V moderní hyper politicky korektní společnosti by si jen těžko někdo dovolil vydat satiru na druhou světovou válku, nacismus a Hitlera samotného. Jenže Taika Waititi, který režíroval Thor: Ragnarok, epizodu Mandaloriana nebo Hunt for the Wilderpeople, si řekl, že se pokusí posunout své scénáristické schopnosti a zároveň opět předvést své komediální schopnosti. Králíček Jojo nejen režíroval, ale i napsal a produkoval. Z filmu je tedy okamžitě znát otisk jeho tvorby, to ale nutně neznamená, že jde o bezchybné dílo.

Po několika měsících se Králíček Jojo dostal konečně do českých kin. Přitom na filmu téměř z poloviny pracovali čeští kostyméři, producenti, kameramani, zvukaři a tak dále. Celý film se natáčel v České republice, konkrétně v Praze, Žatci, Úštěku a Chcebuzi. Pokud jste již zvyklí na starou českou architekturu, tak si toho okamžitě všimnete. V zahraničí je česká kinematografie velmi chválena, tedy konkrétně lidé, kteří na ní pracují. Ti, kteří neodešli za prací, zde zůstali natáčet kriminálky, průměrné komedie a další seriály z prostředí nemocnic.

Zpátky ale k filmu samotnému. Děj se odehrává na konci druhé světové války v Berlíně. Ústřední postavou je Johannes Betzler, desetiletý člen Hitlerjugend a vášnivý nacista. Nikdo mu neřekne jinak než Jojo, hlavně jeho matka Rosie, kterou bravurně ztvárňuje Scarlett Johansson, a imaginární kamarád Hitler, jehož hraje sám režisér. Jojo, jenž si zasloužil po jistém incidentu přezdívku králíček, se zraní a již nebude moct být součástí výcviku na vojáka. Místo toho bude pomáhat s propagací, sběrem hrnců na přilby a podobně. Kvůli tomu ale tráví více času doma. Jednou odpoledne najde v pokoji své zesnulé sestry tajnou místnost, kde se ukrývá židovka Elsa Korr, jež si zahrála rostoucí hvězda Thomasin McKenzie. Jojo se jí snaží nejdříve zbavit, ale postupně si k ní najde cestu. Malý chlapec tak čelí vnitřnímu konfliktu, jestli jsou židé doopravdy zlé osoby a jestli režim náhodou celou dobu nelhal. Herecké obsazení je výborné a každý odvádí svou práci, jak jen dobře to jde. Máme tu silný mateřský element v podobě Rosie a na druhou stranu fanatickou nacistku Rahm, kterou hraje Rebel Wilson, známá komička.

Film není jen veselá satira celou dobu. Mezi všemi těmi vtípky sledujeme příběh Rosie, které chybí dcera a manžel. Snaží se pošpinit válku a nacismus jako takový. V celém filmu se nachází dva silné dramatické momenty, které vás velmi překvapí a zasáhnou vaše emoce. Od zhruba konce druhého aktu střídá film svůj tón, což nefunguje úplně ideálně. I když je příběh velmi povedený, rychlé změny tónu mu moc nesedí.

Kamera nepřináší nic revolučního. Ovšem když je potřeba kontinuálního záběru, tak je vhodně použit a když nějaká postava zažívá silné dilema, je kamera zaměřena přesně na něj. Film zkrátka ví, co vám ukázat a kdy vám to ukázat.