Borderlands: Lepší než jsme čekali, ALE…

Ve videoherním světě existuje fantastická pestrobarevná galaxie, ve které je šance na groteskní smrt jistější než západ slunce. Je to báječný, zábavný a osobitý svět plný morálně nejednoznačných hrdinů větších než život sám a padouchů, kteří z každého okamžiku dělají nezapomenutelný zážitek. A právě toto univerzum se režisér Eli Roth rozhodl bezbožně vydrancovat jako Trezor na Pandoře. Nicméně to možná nebude tak horké, jak se na první pohled zdá.

Jakožto velký fanoušek Borderlands musím přiznat, že jsem se na film morbidně těšila, i když jsem stejně jako většina vyspělé civilizace viděla problémy prakticky od prvních propagačních materiálů. Ano, narážím na problém Olderlands, ale k tomu se ještě dostaneme. Pro začátek je třeba říct, že k filmu musíte přistupovat s otevřenou myslí, a to zejména pokud jste hráli původní tituly. Při adaptování videohry do filmové podoby vždy dochází k určitým ztrátám, protože 20- 30 hodin obsahu se jen těžko vejde neporušených do stominutové stopáže Borderlnads. Pokud od filmařů žádáme přesnou adaptaci, chceme vlastně méně kvalitní verzi toho, co už známe, ale bez aspektu imerze, který dokáže poskytnout pouze videohra. 

Zodpovězme si tedy nejžhavější otázku: Je Borderlands dobrou adaptací hry? Především nám film představuje alternativní realitu. Lovkyně odměn Lilith, toho času na planetě Promethea, dostane kšeft, který se neodmítá, a to od samotného CEO zbrojařské korporace Atlas. Ostřílená dobrodružka má za úkol najít jeho dceru, kterou unesl zběhlý voják Atlasova elitního komanda Crimson Lance. Dívka se nachází na barbarské, bohem zapomenuté planetě Pandora, která má však klíčový význam. Kdesi na jejím povrchu je totiž ukryt Trezor, skrýš neocenitelného bohatství a vědomostí prastaré mimozemské rasy. Lilith se tak zaplete do chaotické honby za tímto bájným pokladem v doprovodu party nepravděpodobných hrdinů. A když říkám chaotické, myslím to z hlediska diváckého zážitku. Borderlands podle očekávání trpí známým nešvarem, kdy se tvůrci drží holých kostí předlohy a dělají spoustu vlastních tvůrčích rozhodnutí ve snaze vydělat na popularitě značky. Je důležité si uvědomit, že změny jsou nevyhnutelné, a to nejen kvůli délce, ale také proto, že některé prvky, které dobře fungují ve hře, nebudou mít stejný efekt na plátně. Osobně jsem přesvědčena, že úspěch adaptace nestojí na stoprocentně věrném scénáři. Jde o to vyvarovat se rozhodnutí, která mění identitu původní hry. Jinými slovy, důvěrně znát zdrojový materiál a vědět, co lze změnit, aby se jádro příběhu nerozpadlo. 

V případě Borderlands, pokud pomineme loot, RPG prvky a kooperativní multiplayer, jedinečnost série spočívá ve stylizaci cell--shading designu a především v absurdních situacích prokládaných černým humorem. A tady je vlastně ten problém, protože film po většinu času není vtipný, i když se vás celou dobu téměř zoufale snaží rozesmát. Na několika místech sice úsměv vyvolá, ale tohle není ono excentrické vyprávění s dialogy plnými vtipů a popkulturních odkazů, kterým jsou Borderlands proslulé. 

Největším kamenem úrazu je pak scénář, který napsal sám Eli Roth. Příběhu chybí promyšlenější a ucelenější struktura, která by držela zápletku pohromadě. Motivace postav a jejich chování jsou spíše nahodilé. Mnohé momenty působí, jako by se ve filmu objevily jen proto, že si Eli Roth řekl "tohle je vtipný skeč". Nejvíce pozornosti se dostává Lilith, na čemž by nebylo nic špatného, kdyby se nejednalo o týmovku. Ostatní postavy nejsou dostatečně rozvinuté a působí šablonovitě. Nejvíce je to patrné u Tiny Tiny, přičemž mám pocit, že herečka Ariana Greenblatt svou postavu plně nepochopila, takže hraje generickou, lehce výstřední fanfikci Harley Quinn. Což je škoda, protože Tina patří k nejpronikavějším a svým způsobem nejhlubším osobnostem původní série. 

Celkově stojí Borderlands na silných zapamatovatelných hrdinech, nicméně ani tento aspekt se filmu nepodařilo příliš přenést do kina. Na druhou stranu musím vyzdvihnout výkon Cate Blanchett, která jako Lilith opravdu překvapila. O jejím věku se diskutovalo od samého začátku, a i když si stále myslím, že by roli slušela spíš mladší protagonistka, Blanchettová vnesla do filmu určitou hereckou úroveň. Lilith díky ní nabývá přirozené autority a působí jako zkušená zralá žena, což v daném kontextu funguje opravdu dobře. Přesto samotný děj filmu předstírá, že hrdinka je mladší, než vypadá, a místy tato nesrovnalost bije do očí. Na druhou stranu Jamie Lee Curtis je jako doktorka Tannis poněkud nevýrazná, i když je pravda, že všem hercům svazuje ruce jak slabý scénář, tak plytké a místy velmi patetické dialogy.

Od Kevina Harta jsem čekala komickou odlehčenost, která se k rezervovanému vážnému Rolandovi vůbec nehodí. Naštěstí šlo překvapivě o vážnější postavu i ve filmu, a přestože si Hart kvazivtipné hlášky neodpustil, jeho výkon je poměrně důstojný. Nakonec je tu Krieg, který je stejně jako Tina v originále zajímavou, mnohorozměrnou osobností. Tady však nemám moc co říct, protože Florian Munteanu není víc než působivý cosplay v pozadí. Hlavního záporáka naprosto přehlédnete, protože pan Atlas Édgar Ramírez coby náhodné NPC nevyvolává vůbec žádné emoce. Za pozitivní zmínku však stojí Benjamin Byron Davis, jehož obchodník se zbraněmi Marcus je snad nejpřesvědčivější a nejvěrnější postavou. Hlas Claptrapa Jack Black se postaral o nejvíce kýčovité dialogy, ale celkově je humor vlastně prvoplánový a ohraný.

Snímek trpí na klišé a únavné filmové berličky, například dlouhá slovní expozice nebo flashbacky, které diváka mlátí po hlavě nějakým poselstvím, které už dávno pochopil z kontextu. Naopak jinde, kde si zápletka vysvětlení přímo žádá, se nepochopitelně šetří. Film se veze nejen na značce Borderlands, ale také na popularitě komediálně-akčních týmovek ve stylu Dungeons & Dragons, Suicide Squad nebo Guardians of the Galaxy.

Na rozdíl od nich však akční scény postrádají jistou kontinuitu a jsou zaplaveny chaotickým střihem, který podtrhuje krkolomné tempo. Závěru tak může chybět potřebná gradace či napětí. 

Pokud bych měl jmenovat něco, v čem film uhodil hřebíček na hlavičku, byla by to výprava a scénografie. Od vozidel, kostýmů, ulic a zbraní až po samotnou pustinu Pandory je Borderlands skutečně vizuálně působivým dílem. Jistě, jsou zde některé CGI prvky, které by se daly zkritizovat, ovšem ve výsledku je to na první pohled vše, co jsem si mohla přát.  

Odpověď na mou otázku by už měla být jasná. Borderlands není dobrá adaptace, ale překvapivě ji nelze považovat za vyloženě tragickou. Chybí jí humor, výrazné postavy a ucelený děj, ale celkové provedení filmu je prakticky definicí slova průměrný. Pokud se na Borderlands nebudeme dívat jako na adaptaci slavné videohry, ale jen jako na generické akční sci-fi s fantasy prvky, mohu s klidným svědomím udělit pět bodů. Je to obyčejná zapomenutelná popcornovka bez větších ambicí, ale pokud vám není líto dát peníze za lístek, může to být v kruhu přátel a s přepašovanou lahví docela ucházející zábava na jeden večer. Jen se musíte oprostit od všech nerdovských očekávání a dívat se na to s "lehkou hlavou".