Rozmohl se nám tu takový nešvar. Filmy, které výborně fungovaly jednorázově a rozhodně nepotřebovaly pokračování, dostávají dnes dodatky, které vznikly hlavně proto, že první díl slušně vydělal. Nejde ani tak o to, že by sequely byly vždy méně kvalitní, ale nevznikají z požadavku rozvinout či ukončit příběh, ale výlučně pro potřeby trhu.

V roce 2019 mě černá komedie s prvky survival hororu Ready or Not nebo Krvavá nevěsta celkem příjemně překvapila. Šlo o lehce nadprůměrný, ale poměrně zábavný a svěží titul s přímočarým dějem. Fungoval zejména díky celkovému komornímu tónu, přičemž dobře střídal napětí s absurdním humorem. Brutální momenty byly často záměrně přehnané, čím vznikl specifický typ groteskní komiky. Film nepřišel s žádným revolučním nápadem, ale zato velmi umně využil existující tropy a postupy. Rodina Le Domas, ve které se hlavní hrdinka Grace (Samara Weaving) ocitla, je klasickou karikaturou na bohaté elity a postavy nemají nijak extra rozpracované charaktery. Nevěsta má jasně definovanou roli a fungující dějový oblouk. Je to v principu archetyp hororové „final girl“ s upgradom. Má motivaci i určitý vývoj a logicky se adaptuje na situaci, není pasivní. Nic z toho se nerozvíjí psychologicky do hloubky, ale není to ani potřebné. Snímek měl být totiž tematicky jednoduchá, svižná, žánrově ambivalentní jednohubka, která nestojí na originalitě příběhu, ale na dobře zvládnutém tempu a zábavném mixu násilí s vtipem na jeden večer.

Tvůrci se však rozhodli toto campové kouzlo zopakovat a rovnou řeknu, že podle mě ne příliš úspěšně. Ready or Not 2: Here I Come/ Krvavá nevěsta: Hra začíná je stále zábavná jednohubka, od které moc nečekáte, ale dostanete přesně to, co trailer slibuje. Divákovi předvádí v zásadě všechny triky, které už viděl, akorát nafouknutější a akčnější. Více z tohoto bizarního světa, více karikaturních postav, více absurdních situací a více krve, ale méně promyšlené pointy.

Zápletka přímo navazuje na první díl, ale okamžitě dělá jednu zásadní změnu. Grace tentokrát není sama, ale se svou odcizenou sestrou Faith (Kathryn Newton)se ocitá uprostřed dalšího lovu. Rodin, které se snaží ženy do úsvitu zlikvidovat, je teď více a i když jsou frakce vizuálně odlišené, charakterově zůstávají velmi ploché. Je zjevné, že tvůrci s pokračováním nepočítali, protože lore je sice větší, ale méně přesvědčivý a citelně uměle „natažený“. V prvním filmu fungoval, protože byl minimalistický a nejednoznačný. Jedna rodina, jedno pravidlo a jedna neurčitá hrozba, při které si celou dobu kladete otázky. Do samého konce nevíte, zda jde o reálnou nadpřirozenou entitu, nebo jen vyšinuté boháče s brokovnicemi. Dvojka se však snaží z příjemné mysterióznosti ve stylu faustovského mýtu udělat univerzum, takže všechno začne kategorizovat a pojmenovávat. Vyvolává to ve mně podobný pocit, jako když začnete vysvětlovat vtip a on najednou přestane být zábavný. Film svět rozšiřuje nepřirozeně takříkajíc skokem, ale neprohlubuje ho, čím přidává kvantitu místo kvality. Odhaluje překombinovanou mytologii o tajných organizacích a více tlačí na gore a akci.

Grace zůstává těžištěm příběhu a Samara Weaving ho opět herecky táhne, ale scénář jí už nedává tak jasný oblouk. Od potřeby patřit k rodině přes fatální zradu milovaného muže až po silné rozhodnutí postavit se za sebe byla její cesta dobře čitelná. V dvojce tento kvazi vnitřní konflikt chybí a očividně ho má částečně suplovat narušený vztah k sestře. Scenáristé tu zoufale potřebovali emoci, ale jaksi ji nestihli vybudovat. Divák dostane informaci, že mezi nimi existuje pouto, ale nevidí, jak vzniklo ani co přesně znamená. Vyvrcholení jejich vzájemného spojení tak vlastně jakoby nemá prostor opravdu zapůsobit. Jinými slovy myšlenka, že se vás snaží zabít snoubenec, se kterým jste si ještě před pár hodinami představovali celý život, komunikuje mnohem intenzivnější emoci než blíže nespecifikovaný sourozenecký rozchod z minulosti.

Podobně malý manévrovací prostor má i zbytek postav a i když titul disponuje zajímavými hereckými jmény, jejich potenciál nijak nevyužívá. Většina antagonistů je tu definována jednou vlastností. Ať už je to sadista, slaboch, cynik nebo fanatik, herce spojuje fakt, že většinou nemají co hrát. Problémem je možná až příliš mnoho postav a potvrzuje se, že zápletce svědčí komornější zasazení. Snímek doplácí na snahu nabídnout akčnější zážitek a rychlé přeskakování mezi rodinami jejich zapamatovatelnosti nepomáhá.

Přečtěte si také: Crimson Desert: Technologický zázrak, který vás bude bolet

Moje celkové hodnocení filmu Ready or Not 2: Here I Come by bylo o dost přísnější, kdybych šla do kina sama. Jelikož však se mnou byl někdo, kdo první díl neviděl a ohromně se bavil, uvědomila jsem si, že původní formule tu stále funguje. Tempo je stále dost svižné, zápletka nemá hluchá místa a nenudí. Samaře Weaving černá komedie opravdu sedí a její energie pomáhá udržet pozornost. Násilí je stále přehnané, ale skutečně nápadité a zapadá do celkového groteskního tónu. I když je lore problémový, samotná idea rozšířit svět může být pro nějakého diváka zajímavá. Jednotlivé scény nebo situace fungují dobře samy o sobě a navzdory tomu, že jsou většinou velmi předvídatelné, mají nápad a nezřídka pobaví. Celek bohužel pohromadě drží mnohem slaběji než první film a poskytuje jeho méně vtipný, méně napínavý, méně přehledný a méně úderný koncentrát. Pokud však máte rádi tento nenáročný mix černé komedie a hororu, nevylučuji, že se jednorázově pobavíte.