Mytologický Ragnarök, neboli konec a následné znovuzrození světa, představuje oblíbenou filmařskou látku, kterou jsme za posledních pár let mohli vidět hned v několika diametrálně odlišných verzích. Loňská Valhalla, kterou se rozhodli natočit dánští tvůrci, se například rozhodla zuby nehty držet daného tématu, vycházejícího ze severské Eddy. Jejich snaha se však minula účinkem, a zabodoval tak spíše starší snímek - třetí Thor, který námět sice uchopil značně benevolentnějším, o to ale efektivnějším způsobem. Herním fanouškům pak netřeba připomínat nejnovější iteraci kultovního God of War, která celý mythos zpracovala zcela mistrným způsobem s tím, že si pro nás mnoho prvků schovala i do budoucna.

Dánská produkce se ovšem Ragnaröku nevzdává a letos se opět hlásí o slovo. Její pomyslný reparát, kterému dal tentokrát šanci i Netflix, představuje šestidílný seriál Ragnarök- Konec světa, jehož snahou a cílem je celou mytologii převést do moderního světa a tímto způsobem také řešit současné palčivé otázky, jež jsou dlouhodobými hybateli naší společnosti.

Hned na začátku je třeba říci, že se tvůrcům jejich záměr z větší části podařil. Seriál totiž představuje drsné, nekompromisní vyprávění, které se odehrává v nádherném prostředí zamlžené severské zeleně prosycené chladem. Ta je však ve velice pochmurném kontrastu s industrializací místního města, která má za následek postupující úpadek krajiny. Ragnarök tak mimo jiné divákům předává velice silné a současně skutečně aktuální poselství, které je zároveň propojeno s tématem severských legend.

Vyprávění, které se odehrává převážně na půdě fiktivního města Edda (podobnost se sbírkou Snorriho Sturlursona je čistě náhodná), nám v rámci několika epizod představuje ústřední postavu mladého, neprůbojného Magneho, který díky jedné tajemné události získá nadpřirozené schopnosti konkurující síle samotných bohů.

Nově nabytá moc však přináší svou vlastní zodpovědnost, s jejíž tíhou se Magne postupně vypořádává úměrně rostoucímu potenciálu.

S těmito problémy se však naštěstí hlavní hrdina nemusí potýkat sám. Vždy je tu pro něj jeho milující a poněkud střelená matka Turid, která se s ním i jeho mladším bratrem Lauritsem po letech rozhodla vrátit zpět do rodného města. A samozřejmě i kamarádka a aktivistka Isolde, která se s Magnem sblíží, odstupu navzdory.

Ostřížímu zraku loutkářů hýbajících nitkami Eddy však nic neunikne, a tak si brzy posvítí i na Magneho, jehož příjezd odstartoval sled nezvratných událostí, které povedou k nejednomu překvapivému odhalení. Tajemná, prominentní rodina Jutulů se tak bude společně muset postavit zcela novému a neznámému nepříteli.

Jednu věc tedy umí seriál prezentovat zatraceně dobře. Příběh, který si pro vás tvůrci přichystali, chytne už od začátku a mimo několika výjimek nepustí až do konce. Seriálu se totiž celý skandinávský mythos povedlo vměstnat do moderního kabátku, který prezentuje skrze velice podařenou linku, jež nabídne mnoho zajímavých a překvapivých momentů i divákům severem dosud nepolíbených.

Pokud tak nepatříte mezi fanoušky či znalce severské mytologie, nemusíte zoufat. Seriál je totiž v tomto ohledu velice přístupný, a dalo by se říci, že i značně flexibilní. Mimo několika „povinných“ zápletek, které hrají podstatnější roli jako celek, tu najdete i mnoho skrytých odkazů, které více než co jiného slouží jako velice milý fan service či jako možná nápověda do budoucna. Stačí jen dostatečně pátrat.

Mimo to si na vás ale Ragnarök přichystal i mnoho vyloženě epických momentů, které si kladou za cíl vyždímat z vás i tu poslední kapičku emocí. Tady se bavíme zejména o chvílích, kdy Magne objevuje sebe sama. Tehdy seriál září, a tehdy se vy jako divák budete neskutečně bavit a napínat při momentech, kdy se naplno projeví hrdinova zuřivost, vztek, nebo smutek.

Nikdy tedy nezapomenu na konec první epizody, která za mistrně zvoleného hudebního doprovodu konečně ukázala plný rozsah Magneho schopností. Tohle se vám jednoduše na pěkně dlouhou dobu vryje do paměti.

Seriál ale samozřejmě není jen o Magnovi a mytologii. Skrze vedlejší postavy je vám totiž schopen sdělit aktuální problémy a částečně i představit jiné zvyky a tradice (zde se hodí podotknout, že jsem seriál viděl v originále, tedy v dánštině s titulky, a tak vám právě tuto verzi mohu jedině doporučit, ačkoliv zní angličtina také obstojně).

Isolde nás například seznámila s děsivým dopadem neekologického jednání s odpadem na čím dál tím rychlejší a škodlivější tání ledovců. Jutulové zase upozornili na elitářství, lži a mlžení. Tvůrcům se navíc tato témata podařilo skvěle propojit, a vytvořit tak jednu jednotnou linku, která má svůj smysl a poselství.

To samé navíc většinově platí pro jednotlivé charaktery, které tvoří směsici osvěžujících postav, jež si jednoduše a v krátkosti oblíbíte. Ať už již zmiňovanou Isolde, která představuje zdejší rebelku a neodbytného rýpala, či poněkud otravného Lauritse, který neopomene příležitost situaci okořenit nějakou vtipnou poznámkou. Rodinka Jutulů je pak samostatnou kapitolou pro sebe, kdy se budete rozhodovat, jestli tu sadistickou sebranku nenávidět, nebo milovat. Ano, až tak si s vámi seriál pohrává.

Jednu z mála výjimek ale paradoxně tvoří Magne. Tomu jste sice při vypjatějších momentech bez problému schopni držet palce, ale postavě jako takové zkrátka něco schází. Možná opodstatněnější motivace a hloubka, především pak ale celková uvěřitelnost jeho charakteru. Jako divák tak, dle mé zkušenosti, s hlavním hrdinou nezískáte dostatečně silné spojení na to, abyste si k němu vybudovali pevnější vazbu, jež by vás podvědomě nutila neustále nenávidět zdejší záporáky.

Tím ale rozhodně nechci shazovat výkon Magneho představitele Davida Stakstona, který do své role zamlklého Thora ze střední vložil zdánlivé maximum, a tak nemá problém plynule přecházet mezi jednotlivými emočními pásmy. S výjimkou, kterou tvořilo několik prkennějších momentů. Ty mu však s radostí odpustíte.

Magnova bratra si zahrál mladý Jonas Strand Gravli, který podává ucházející výkon. Jeho Laurits (který mi mimochodem strašně připomínal Lokiho) byl dostatečně cynický a zlomyslný na to, abych ho nesnášel a miloval zároveň během prvních deseti minut. Bratrská chemie tak zafungovala na jedničku.

Rodinný trojúhelník pak samozřejmě doplňuje matka, kterou ztvárnila Henriette Steenstrup. A zde nastává problém. Turid totiž osciluje na hraně skvěle zahrané postavy matky ztrhané životem poznamenaným ztrátou, zároveň se ale při sledování seriálu neubráníte touze jej vypnout, když se právě ona objeví na scéně a snaží se být přehnaně akční, nebo řeší absolutní hlouposti. Což jen opět dokazuje, jak skvělý a zároveň naprosto debilní umí Ragnarök být.

Ve výčtu chyb bychom však mohli směle pokračovat. Například kamera, která nabízí působivé scenérie mrazivé severské divočiny konkurující samotným Vikingům, sice mnohdy působí dobře, ale záběry ke své vlastní škodě neoplývají kdovíjakou filmařskou kreativitou. Ta se zrovna tady vyloženě nabízí.

Díky motivům seriálu v něm také vidíme hned několik speciálních efektů. A mnoho z nich působí skvěle. Například konec již zmiňované první epizody je doslova epický a ukazuje, co je devizou seriálu. Pak se ale ukáže, a to hlavně na závěr celého seriálu, kde tkví slabina Ragnaröku. Peněz zkrátka očividně nebylo tolik, aby CGI dostalo závěrečný mustr, což je ohromná škoda. Tento problém se však týká i praktických triků - konkrétně se bavíme zejména o jedné specifické scéně, která vám v tom horším smyslu slova nezapomenutelně připomene éru osmdesátkových hororů.

To však částečně napravuje zvolený hudební doprovod, který tvoří skladby od skupin M83, Young Mister, Maroon 5 a z příběhových důvodů, které nebudu zmiňovat, i klasická hudba. A vše kupodivu perfektně sedí.

Sami tak vidíte, že závěrečné zhodnocení Ragnaröku představuje téměř neřešitelný problém, protože jsme tu rozpolcenější seriál už dlouhou dobu neměli. Příznivci severu a dobré televizní zábavy rozhodně nebudou zklamáni. Jedná se o skvělé vyprávění s dobrou zápletkou a současným podtextem. Jen je škoda, že tvůrcům i hercům hned několikrát ujela ruka a scénář tak místy ztrácí půdu pod nohama. Navíc bychom opravdu ocenili hlubší dosah samotné mytologie, která zatím, zčásti pochopitelně, nehrála až tak velkou roli.

Tohle však seriál rozhodně může napravit ve druhé sérii, kterou bych já osobně určitě uvítal. Ragnarök totiž vůbec není špatný a prostor pro případné pokračování, tedy i zlepšení, . Navíc je mnoho otázek nezodpovězeno a my bychom na ně rádi dostali odpověď.

Jak Ragnarök přijmete, je ve výsledku na vás. Já však doufám, že si jej z větší části užijete a dáte mu tak šanci i do budoucna. I proto mu uděluji poctivou šestku jako příslib toho, že se snad jednou dočkáme zbytku Magnovy cesty