Fallout není adaptace her. Je něco mnohem lepšího

Představte si, že dostanete pokračování oblíbené videoherní série, které má podobu televizního seriálu. V oblasti animované tvorby nejde o nic nového, v případě hraných počinů je ale takový přístup dost vzácný. Většinou dostáváme adaptace, které s větší nebo častěji menší mírou úspěšnosti převádějí na filmová plátna a televizní obrazovky příběhy, jež jsme si v minulosti mohli zahrát. Čímž vytvářejí alternativní, pozměněný pohled na už známý děj. Postapokalyptický Fallout na to ale jde jinak. Tvůrci seriálu nenabízejí adaptaci některé z her, které začaly vycházet před 25 lety. Jde o vlastní příběh, jenž spadá do stejného univerza a do stejné časové linie jako herní tituly. Výsledek lze přitom zhodnotit citací slavného herního designéra a tváře série Todda Howarda – všechno prostě funguje. A tentokrát to nemyslíme ironicky.

Série Fallout se odehrává ve světě zasaženém jadernou válkou, která roku 2077 způsobila zánik retrofuturistické americké společnosti. Lidé ale přežili a znovu začali na zdevastovaném povrchu žít, i když musí sousedit s oblastmi zamořenými radiací a zástupy zmutovaných tvorů. A pak jsou tu protiatomové kryty společnosti Vault-Tec, do nichž byla uklizena malá část populace. Seriál zavede diváky právě do jednoho z těchto tzv. vaultů, konkrétně do Vaultu 33 v oblasti Los Angeles, kde žije Lucy MacLeaneová se svým otcem, bratrem a pestrou směsicí obyvatel. Ti byli celých 219 let zcela odloučeni od čehokoliv, co se mohlo stát na povrchu po dopadu bomb. Zdánlivou idylku ale přeruší útok nájezdníků, kteří otce Lucy unesou. Mladá hrdinka proto musí opustit bezpečí vaultu, aby tátu zachránila. Kvůli tomuto rozhodnutí se následně připlete do honu za potenciálně spásnou, potenciálně ničivou předválečnou technologií.

Lucy v tom ale není sama. Po stopách oné technologie se vydá také Maximus, páže Bratrstva oceli, polovojenské organizace zaměřené na schraňování technologických artefaktů z doby před dopadem bomb. A pak je tu znetvořený lovec odměn známý jen jako ghúl, který pamatuje události roku 2077. Dříve totiž býval slavným hollywoodským hercem jménem Cooper Howard. Lucyin bratr Norm navíc zjistí, že ve Vaultu 33 není všechno takové, jaké se zdá. Přesto věříme, že se v okamžiku, kdy jsme zmínili záchranu otce hlavní postavy, rozezněl varovný alarm v hlavě každého, kdo hrál Fallout 3.

Zdánlivě banální a neoriginální příběh, který si půjčuje některá témata z her, se naštěstí záhy mění ve svérázný závod tří hlavních postav, na němž… vlastně nakonec příliš nezáleží. Podobně jako v případě herních Falloutů je hlavní příběh jen lepidlo, které spojuje množství menších a zajímavějších zápletek a událostí, do nichž se Lucy, Maximus a ghúl připletou na svých cestách po kalifornské pustině. V osmi epizodách, které seriál tvoří, jsme nenašli snad žádné hluché či nudné místo. Jedna bizarní situace střídá druhou, krvavou akci předcházejí adekvátní dialogy, děsivé hrůzy vyvažuje černý humor a nikdo nešetří nadávkami, krutostí a bezohledností.

Výsledkem je bezútěšné, ale také zábavné vyobrazení postapokalyptického světa, do kterého je radost se s každou epizodou vracet. Zvlášť když tu máme tak sympatické průvodce. Lucy, Maximus i ghúl jsou v zásadě typické postavičky světa Falloutu, jejich největší kouzlo ovšem tkví v obsazení. Walton Goggins v roli ghúla dokazuje, že nepotřebuje režijní vedení Quentina Tarantina ani zdravou pokožku k tomu, aby z něj byl neodolatelný kříženec Krásnoočka z westernu Hodný, zlý a ošklivý a šerifa Mannixe z Osmi hrozných. Exceluje také ve své neznetvořené podobě, a to v hrstce retrospektivních pasáží, v nichž očima Coopera Howarda sledujeme události předcházející dopadu bomb. Hereckou jistotou je rovněž Kyle MacLachlan jako Lucyin otec Hank, naopak ve zdánlivě menší a vedlejší roli nás zaujal Moises Arias jako Hankův syn Norm, jenž zdárně řídí detektivní zápletku uvnitř Vaultu 33.

Samotná Lucy je pak zásluhou Elly Purnell správně naivní dívka, která vytváří pocit, že při pomyslné tvorbě postavy neinvestovala dost bodů do řečnictví a dalších atributů důležitých pro přežití v pustině. Zprvu se chová jako nemotorný, nezkušený otloukánek, takže se nemusíte bát klasického archetypu silné a neohrožené hrdinky, která od začátku umí úplně všechno. I když postupem v příběhu se Lucy pochopitelně zocelí. Otloukánek je také Maximus, někdy doslova, a navíc je to pěkný smolař. Své problémy si ovšem často způsobuje sám, naštěstí Aaron Moten má charisma na rozdávání, a tak je snadné fandit mu i v okamžicích, kdy neuváženě vrší jednu lež na druhou.

Všichni přitom hrají originální postavy, takže pokud jste žádný Fallout nehráli, nemusíte se bát, že byste při sledování seriálu něco nechápali. To hlavní je vždy nenásilným způsobem vysvětleno a díky umírněnému pojetí dialogů lze i dílčí prvky pochopit z kontextu dané situace. Nemusíte si tedy hned googlit, co je to RadAway. Ovšem pokud herní Fallout znáte, budete se zde cítit jako doma. Digitální efekty tu a tam nevypadají moc hezky, ale pokud jde o zvuky a reálné kulisy, kostýmy, masky či rekvizity, seriál je téměř k nerozeznání od her. Díky tomu, že jde o přímé rozšíření herního světa, lze navíc každou dobře známou věc považovat za přirozenou součást prostředí a samotného příběhu, ne za samoúčelnou narážku.

Přesto nepochybujeme o tom, že fanoušci budou každou chvíli vyskakovat ze židle a ukazovat na obrazovku stejně jako Leonardo DiCaprio ve filmu Tenkrát v Hollywoodu. Koneckonců jsme na tom byli stejně, kdykoliv jsme spatřili billboard nápoje Sunset Sarsaparilla, benzínku Red Rocket, vlajku Republiky Nová Kalifornie nebo rozhraní příručního počítače Pip-Boy. Pokud vám série Fallout není cizí, zaručeně si tu najdete něco, co vám vykouzlí úsměv na tváři. A pokud jste při hraní novějších Falloutů měli zapnuté rádio, připravte se na to, že budete mít často nutkání si hvízdat a broukat.

Originální hudební doprovod, o nějž se postaral Ramin Djawadi, není špatný. Místy dokonce využívá motivy Falloutu 4, byť v souvislosti s RNK, přestože v té hře vůbec nefiguruje. Hlavní slovo tu však mají dobře známé country songy a populární písničky z poloviny minulého století, které jsou už neodmyslitelně spojené s herní sérií. V kombinaci s nádhernými rekvizitami dělají z mnoha scén hotový balzám na duši každého fanouška. Nemluvě o velké porci krve a brutality, jež někdy vytváří dojem, že si všichni před natáčením ve Falloutu: New Vegas zvolili perk Krvavý masakr. Mimochodem, překlad seriálu je obvykle v souladu s oficiální českou lokalizací New Vegas, tu a tam lze ale narazit na nesrovnalosti, třeba víčka místo zátek.

Seriál jde nicméně na několika místech natolik do hloubky, že v něm zazní, že Pip-Boy původně vyráběla společnost RobCo, ne Vault-Tec, jak jsme chybně uvedli v našem nedávném tématu o pozadí světa Falloutu. Nechybí ani vlastní nápady a interpretace určitých prvků, třeba koncept několika propojených vaultů, mnohem větší důraz na náboženskou stránku Bratrstva oceli nebo nové funkce energozbroje. Takové novinky ale bez problémů zapadají do už známých reálií univerza známého z her a navíc mají vždy příběhové odpostatnění.

Kvůli posledním epizodám, v nichž dochází k řadě velkých odhalení, však mohou mnozí fanoušci nabýt dojmu, že seriál přepisuje některé dlouho známé skutečnosti a věci známé z prvních dílů Falloutu a New Vegas. Naštěstí je tu dost prostoru pro otázky, co se nakonec doopravdy stalo, kdy se to stalo nebo zda je daná informace vůbec pravdivá. Přesto lze očekávat, že seriál mezi fanoušky rozpoutá vášnivé diskuze ohledně toho, jestli něco náhodou nerozbíjí pomyslný kánon série. Faktem ale zůstává, že o tom, co je a co není kanonické, může rozhodovat pouze společnost Bethesda Softworks, která práva na Fallout koupila už v roce 2004. Pouze Bethesda tedy může doopravdy určovat stávající i budoucí podobu celé značky.

I proto jsme měli při sledování seriálu často pocit, že už nám chybí snad jen možnost otevřít příkazový řádek a nacheatovat hlavním hrdinům nesmrtelnost. Případně možnost stáhnout si modifikaci, díky níž se z Waltona Gogginse stane Mašinka Tomáš. Občas se nám dokonce zdálo, že hlavní postavy vážně cheatují, ale bez našeho přičinění. Speciálně ghúl má stěží uvěřitelný talent objevovat se zdánlivě náhodně na místech, kde má zrovna být, aby se mohl příběh posunout dál. Případně aby měli radost pejskaři, pro které je mimochodem seriálový Fallout navzdory jistým krutým okamžikům jako stvořený. Ano, ve hrách figuruje postava tajemného cizince, který se objevuje znenadání a Todd ví odkud. Jenomže v televizním seriálu občas není pro herní pravidla místo a mimo záběr dochází i k událostem, které bychom docela rádi viděli na vlastní oči.

Na tohle všechno jsme ale zapomněli v okamžiku, kdy se Goggins usmál tím svým typickým způsobem a postřílel všechno, co se hýbe. Občasné příběhové a vizuální trhliny totiž seriálový Fallout dokáže vždy snadno zalepit nesmírně zábavnou a propracovanou porcí postapokalyptického bizáru, který vás nepustí, dokud nezhlédnete všechny epizody. A který je vhodný jak pro neznalé diváky, tak pro dlouholeté fanoušky videoher. Ti dostanou především poctivé, přirozené rozšíření dobře známého světa namísto otrocké adaptace.

Jelikož je pod seriálem kromě Amazon Studios a společnosti Kilter Films podepsáno vývojářské studio Bethesda Game Studios, můžeme s klidným svědomím prohlásit, že tohle je to nejlepší, co nám dalo od dob kultovního Skyrimu. Tak si říkáme, jestli by se odteď nechtěl Todd Howard věnovat spíš seriálům než hrám. Hodnocení 8/10, které si od nás Fallout odnáší, by mu určitě udělalo větší radost než libovolný verdikt nad loňským Starfieldem.