Krásná temnota - děsivá recenze božího komiksu

Jde si takhle brouček s beruškou na společnou vycházku. Slunce svítí, kvete kvítí a všichni ostatní se smějí a radují. Najednou se na obloze zatáhnou mračna, květiny ze vteřiny na vteřinu uhnijí a brouček s beruškou jsou svým blízkým okolím rozsápáni. A ostatní se stále smějí a radují, zatímco se krmí beruščinými ostatky. Prostě svět v celé své temné kráse!

Krásná temnota je grafický román z Francie. Tam vyšel již v roce 2009 a na svědomí ho má scénárista Fabien Vehlman a kreslířské manželské duo Kerascöet (Marie Pommepuy a Sebastién Cosset). V anglicky mluvících zemích se komiks objevil v roce 2014 a provázely ho menší kontroverze, především kvůli obsahovým částem grafického románu. K nám se díky nakladatelství CREW dostal na konci loňského roku. A zde je naše recenze na tohle neortodoxní dílo.

Příběh sleduje osudy malé postavičky Aurory a jejího blízkého okolí. Na začátku se totiž stane nemilá věc. Při odpolední kávě se svým nápadníkem se Auroře z ničeho nic začne rozpadat její krásné obydlí. To samé postihne její přátele a sousedy. Na prvních stránkách tak sledujeme boj o přežití, kdy se Aurora snaží vydrápat na denní světlo ze sutin svého obydlí. Moc neprozradím, když řeknu, že se to Auroře povede. Šokující je však odhalení příbytku samotného. Holčička se svými dětskými přáteli totiž bydlí ve tlející mrtvole mladé lidské školačky. 

Po tomhle dech beroucím odhalení se rozjíždí příběh samotný. Tedy příběh je silné slovo. Komiks spíše zkratkovitě sleduje osudy lidiček (velikostí většinou brouků a berušek) po dobu čtyř ročních období a události jsou to do jisté míry značně znepokojivé a slouží místy až s naivní dětskou přesností jako alegorie pro naši společnost. A to přitom skupina prvotně řeší zdánlivě obyčejné potíže, jako je obstarání přístřeší a jídla.

Trochu zarážející je, že jednotlivé mikropříběhy nejsou vůbec oddělené a jedou furt konstantně kupředu. I když ono někdy až stripovité vyprávění jde v komiksové knize těžko oddělit, když na jedné dvoustraně máte někdy i více jak tři příběhy. Občas bych nějaký předěl ale i tak ocenil. Prostor pro něj určitě byl.

Jedna otázka mě trápí a v komiksu není absolutně vysvětlena. Nevíme, co jsou obyvatelé holčičky zač. Já si představuji, že to jsou úlomky její duše nesoucí její povahové rysy. Nebo to můžou být paraziti, kteří si spokojeně žijí v tělíčku a poté se dostanou na světlo světa. Pravdu nevíme, ale záleží na každém čtenáři, co v hlavních postavičkách vidí. Tahle neurčitost mojí hlavě nedá spát, ale vlastně mě hrozně baví, když si můžu pozadí příběhu dotvořit svou vlastní představivostí.

Zaručuji vám, že ani jedna z postav vám nebude sympatická. Jejich vlastnosti jsou totiž ty nejodpornější, které si jen dovedete představit, a navíc jsou neustále schovávány pod rouškou naivity, roztomilosti a dětské nevinnosti. Několikrát jsem se přistihl, jak přemýšlím, jestli jsou tyto děti z mrtvé holčičky odraz naší společnosti či nikoliv. A jestli ano, tak jsme se ocitli opravdu na solidním dně.

A ony tam ty alegorie na nás a naši společnost jsou takřka všude. Namátkou zmíním otroctví nebo papalášství. Setkáte se zde ale i se šikanou, využíváním slabších a zlodějnou. Každý, kdo projeví slabost, je nemilosrdně rozdrcen soukolím společnosti. Kdybych měl popsat dění dvěma slovy, tak je to jednoznačně sousloví – Instantní deprese.

Nejděsivější na tom je, že tohle všechno se děje vlastně jen tak mimoděk s naprosto surovou upřímností. A to je asi podstata celého díla. Všechny mikropříběhy mají něco společného a tím je zlo samotné. Někdy je hloupé, někdy zvrácené a někdy také kruté a bez výčitek naplánované. Všechny děti krutě využívají okolní svět jen pro svůj osobní prospěch. A nikde ani špetka výčitek. Zlo je všudypřítomné.

Autoři se vydali na velmi zajímavou a podivuhodnou stezku. Komiks je malovaný takovým způsobem, že na první pohled, či na jeho první otevření, můžete propadnout myšlence, že tohle je dílo pro ty nejmenší čtenáře. Nenechte se však zmýlit, tohle dílo určitě dětem do ruky nepatří. Nejenomže by ho s největší pravděpodobností nepochopili, ale zadělali by si na dlouhé noci plné nočních můr.

Zobrazení komiksu ve mně evokovalo některé starší večerníčky typu Maková Panenka a Motýl Emanuel nebo Broučci. Krásně jednoduše malované s nižší úrovní detailů, aby to oslovilo ty nejmenší. Nicméně míra brutality, která přichází znenadání, rozhoduje o tom, že tahle kniha vyžaduje jisté věkové omezení. 

Na druhou stranu určitě v komiksu nečekejte brutální scény, kde je detailněji násilí zobrazeno. Díky absenci nechutně krvavých scén je možná celá výtvarná stránka o to děsivější. Násilí totiž není tím, co má děsit, násilí je jakýmsi tvůrčím prostředkem pro páchané zlo. A zlo v Krásné temnotě děsí, až to praští.