Krásně vypadající povstání Měsíce od Netflixu

I pokud nemáte rádi anime, může vás Moonrise zaujmout alespoň estetikou a zobrazením některých scenérií.

Pokud vám ale tento umělecký způsob zpracování nevadí, či jej přímo vyhledáváte, pak vás jistě bude zajímat, jak si vede nejnovější počin streamovacího giganta Netflix, který si v anime našel jisté zalíbení. A to od skvěle zpracovaného anime Cyberpunk: Edgerunners, tak i po jakousi “vymazlenou” powepointovou prezentací jménem Muž v domácnosti. Kam se ale na této velice rozmáchlé škále kvality chce Moonrise zařadit?

Seriál nám představuje poměrně jednoduchou šablonu. Partička kamarádů se spojí, aby ukončili povstání kolonie na měsíci. Krom občanské povinnosti je vede i osobní pomsta. To je poměrně standardní rozpoložení příběhu, a tak záleží, jak se jej podaří prodat.

Nutno uznat, že první dvě epizody v tomto směru dělají perfektní práci a fungují jako velmi silné háčky. které si dokážou diváka získat.

Nejdřív zde máme akční úvod představující onen cool faktor známý divákům z traileru. Jde o boj lidí s jakýmisi plášti umožňujícími rychlé úskoky, nebo přetváření výbavy na různé zbraně, jako štíty, pistole a cokoli dalšího potřebného.

To je pochopitelně hezký háček pro kohokoli, kdo hledá nějaké akčňárny.

Hned na to se přesouváme o rok do minulosti, kdy tuto skupinu vidíme ještě na Zemi. Je zde velmi nápadný kontrast ostřílených vojáků na měsíci a v podstatě bezstarostných floutků zbohatlých rodičů majících zálibu v Pokémon Go. Ano, tento koníček se jako červená nit line celým seriálem. Jistě, postavy o tom občas i mluví a dokonce se najde i vliv na příběh, ale jde především o všudypřítomný easter egg.

Nicméně hned v první epizodě je nám představen i svět. Utopistická představa planety Země, jež dokázala vyřešit všechny své problémy, ukončit války, hladomory, bídu a v podstatě dosáhnout harmonie. Sjednocená Země. A to všechno díky úžasnému technologickému pokroku, který zde bude slavit výročí. Systém vesmírných šachet tvořících prstenec kolem celé planety, nad nimiž se vznáší vesmírná stanice představující završující část vesmírného výtahu.

Není třeba mít moc fištrónu, aby si člověk spojil název epizody “Jak to všechno začalo” a kontrastní bezválečnou utopii s odhadem, že zrovna zde dojde k sabotáži. Ale aby to nebylo jen tak, hlavního hrdinu skrze osobní komunikační rozhraní kontaktuje jeho dávno ztracený přítel, který byl považován za mrtvého.

To působí jako katalizátor příběhu, protože tento hack je proti hlavnímu hrdinovi použit jako záminka z obvinění z terorismu a pozdějšímu naverbování k armádě.

Aby těch expozic nebylo málo, podíváme se ještě hlouběji do minulosti, což už začíná trochu připomínat Cimmermanovskou expozici. Například se dozvíme, že onen ztracený přítel z dětství je představitel Měsíčních řetězů, povstalecké skupiny stojící za útok na měsíční výtah. Byť je jeho obličej schován pod holografickou maskou.

To jsou docela významné háčky hezky poskládané na začátek seriálu, aby co nejvíce uchytili divákovu pozornost. Ale také zde přichází mnoho otázek.

Co vedlo Měsíc k vzpouře vůči v podstatě idealisticky působící Zemi? Jak mohli být v podstatě civilisti a člověk podezřelý z tak rozsáhlého teroristického útoku spolu s několika zločinci být seskládáni do jednoho týmu vedoucí odboj proti povstaleckému Měsíci? Co vedlo k postavení oněch dávných přátel na opačné strany konfliktu? Jakou roli hraje umělá inteligence Sapientie ovládající de facto občany Země? Nebo co jsou ty podivné améby mající v celém konfliktu poněkud zvláštní roly?

Je toho hodně a seriál postupně předkládá mnohé další otázky. A také se nebojí zpomalit a přidávat poměrně emotivní momenty. Byť Moonrise ke všemu přistupuje s vojenským odstupem a ukazuje mnoho věcí poměrně zkratkovitě, je zde dost prostoru pro dotváření si obrazu. Ať již o tom, že Měsíc je vůči Zemí v podstatě chudá kolonie, která se oné Zemské utopii v podstatě nepřibližuje.

Postupně se tak rozvíjí příběh, který z lovu na představitele vzbouřených povstalců dělá něco víc. Příběh plný zrady, spiknutí i politických her. Jen ne tak hlubokých, jak by jsme si snad přáli.

Přesto na většinu otázek, které seriál nastolí, také poskytne odpověď. Jestli uspokojivou, to je jiná otázka.

Moonrise se drží v kolejích sci-fi a tak mnohé úvahy zarytého fanouška úplně nepřekvapí. Stejně tak věrný fanoušek anime pozná i mnohé vypravěčské klišé. Aby se jim dalo vyhnout, rozhodně by pomohlo seriálu více času věnovaného vedlejším postavám i příběhovému pozadí, divák by pak lépe chápal nejen různé politické motivace radikálních měsíčních skupin, jež občas umí seriálem zahýbat, nebo se vyhnout náhodným setkáním uprostřed pustiny shodou okolností vedle důležitého dějového zvratu.

Ale to vše může divák odpustit, protože tempo seriálu je díky tomu celkem svižné a střídá jak akční pasáže, tak i emotivní či dramatické momenty. Bylo by trochu uvěřitelnější, kdyby se seriál na jednu stranu nesnažil tvářit jako PG 13 a naprostou většinu smrtí řešil mimo záběr, či za závojem a na druhou stranu nemasakroval před očima hlavních hrdinů nejen vojáky, ale i civilisty každého věku.

Tahle neschopnost se rozhodnout a jistá urychlenost konce, nebo určitých zrad provedených neurčitým množstvím postav během seriálu vede k nižší uvěřitelnosti. Ale přestože zpočátku seriál trochu šetří rozpočet neukázáním některých bojových scén, tak ze svého původního lesku moc neztrácí. Není to tak, že by si seriál vyplácal všechen svůj rozpočet na pád vesmírného výtahu a pak v podstatě vyšuměl (kašel Nadace kašel).

Je to ale dost škoda. Po shlédnutí totiž budete mít pocit, že z celého konceptu šlo vytřískat mnohem víc. Postavy mohly být propracovanější, jejich motivace hlubší a uvěřitelnější a svět vykreslenější detailněji a s více následky, kdy bychom mohli sledovat následky různých činů. Zde však slouží jen pro posun příběhu. Ten však příjemně plyne, bojové scény jsou většinou přehledné a některé obvyklé klišé dokonce i vysvětlují, například jak může četa střelců nezranit jednu osobu. Dokonce se tu objevují i pokusy o originální úhly kamer, třeba z první osoby, které ani nepůsobí příliš rušivě.

Přesto jde o příjemnou a hlavně krásně vypadající sci-fi anime jednohubku u které nebudou mnozí fanoušci litovat, že ji viděli.

Minimálně při běžném dabingu pro anime, tedy japonském. Ten působí příjemně a určitou odtažitost hlavních postav od dění, nebo naopak emoční angažovanost lze postavám snadno uvěřit. V anglickém dabingu postavy znějí, jako by jejich dabéři byly trochu znudění.

To vše pak podkresluje příjemná, ale z žánru nijak nevybočující hudba, kterou si nejspíš nebudete nijak zvlášť pamatovat. Nicméně svou roli plní dobře, dokresluje atmosféru tak, jak je potřeba, ať jde o dramatické přestřelky, nebo budování napětí.

Proto lze očekávat, že seriál bude trochu rozporuplný, zatímco jedni jej budou vychvalovat, další bude mrzet nedostatečně využitý potenciál, či uspěchaný konec.

Přesto umí seriál zaujmout a i když ne přímo překvapit, tak zaujmout i fanouška sci-fi i anime. Za tým Nerdfixu tak seriál hodnotíme na 7/10.