,,Bůh stvořil A a Z. Bůh stvořil AZ kvíz. A bylo to dobré,”

Přes karanténu mnozí z nás nemají do čeho píchnout. Kina, divadla a kluby jsou stejně jako školy zavřené. V tento moment nás ovšem zachraňují online streamovací služby (VOD), které nám poskytují ještě více audiovizuálního obsahu než předtím. V tyto dny se nejvíce vytáhly i české platformy. Na Aerovodu a Dafilms totiž můžete najít spoustu české i zahraniční festivalové produkce. Jednou z nich je i uvolnění mystické dokumentární trilogie Morava, krásná zem, která paradoxně s dnešní dobou pojednává o vyvolávání zombies, satanismu a fašismu v prostředí moravského Slovácka.

Nenechte se zmást mým kratším shrnutím děje. Ačkoliv příběh celé trilogie může znít jako šablonovité béčko, je mu přidáno na metafory a pokročilém stylu. Přece jen nutno podotknout, že první dva díly série byly natočeny v roce 2016 jako studentský film na katedře Centrum audiovizuálních studií na Filmové fakultě AMU. Zde se nevyučuje plně konvenční styl filmového jazyka, ale dostává ho spíše do roviny videoartu a to se samozřejmě promítlo i do první a druhé epizody Moravy.

Třetí závěrečná část je natočena o tři roky později, stopáž se z krátkometrážního filmu dostává na snímek středometrážní a vnáší do prostředí rozpracovaného fikčního světa odpovědi na otázky, které byly v rámci celé trilogie vyvolány. Nemá cenu psát hluboce o příběhu, který je sepnut spíše v klíčových znacích, nuancích a sám o sobě, jak jste se mohli přesvědčit v prvním odstavci, zní jako velmi kýčovité béčko.

Je nutno jen shrnout motivy, které si na nás tvůrčí tandem režiséra Petra Šprincla a scenáristy Lukáše Jiřičky připravil. Ačkoliv se přes stylovou neformální stránku může zdát, že Morava, krásná zem je jen jedním z dalších uměleckých patosů zahleděných samo do sebe, připadně do kvazi-génia tvůrce, snaží se jít k látce s velmi mladou osvěžující perspektivou plnou elánu. Může za to především využití československé meme culture. Tzn. přirovnání AZ kvízu a jejich moderátorů, Aleše Zbořila a Evě Brettschneiderové-Machourkové, k ráji a Adamovi s Evou, nazpívání úvodní písně enfant terrible české hudby duem Katka a Jindra, či vystoupení legendární metalové brněnské kapely Root.

Co ovšem může některé šokovat, je štítek dokumentárního filmu, ačkoliv pojednává o zombie apokalypse a vyvolávání satana. Ona hranice mezi fikcí a dokumentem je velmi křehká a je na každém z nás, jakou cestu si zvolíme a které budeme věřit. Pro mne osobně se jednalo o dokument. Využití profíků na pozadí neherců je skvělý tah. Funguje na základě reálných kulis a historických konotací v rámci epochy Velkomoravské říše. Ale když bychom museli udělit filmu nějaký štítek, je to rozhodně spíše mokument než dokument v čistém slova smyslu.

A ačkoliv bychom měli problém se zařazením díla do žánrového kánonu, nezachráníme se, jak jsem předestřel v předchozích odstavcích, ani u formy a stylu. Obraz je členěn na několik stylů snímání. V prvé řadě využívá černobílého filmu a kamera tak chvíli vypadá jako ze starých francouzských grotesek. Další formou je natáčení na VHS kameru, tedy klasické kazetové home video, které je rozbité, neustále šumí přes různé frekvenční vlny, apod. Třetí kapitolou snímání je pak klasická digitální kamera s hladkým obrazem. Mezi těmito třemi formami se různorodě stříhá a dochází tak k velmi jasnému roztříštění a defragmentaci obrazu. S tou se naštěstí pracuje rozumně narozdíl od prvních dvou dílů, jejichž práce s nedokonalostmi filmového záznamu nebyly dohnány k perfekci, nýbrž jen k lehčímu naťuknutí. Nutno ovšem podotknout, že stále v některých částech se vám z náhlých prostřihů mezi černobílou a barevnou verzí bude chtít občas zvracet, což byl ale možná účel.

Zvukově se celá forma předěluje mezi komedií a hororem. Když jde o komické části, bývají úsměvné, hororové pak zcela znepokojivé. Děsivých prvků je několik: až do uší řezající randál black metalu, velmi zneklidňující zvuky jakýchsi duchů, apod. V této rovině si ovšem zvuk můžeme vynachválit. Ačkoliv kamera je dost úzkoprsá ve sdělování informací a nejsme schopni se soustředit na jeden obrazový prvek, který by nám přinášel zásadní pocity a emoce, zvuková kostra funguje přesně naopak a dává nám velmi jasné zvukové motivy, kterých se můžeme držet a z nich bude plynout i náš strach, případně pobavení.