Tak schválně. Dokázali byste jmenovat nějakou jinou velkou filmovou značku, ve které jsou pozdější díly lepší než ty první? Velkolepá série Mission: Impossible skutečně zraje jako víno. A spolu s ní i agent IMF Ethan Hunt v podání kaskadérského krále Toma Cruise, který sice už zase má o pár vrásek navíc, ale běhat, skákat, zběsile řídit a dávat pořádné rány umí stále zatraceně dobře. Nyní zde máme v pořadí již sedmý díl, respektive jeho první část, ve které Hunt a jeho parťáci budou muset čelit další náročné misi, v níž bude opět (nepřekvapivě) v sázce osud celého lidstva. Tentokrát se však bude muset postavit možná tomu nejděsivějšímu nepříteli z celé série. A jeho hrůza tkví především v tom, že se jedná o nepřítele, který není skutečně naživu.

Člověk by si řekl, že když je venku již sedmý díl z nějaké akční série, tak už s ním musí přijít také určitý stereotyp a všednost. Ale režisér Christopher McQuarrie, který byl pro celou značku vyloženým darem z nebes, nalezl způsob, jak zachovat onen charakteristický a zábavný styl, jímž se celá série mohla vždy chlubit, a zároveň přijít s určitou inovací, která nejenže dává smysl, ale je také poměrně aktuální. Tím se dostáváme k hlavní zápletce filmu. Naše hrdiny a v podstatě i celý svět bude trápit umělá inteligence jménem Entita, která se samozřejmě tak trochu vymkla kontrole. A klíčem k jejímu ovládnutí, případně zničení, je… ehm, no... skutečně doslovný reálný klíč, jenž se skládá ze dvou částí. A přesně po nich bude pást jak Ethan, tak i zloduši, kterým zlovolná AI pomáhá.

A už zde máme jeden z hlavních důvodů, proč Odplata tak funguje. Entita je sice primární hrozbou celého filmu, ale na rozdíl od ostatních „protivníků“, kterým musel Ethan čelit, se jedná o něco, co není z masa a kostí a je to vždy dva kroky napřed. A jelikož Mission: Impossible je z velké části také o nejrůznějších technologických hračkách a vymazlených vynálezech, rázem tu máme něco, co tyto technologie může bez problémů infiltrovat a využít ve svůj prospěch. Filmu to tak dodává oproti ostatním dílům jinou a o něco unikátnější šťávu, protože rázem se naši hrdinové musí oprostit od strategie, na kterou byly zvyklí ze svých předchozích dobrodružství, a musí o něco více improvizovat. Navíc aktuální téma o používání umělé inteligence napříč různými odvětvími dodává zápletce na podmanivosti. V tomto ohledu onen jednoletý odklad filmu spíše pomohl.

Co se ostatních hrdinů týče, opět se na scénu vrací Huntovi parťáci Luther, Benji a Ilsa, kteří jsou všichni nepřekvapivě skvělí. Ovšem všechny možná až příliš zastiňuje nová postava, zlodějka Grace v podání Hayley Atwell. Ta hraje v Odplatě jednu z primárních rolí a Ethan s ní má ve výsledku víc interakcí než se zbytkem svého týmu. Což tedy není nutně špatně, protože se skutečně jedná o zajímavou a fajn posilu, ale když to porovnám s Národem grázlů a Falloutem, tak mi přijde přece jenom trochu škoda, že zmíněná trojice nedostala ve filmu více prostoru. Hayley Atwell ale byla ve filmu skvělá, a ačkoliv si myslím, že už v sérii byly ženy, s nimiž měl Ethan lepší chemii, i tak tvořili skvělou dvojku.

Jedna z věcí, které se mi na sérii Mission: Impossible vždy líbily, byl fakt, že jednotlivé díly sice fungují jako samostatné příběhy, ale zároveň jsou díky svým postavám v určitém ohledu provázané. Do Odplaty se nám totiž vrací i několik starých známých, jmenovitě krasavice Vanessa Kirby jakožto svůdná a vychytralá Bílá vdova a hlavně Henry Czerny jako Eugene Kittridge, kterého jsme viděli v prvním díle z roku 1996. Jeho přítomnost tak zároveň divákovi hezky připomene, kam až se celá slavná série od 90. let dostala, přičemž si vroucně přeju, aby se ve druhé části vrátil nejenom on, ale i další známé tváře z předešlých dílů. Skoro to až působí, že se uzavírá jeden velký kruh, který bude uspokojující především pro znalce prvních filmů.

A nakonec tu máme i lidského padoucha jménem Gabriel, kterého ztvárnil charismatický Esai Morales. Tvůrci jeho minulost provázali s tou Ethanovou, takže má náš hrdina také osobní důvody k tomu, proč ho musí zastavit. Gabriel je navíc typ záporáka, který si valnou většinu věcí dělá sám, nesedí někde na zadku, aby za něj mohli jeho nohsledi udělat špinavou práci. A díky tomu je to o to úctyhodnější soupeř, se kterým Ethan samozřejmě změří síly i ve fyzickém souboji. Záporák Gabriel působí sice zajímavě, ale snímek bohužel příliš nevysvětluje jeho motivy a společnou minulost, škoda. Ovšem nesmíme zapomenout, že se jedná pouze o první půlku celého příběhu, napravit by to tudíž mohla chystaná druhá část. V tomto ohledu doufám, že se na to tvůrci nevykašlou, protože Gabriel je jakožto primární antagonista nakousnutý vcelku slušně.

Co se týče samotného tempa, první část Odplaty dokazuje, že McQuarrie je zkrátka a dobře mistrem žánru. Jistě, akčních sekvencí je tam skutečně mnoho, ale aby dokázaly být ve stejný čas setsakramentsky napínavé, správně dynamické a řádně vtahující, to už chce jednoznačně zkušenou ruku. Odplata tak nechá diváky vydechnout jen na krátké okamžiky, ale zároveň nelze říct, že by počet a délka akčních pasáží byly nějak vyčerpávající. Vděčit za to můžeme skvělé kameře a poutavému ději, který právě s oním motivem umělé inteligence patří pro mě osobně mezi nejzajímavější z celé série.

A samozřejmě zde máme naprosto nadupané finále, v němž se dočkáme nejenom další vynikající akční nálože, ale i scény, jež pomrkává na ikonickou scénu z prvního dílu, plus pasáže s jedním kaskadérským kouskem… no vy určitě víte, který mám na mysli. Však to bylo i v traileru!

Občas ale trochu skřípou dialogy. Respektive pasáže, kde dochází k nějakému dramatickému vysvětlování. Nepůsobí to totiž úplně přirozeně, zato ale až přespříliš filmově. V takovýchto titulech je samozřejmě fajn, když film občas diváka vede trochu za ručičku, ale měl by to dělat s určitým citem a nepodceňovat jeho inteligenci. Stejně tak je škoda, že oproti výbornému Falloutu, v němž je hned několik poměrně dost dobře fungujících emotivních sekvencí, se už zde na city zas až tolik nejede, obzvlášť tedy v jedné určité části v Benátkách, u níž se mohli tvůrci jednoznačně pozastavit o něco déle. Jednoznačně ale musím pochválit soundtrack, o který se opět postaral Lorne Balfe. A musím říct, že z něj se po jeho symfoniích z předchozích dílů a letošní fantasy Dungeons & Dragons: Čest zlodějů rychle stává jeden z mých nejoblíbenějších skladatelů.

Ve výsledku je ale první část Mission: Impossible Odplaty velice úctyhodným pokračováním naprosto fantasticky pokračující série, která si mnohé filmy Jamese Bonda úplně v klidu strká do kapsy. Předchozí Fallout se mi sice líbil o něco více, ale i tak jsem z kina odcházel náležitě spokojený. Hlavně ale musíme pamatovat na to, že se jedná teprve o první část. A nebudu lhát, od části druhé si toho budu slibovat mnohé. A pokud by se skutečně jednalo o šuškaný konec celého příběhu Ethana Hunta, což ale ještě není vůbec jisté, tak doufám, že to bude odchod jaksepatří velkolepý a náležitě uspokojivý. První část ve mně každopádně zanechala pozitivní naladění, takže to nepokazte, Chrisi a Tome! Prosím, fakt ne!