Suicide Squad byl pro fanoušky velkým zklamáním a kritici snímek rozhodně nešetřili. Ovšem za chválu stál výkon Margot Robbie v roli šílené Harley Quinn. I když fanoušci nebyli spokojeni s vysokou mírou sexualizace postavy, s nadšením očekávali pokračování. Harley doplnil celý tým antihrdinek, známý jako Birds of Prey. Na plátně se tak konečně objeví Huntress a Black Canary, spolu s Renee Montoyou, Cassandrou Cain a záporákem bude Black Mask. Nezní to úžasně, to jsme přeci chtěli, co by se asi tak mohlo pokazit? Věřte mi, když říkám, že téměř vše.

Příběh se točí kolem rozchodu Harley s Jokerem a její emancipace. Protože ji teď jdou všichni po krku, tak se rozhodne pomoct získat drahokam pro Black Maska. Jenže není jediná, která se snaží získat drahokam, a tím se střetnou cesty všech hlavních postav. Příběh na papíře může působit zajímavě a vybízí k zajímavým zápletkám, jenže nic takového zde nenajdeme. Scénář je naprosto jednoduchý a rozhodně nepůsobí jako celistvé dílo o růstu postavy. Na začátku filmu vidíme Harley jako silnou postavu, která se ze všech svých problémů dostane a až na menší pár minutovou scénu uprostřed filmu, kdy je na dně, se na tom nic nezmění. I když to vypadá, že začne oceňovat práci ostatních, tak se vše zvrtne a opět si půjde po svém. Podle názvu se může zdát, že Harley bude odsunuta na druhou kolej a půjde i o další postavy. Jenže tak to není.

Film sám neví, jestli má být film o týmu, nebo jen jedinci. Možná i z toho důvodu se film v USA přejmenoval na Harley Quinn: Birds of Prey. Největším problémem je samotný způsob vyprávění. Film se snaží napodobit úspěch Deadpoola, kdy většinu příběhu k nám promlouval protagonista. Jenže zde to vůbec nedává smysl. Harley popisuje každou drobnost, neustále přerušuje tok děje. Následkem toho je, že příběh vedlejších postav je zbytečně rozdělen na tři části, čímž nemáte ani šanci se s nimi sžít, nebo je pořádně poznat.

Poklona patří všem hercům, ať už mluvíme o Margot Robbie, Ewanu McGregorovi, nebo Mary Elizabeth Winstead, která se konečně vrátila do role drsné holky, protože s tím minimem, co dostali, udělali skvělou práci. Bohužel ani ten nejlepší herec nezachrání špatný scénář. I pár dní po zhlédnutí filmu mi vrtá hlavou scéna, kdy je Harley ztvárněna jako Marilyn Monroe. Scéna nijak nezapadá do filmu a působí nuceně, jako by měla prodávat remix známé písničky.

Birds of Prey: Podivuhodná proměna Harley Quinn ovšem dělá jednu věc dobře. Někteří nadávají na nucené rvaní silných ženských postav do filmů. I když silné ženské postavy tu s námi byly odjakživa, například Ripleyová, je pravda, že v poslední době jsou mnohé filmy zničeny šílenou politickou korektností. Birds of Prey nepůsobí nijak nuceně a doopravdy věříte, že protagonistky jsou silné ženy, které se baví stejně tak rády, jako nakopávají zadky, komu se jim zlíbí.

Není divu, že film trpí malou návštěvností. U filmu se jen zázrakem zasmějete a na postavách vám vůbec nebude záležet. Film zachraňují jen herecké výkony a práce Jonathana Eusebia a Jon Valera. Tato dvojice pracovala na Deadpoolovi 2 a třetím Johnu Wickovi, konkrétně měli na starosti bojové scény a choreografii. Akční scény jsou to nejlepší na samotném filmu, až na poslední pasáž, kterou bohužel již nestihl předělat po předchozím týmu.