Recenze · Máma a Táta jsou Boží · v sobotu 21. 11. 2026 16:41
Máma a táta jsou Boží: Stojí nové české fantasy za to?
Když se nad tím člověk zamyslí, rodiče jsou v životě dítěte tak trochu bohy. Vysvětlují svět, určují jeho pravidla, chrání a dlouho se zdá, že je nic nedokáže zaskočit. Rodinné filmy však často staví děj na chvíli, kdy se role obrátí a odhalí se skutečná křehkost rodičovské autority. Česká dobrodružná fantasy komedie Máma a táta jsou Boží vypráví právě takový příběh, v němž dospělí ztrácejí punc všemohoucnosti, i když se paradoxně skutečně stávají bohy.
V bytě Novotných se jednoho dne začnou dít věci, které se do běžného rodinného dne příliš nehodí. Sourozenecké pošťuchování, otcovy pracovní povinnosti a maminu snahu udržet klidnou rovnováhu totiž naruší staří slovanští bohové i ozvěny minulosti. Syn Petr (Jakub Jenčík) je velkým milovníkem slovanské historie a obzvlášť jejích tajemných mytologických zákoutí. Touží se stát žrecem, jakýmsi pohanským čarodějem, protože věří v existenci magie a skrytých sil, které mohou měnit realitu. Jeho fascinace starými legendami stojí v protikladu k otcově pragmatičnosti, který se pro změnu opírá o pořádek a každodenní povinnosti. Petr tedy ve své čarodějnické ambici nachází i snahu stát se někým, koho bude okolí a zejména otec obdivovat, brát vážně nebo alespoň opravdu „vidět“. Nejvíce si z chlapcových koníčků utahuje dospívající sestra Simona (Anna Dvořáková), která je zprvu vykreslena jako typická do sebe zahleděná teenagerka, avšak ukáže se, že skrývá více odvahy a empatie, než by sama čekala. Do života Novotných náhle vpadnou dva sourozenci Raba a Cerad (Anna Vyčítalová a Jiří Chadraba), kteří se po tisíciletí ocitnou v současnosti, ale není to náhoda. Petrovi se nešťastným řízením osudu podaří osvobodit dva slovanské bohy, Peruna a Černaju, kteří si jako své nové pozemské schránky vyberou právě rodiče Novotných (Vica Kerekes a Petr Lněnička). Děti tedy musí spojit síly a převzít zodpovědnost nejen za záchranu dospělých, ale i celého světa.
Film načrtává několik velmi dobrých rodinných motivů a metafor, ale také jisté problémy, se kterými si neporadil nejlépe. Přehlížené dětské těžkosti, touhy a potřeba uznání v kontrastu se seriózní perspektivou rodičů, kteří považují sny svých dětí za přechodné vrtochy, jsou slibným tématem pro tento žánr. Tvůrcům se podle mě podařilo vystihnout myšlenku, že dospělý může trávit s dítětem čas, a přesto nebýt v jeho životě přítomný způsobem, který potřebuje. Otec se zpočátku na Petra dívá skrze vlastní představy o tom, co je rozumné, a později se stává odrazem jeho rozmarů. Myslím si však, že scénář tento prvek maličko nedotáhl. Petr si chce vybrat vlastní cestu, ale zároveň doufá, že díky ní získá otcův respekt. V podobných typech příběhů je to jakousi zkouškou, zda rodič dokáže brát syna vážně, i když nerozumí tomu, co ho přitahuje. Film nám ji sice připraví, ale otec je většinu času mimo dění, a tím pádem jako by příčině chyběl následek. Děj klade důraz na Petrovu vlastní sebedůvěru, což je opět skvělý motiv, ale má dvojznačný účinek. Je cenné, když dítě dokáže věřit vlastním schopnostem navzdory pochybnostem okolí, ale zároveň to může být příliš pohodlné, pokud příběh přesune veškerou zodpovědnost na něj. Mnohem přesnější a zajímavější pointa by podle mě vznikla, pokud by se odvaha více propojila s představou rodičů, kteří naslouchají a podporují. Děti zkrátka zjistí, že dospělí nemají vždy odpovědi, a rodiče musí přijmout, že jejich ratolesti dokážou vidět možnosti, které jim unikly. Ne že by scénář s těmito tématy nepracoval, ale zkratka jim málokdy dovolí dozrát.
Přečtěte si také: „Filmování je o život!“ říká Adam Hobzik o filmu Máma a táta jsou boží
Důležitou součástí dané myšlenky je i matka, která zpočátku tvoří oporu a tlumí napětí v rodině. Důsledky její proměny v bohyni Černaju by tak mohly odhalit další zdroje konfliktu od její neviditelné práce až po ztrátu toho nejzákladnějšího pocitu bezpečí ve vesmíru, a sice mateřské lásky. Mám pocit, že postava i herecký talent Vici Kerekes zůstávají spíše nevyužité a rodiče tu paradoxně nemají tolik prostoru.
Zápletka se pochopitelně soustředí na mladší postavy a dynamika mezi nimi je přesvědčivá a fantastická. Nejsilnější stránkou scénáře je humor a svižné tempo, které nedovolí ději ztratit energii. Vychází především ze střetu dvou časových perspektiv, milé naivity a zmatení Raby s Ceradem, stejně jako autentické sourozenecké živelnosti Novotných. Právě komika pomáhá odlehčovat i poměrně temný motiv smrti rodičů, s nimiž se musí vyrovnat sourozenci z minulosti. Ačkoli si i zde myslím, že by si námět zasloužil hlubší rozvinutí, zpracování přináší cosi hřejivého a povznášejícího. Musím však říct, že dialogy v některých scénách působily trochu neobratně, jindy nastalo ticho tam, kde by rozhovor mohl ukázat, co se v postavách odehrává.
Na druhé straně formální stránka filmu často zakrývá jakékoli nedostatky. Vizuál vyvolává dojem svěžího a moderního díla. Kamera se střihem vytvářejí plynulý, živý a promyšleně uspořádaný rytmus, který posouvá dění velmi plynule vpřed, a jeho správné načasování skvěle podporuje i dramatické, či naopak komické situace. Obraz je nádherný, hravě pracuje se světlem i stíny a šikovně využívá prostředí k rámování děje, zvýraznění postav i navození atmosféry. Každý druhý záběr působí jako umělecká fotografie a ocenit musíme jak výpravu, tak i výběr lokací. Vizuální rovina filmu tak úspěšně vytváří snové pasáže, přenáší na diváka pocit zmatení a vertiga nebo naopak vyděšeného úžasu nad světem, který by nám měl být vlastně důvěrně známý.
Tomu všemu výrazně pomáhá i hudba, která rockový základ doplňuje akustickou kytarou a bicími, čímž vzniká jakýsi folkový kolorit. Ten se výborně hodí ke slovanskému fantasy dobrodružství, ale berte mé popisy s rezervou, hudbě technicky nerozumím, vím jen, že se v tomto filmu povedla. Skladatelé zvolili cestu opakování a upevňování hlavního hudebního motivu místo zbytečných experimentů, díky čemuž se vám vryje do paměti a vždy tak budete vědět, kdy jde do tuhého.
Tvůrci si šikovně poradili i se speciálními efekty, mnoho věcí vyřešili prakticky, a snad i proto jsou některé scény, jako chůze po Vltavě či magický souboj dvou bohů, tak působivé. Právě kompozice záběrů pomohla při zobrazení fantastických prvků tak, aby vypadaly přirozeně, a zde musím vyzdvihnout i atmosférickou animovanou pasáž.
Herecká souhra je další aspekt, který drží pohromadě na výbornou, a kromě dospělých se do popředí dostaly fantastické mladé talenty. Máma a táta jsou Boží je tedy výrazným a zábavným počinem, jehož řemeslná jistota převyšuje tu scenáristickou. Přesto však jde o příjemné rodinné dobrodružství, které diváka magneticky vtáhne a nenudí děti ani dospělé, dokonce se někdy i s chutí zasmějete.
Verdikt
Máma a táta jsou Boží je svižné a zábavné rodinné dobrodružství se sympatickými postavami a slovanskou fantasy atmosférou. Svěží kamera, nápaditá práce se světlem, působivé efekty a folkově laděná hudba mu dodávají osobitý styl. Humor, sourozenecká dynamika a talentovaní mladí herci udržují film plný energie a baví děti i dospělé. Rodinné motivy mohly dostat více prostoru, film však díky řemeslné jistotě a hřejivému vyznění zanechává příjemný dojem.
- Humor
- Kamera a střih
- Hudba
- Slabší scénář
Detail k označenému filmu
Anna Dvořáková, Jan Chramosta, Vica Kerekes, Adam Hobzik
Vydání: 19. 11. 2026
