nepřijde. Jednotliví zabijáci, které navíc hrají hvězdy jako Neil Patrick Harris, Krysten Ritter nebo David Dastmalchian, sice nemají onu hrůznou auru, jakou měli jiní sérioví vrazi v předešlých sezónách, ale celkově se rozhodně jedná o zajímavé postavy. Navíc různé situace, do kterých se s nimi Dexter dostane, patřily k nejzábavnějším momentům celé série. A jasně to dokazuje, že tvůrcům stále ještě nedocházejí nápady.

Leon Prater je v rámci svého společenského postavení sice poněkud prvoplánový padouch, ale osobně oceňuju, že primárním antagonistou tentokrát není další psychopatický sériový vrah, což mě v posledních řadách původního seriálu začalo už docela unavovat.

Seriál také vůbec nešetří nostalgií, cameo v něm má hned několik známých postav (živých i mrtvých), po jejichž návratu srdce mnohých fanoušků vyloženě zaplesá nadšením. Někdo by sice řekl, že to je fan service, ale zároveň tato spojitost podtrhuje celistvost značky a potvrzuje, že Vzkříšení i původní seriál sdílejí stejný svět, jehož události na sebe navazují. A že následky Dexterových činů z minulosti stále mají určitý dopad na současnost.

Kromě Harrisona tento aspekt představuje především Batista, jehož úloha ve Vzkříšení je sice smutná a frustrující, respektive protože tentokrát jde Dexterovi po krku, ale zároveň je logická a vlastně i strašně uspokojivá. Možná i vy jste si poslední řadu původního seriálu představovali tak, že Dexter bude konečně odhalen jakožto Řezník ze zálivu a všichni jeho bývalí kolegové po něm pak půjdou. Prostě velkolepé a odpovídající finále. Takový konec jsme bohužel sice nedostali, ale Batistova dějová linie ve Vzkříšení je taková ochutnávka toho, jak by to asi vypadalo. A funguje to skvěle, i přestože si myslím, že Batista a Dexter by zde přece jenom měli mít více emotivních interakcí. Však už toho spolu zažili mnohé.

Seriál také nezapomíná na to, že v Dexterově životě by měli být i blízcí lidé, před kterými však musí tajit, že je sériový vrah. Kouzlo původního seroše nebylo jen o chytání zločinců, ale i o nejrůznějších situacích, kdy se Dexter snažil skrýt své pravé já jak před svými kolegy od policie, tak před členy své rodiny, včetně Debry a Rity.

Ve Vzkříšení máme Harrisona, který však o otcově temném pasažérovi ví, ale pak je zde ještě řidič Blessing Kamara, který Dextera ubytuje ve svém domě. Upřímně si myslím, že to je postava, která má ještě mnoho potenciálu, byť seriál s ní zatím nešel do nějakých zajímavých rovin, ale možná si pro to jen připravuje půdu v budoucích sériích. Harrison každopádně představuje nejen spojení s Dexterovou minulostí, ale i výzvu pro jeho otcovskou roli, která nezačala nejlépe. Blessing zas připomene, že Dexter dokáže navázat nečekaná spojení mimo své tradiční prostředí, a zároveň dokáže ukázat i svou „normálnější stránku. A je moc dobře, že Vzkříšení na jeho lidský rozměr nezapomnělo.

Co mě ale trochu zklamalo byla hudba. Soundtrack k původnímu seriálu považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy slyšel, ale jelikož původní skladatel Daniel Licht v roce 2017 bohužel zemřel, jeho místo musel převzít Pat Irwin. Ten odvedl dobrou práci u prequelu Original Sin (na který mimochodem také máme recenzi), ale pokud nepočítám několik známých motivů z původního seriálu, tak zde jeho práce byla vcelku průměrná. Nu což, alespoň se to vykompenzovalo skvělým výběrem písniček.