Když Netflix oznámil svůj plán natočit seriál podle kultovní fantasy ságy Zaklínač z pera Andrzeje Sapkowskiho, řada jejích fanoušků se k tomuto rozhodnutí stavěla skepticky. Přece jenom všichni víme, jak neslavně dopadl poslední pokus příběhy zaklínače Geralta zfilmovat. Výsledek ale v mnoha ohledech příjemně překvapil. Jistě, nejednalo se o kdovíjak dokonalé dílo. V čele problémů stála především chaotická příběhová linka, která zmátla i ostřílené čtenáře knih. Navzdory tomu měl ale Zaklínač vysoké produkční kvality a základ pro případné pokračování nastavil slušně. To na sebe ostatně nenechalo dlouho čekat, a tak k nám před nedávnem dorazila druhá řada. 

V průběhu osmi epizod se jí z nás podařilo s naprostým přehledem vysát veškeré nadšení a víru, které jsme v Zaklínače měli. Že jste to nečekali? Upřímně - my také ne.

Dějová linka přímo navazuje na události předchůdce. Tvůrci se ovšem tentokrát rozhodli vyprávění zbytečně nekomplikovat, jako tomu bylo v první řadě. Místo toho nám přinesli daleko ucelenější a jednotnější příběh, což je rozhodně vítaná změna. Chronologický styl vyprávění sice zapříčinil, že se postavy jako Ciri nachází na místech, kde by dle knih neměly co dělat, ale ve výsledku nám to ani tolik nevadilo. Co nás už tolik nenadchlo, je scénář jako takový. 

Vše přitom začíná velmi nadějně. Geralt z Rivie a Ciri putují na zaklínačskou tvrz Kaer Morhen, kde se má princezna z Cintry podrobit tvrdému výcviku. Čarodějka Yennefer se vzpamatovává z bitvy u Soddenu a do dění postupně zasahují i mocenské pletichy království Kontinentu, ale také tajemné plány Bratrstva mágů. Zaklínač tak na několika frontách rozehrává velmi zajímavou partii. Scénáristé ostatně čerpali především z knihy Krev elfů, ale sáhli i po kratších příbězích.

Hodně nás potěšilo, že hned první epizoda adaptuje čtenáři oblíbenou povídku Zrnko pravdy, která vychází z klasického příběhu o krásce a zvířeti. Seriálu se navíc povedlo zachovat jak její poselství, tak i mrazivou atmosféru. Postavu Nivellena se podařilo vykreslit opravdu trefně. Závěr, kdy se dočkáme souboje s jedním velmi nebezpečným monstrem, navíc silně upomíná na perfektní úvod první série, kdy se Geralt utkal s kikimorou.

Po efektním startu se ale pomalu dostavila studená sprcha, jelikož kvalitativně druhá řada klesá úměrně počtu epizod. Při sledování čtvrtého dílu jsme byli mírně řečeno rozčarováni, u sedmého už nám vzteky skřípaly zuby a u samotného finále jsme měli co dělat, abychom seriál vůbec dokoukali.

Není to jen o tom, že se scénář rozhodl značně upravit události z knih, což se do jisté míry dá tolerovat. Mnoho věcí ale prostě nedává nejmenší smysl. Třeba celá zápletka s Eskelem je naprosto debilní a zbytečná. Původ Ciri a jejích schopností tu je odhalen velice podivným způsobem. A to ani nechtějte, abychom začínali o ústřední nemesis druhé série. Jen pro ilustraci je to jakási babka z chajdy v lese, kterou si vymysleli scénáristé. Jistě, určité změny jsou v rámci adaptace potřeba, aby vše hezky odsýpalo, ale tohle

Ani o postavách se nedá říci, že by dosahovaly kvalit svých knižních předloh. Tedy až na výjimky, jako je Dijkstra, který i v případě seriálu kuje nejrůznější pikle. Nebo Vesemir, který sice není až takový bručoun, jak ho známe, ale tuto svéráznou seriálovou verzi si i přesto oblíbíte. Naopak mág Rience, který v knihách představoval velmi mazaného a nebezpečného nepřítele, se zde vždycky někde objeví, dostane přes držku a milý čaroděj se poté kamsi odporoučí portálem. Vzhledem k tomu, že se ve druhé řadě podíváme i na zaklínačskou tvrz, se v ní objeví i další zaklínači. Ty ale bohužel seriál nevykresluje v úplně příznivém světle. Třeba seriálový Lambert je s přehledem to největší hovado, které může Kaer Morhen nabídnout. To je ale jen malý výčet změn, které tvůrci nejen u zažitých postav, ale i míst provedli. Jen počkejte, až uvidíte svatyni Melitelé, kterou s největší pravděpodobností ovládla nějaká hinduistická sekta. 

Postavy, které známe už z první série, také neprošly zrovna pozitivními změnami. Z Yennefer se stala ukňouraná ženština, která ani zdaleka nepřipomíná onen pověstný kus ledu. Ciri, a to musíme zdůraznit, za celou dobu neprojde výraznějším charakterovým vývojem. Obecně nás mrzí, že celou linku z Kaer Morhen scénáristé vyloženě odbyli. Přitom jsou právě tyto pasáže nadmíru zajímavé. Proto nechápeme, že se v seriálu neobjevují lidštější momenty, kdy se v knihách například řešila Ciriina menstruace a obecně vnímání Ciri jako dospívající dívky, ne jen lovce příšer ve výcviku. Není proto divu, že seriál ve výsledku působí jako nedomyšlený výcuc zásadních pasáží z knih, kterým ale tvůrci sebrali většinu detailů plných lidskosti a intimnějších momentů. Právě ty jsou ale pro Zaklínače důležité.

Asi chápete, že o tom, co nová řada dělá špatně, bychom tu mohli mluvit ještě hodně dlouhou dobu a ani to by možná nestačilo. Pojďme se tedy raději podívat na to, co se novince povedlo.

Seriál nad vodou drží především Henry Cavill, který si zopakoval roli Geralta z Rivie. Je znát, že herec do své postavy opět vložil značné úsilí a nemalou porci snahy, díky čemuž je Geralt stejně charismatický a uhrančivý, jako minule. Henry je ostatně zapáleným fanouškem Zaklínače, což už několikrát prokázal. Škoda jen toho, že jeho působivý výkon v souvislosti s chybami seriálu zaniká.

Rozhodně musíme vypíchnout český dabing, který je opět na vysoké úrovni. Obzvláště trpaslíci, kteří se pravděpodobně vynořili ze slují ostravských, nemají chybu. Však si je poslechněte sami.

Zaujme vás i výrazná estetika a unikátní design zdejšího světa a monster. Byť je pravda, že občas narazíte na příliš extravagantní výstřelky. Vizuál je velmi líbivý. Obzvláště mě zaujalo ztvárnění zaklínačských Znamení, na která je radost pohledět. Opět ale narážíme na stejný problém, který měla už první řada. Tím je kolísavá úroveň CGI, kdy vás v jednu chvíli spolehlivě odzbrojí souboj s monstrem, abyste se záhy podivovali nad tím, jak lacině vypadá hradiště, které absolutně nesedí do okolní krajiny. Možná je to ale tím, že na efektech seriálu pracovalo vícero týmů.

Kolísavost ostatně definuje Zaklínače jako celek. Začátek je skvělý, ale ten zbytek… Darmo mluvit. Příběh je odbytý a tvůrci seriálu tentokrát knižní předlohu na mnoha místech pozměnili až příliš. A to zcela zbytečně. Kvůli tomu jako by Zaklínač ztratil své pověstné kouzlo svérázné fantasy. V porovnání s ucházející první řadou ztrácí ta druhá dech, a to jak z hlediska scénáře, tak i některých hereckých výkonů a bohužel i vizuálu.

Je pro nás opravdu těžké vám tento seriál doporučit. Pokud ale patříte k příznivcům Bílého vlka, určitě se podívejte minimálně na první tři epizody. 

Pro nás je Zaklínač přinejlepším průměrným až podprůměrným zážitkem, který neslavně uzavírá rok 2021. Je škoda, že Netflix mrhá potenciálem, který Sapkowskiho sága nepochybně . Uvidíme, co tedy přinese další řada a oznámený prequel Blood Origin. Po tomto průšvihu už ale v Zaklínače nevkládáme kdovíjaké naděje.

Redakce Nerdfixu se tedy nakonec druhé řadě Zaklínače rozhodla společně udělit čtyři body z deseti.