Cowboy Bebop - Cringe, nebo luxus?

Anime je unikátní médium a jen těžko některé momenty přenést do hrané verze. Nejen z toho důvodu tu máme špatné adaptace à la Bleach, Fullmetal Alchemist nebo Dragon Ball. Ó můj bože, z toho jsem měl dlouho noční můry. Na druhou stranu je zde i několik povedených, většinu času japonských adaptací. Japonský Death Note je znatelně lepší než ten od Netflixu. Assassination Classroom je také komunitou přijato pozitivně, a to stejné by se dalo říct o Alitě a do určité míry i Ghost in the Shell. Nyní Netflix vyrukoval se seriálovou verzí jednoho z nejlepších anime všech dob – Cowboyem Bebopem. Patří mezi ty dobré, nebo špatné adaptace? No, to záleží, na jaké části se podíváme. 

Příběh se točí kolem Spike, Jeta a Faye. Jsou to nájemní vrazi, kteří konají dobro… pokud jim někdo dobře zaplatí. Děj se odehrává v roce 2071 a má silně westernově-jazzový nádech. Představte si to jako velkou retro verzi Strážců galaxie. 

Já jsem obrovský milovník anime předlohy. Nebál bych se ji spolu s Ghost in the Shell, Inuyashou a Kurokem zařadit do mých pěti nejoblíbenějších anime. Proto jsem byl k této adaptaci poměrně skeptický. První fotky herců mě tolik nepřesvědčily. Snad jen John Cho, jakožto Spike mi přišel dost charakteristický na ztvárnění Spikea. A samozřejmě Ein. Ten se pro tuto roli úplně zrodil. Ale jinak jsem měl z celé prezentace pocit, jako by šlo o show s malým rozpočtem. A ono ejhle, první trailer mě uchvátil, Mustafa Shakir mi více seděl do role Jeta a lokace vypadaly doopravdy skvěle. Jenže finální produkt, který jsme dostali, je akorát jeden velký otazník. 

Pokud jste nesledovali původní anime, tak vás většina problémů nebude trápit. Nejdříve bych tak rozebral problémy spojené s produkcí seriálu jako takového než příběhové změny. Největší neduhou jsou akční scény, hlavně v prvních dvou epizodách. Jde poznat, že herci neprošli dostatečným výcvikem, a tak zde máme hromadu střihů, které mnohdy ani pořádně nenavazují. Choreografie přitom vypadá dobře, ale zkrátka vás nekvalitní střih vytrhne ze zážitku. U těchto momentů bývá i použita méně akční hudba, což by dávalo smysl ve více emočně vypjatých momentech. Při rvačce s obyčejnými poskoky ale nikoliv. 

Zbytek problémů se ale týká zásahů do příběhu. Anime má totiž 26 dílů, zatímco hraná verze pouze 10. Jsou sice dvojnásobně tak dlouhé, ale spíše než aby došlo ke spojení dvou epizod, tak dochází k rozvedení některých příběhů, hlavně vedlejších dějových linií. Největším plusem hrané verze je scénář jako takový, konkrétně jednotlivé osudy postav. Vlastně všechny hlavní postavy, až na Spikea si prošly obrovskými změnami, ale k lepšímu. Jejich osudy jsou dokonce více propojené a více reflektují jejich současné chování.

Jet má nově dceru a bývalou ženu. Faye má trochu odlišný vztah s rodiči a Julia je nově moje nejoblíbenější postava, protože prochází největším růstem a můžeme sledovat, jak se postupně vypořádává s konkrétními problémy. Není z ní tak jen další nevinná sexy blondýnka, ale sexy blondýnka s úžasnou povahou a dechberoucím hlasem. Díky těmto změnám pak scény, jako když se po své první show setká s Viciousem a Spikem, zanechají silnější dopad na divákovi. 

Kéž by ale tolik pozornosti bylo věnováno i Viciousovi. Ten většinu času působí neskutečně komicky a jeho směšně vypadající vlasy tomu nepomáhají. Jeho postavu doopravdy nechápu, protože ostatní postavy mají vizuál a oblečení jen lehce pozměněno, aby bylo věrné adaptaci, ale zároveň působilo uvěřitelně. 

Cowboy Bebop v mnohém krásně uctívá původní anime a nebojí se riskovat. Ať už jde o humor nebo změny v příběhu, tak působí více uceleně. Jenže režiséři a scénáristé mnohdy riskovali, aby neudělali jen 1 ku 1 předělávku, ale zároveň neudělali něco bezduchého, jak má mnohdy velká západní produkce v oblibě. Celou dobu vám to bude připadat povědomé, ale něčím zvláštní. Ovšem v dobrém slova smyslu.

Tomu všemu napomáhají šikmé úhly, takzvané Dutch angly. Tento styl záběru vznikl ve dvacátých letech minulého století, jakožto vyobrazení něčeho nebezpečného pro protagonistu. Napomáhá to celkové stylizaci a atmosféře, za což jedině chválím.