Bezduchý Morbius se topí ve vlastní podprůměrnosti

Už když se začalo šuškat, že se do Spider-Man universa od Sony, kde je Spider-Man prozatím jakousi Schrödingerovou kočkou, chystá vletět po hlavě Morbius v podání Jareda Leta, nečekal sem kdovíjak přelomovou podívanou. Trailery a propagační materiály mě v mém názoru pouze utvrzovaly. To, co jsem však viděl v kině, předčilo mé největší obavy. Nejlepší totiž na Morbiovi bylo, že jsem nejprve omylem vlezl do špatného sálu a viděl znovu kus nového Batmana. Morbius je opravdu hrubě nepovedený film snad ve všech myslitelných aspektech a ukazatelích.

Michael Morbius trpí od narození vzácnou nemocí, při které musí třikrát denně dostat krevní transfuzi. Stejným problémem trpí i jeho nejlepší kamarád Milo. Michael má ale pořádně pod čepicí, a tak z něj vyroste doktor, který odmítne Nobelovu cenu jenom proto, že ocenění má dostat za produkt, který byl pouze vedlejším výsledkem jeho experimentů s krví. Michael totiž hledá lék na svou nemoc.

Jednou ze šancí na objevení léku by mohla být upíří krev. Prosím vás, myslím tím zvířata, která jsou podčeledí listonosovitých netopýrů. A ne Drákulu či jiné nemrtvé. My tak vidíme scénu, kdy se Michael nechává od těchto savců ohlodávat kdesi v Kostarice, aby následně mohl provádět pokusy u sebe v laboratoři. Postavičky se po mapě prostě pohybují bez ladu a skladu tak, jak se to scenáristům hodí, ale prakticky to působí jako totální rušivý nesmysl. Ale radši pojďme ještě k příběhu samotnému.

Když se Michael Morbius se svojí krásnou asistentkou s tváří portorikánky Adrii Arjony vydá do mezinárodních vod kvůli pokusům na lidech, vše se pokazí a z hlavního hrdiny se stává žijící upír lačnící po krvi, což hned pozná posádka lodi. A dál si jistě vše domyslíte. Příběh je plný těch nejzásadnějších klišé a po prvních dvaceti minutách vám bude jasné, kam se budou osudy hlavních postav ubírat.

Film si víceméně vystačí s šesti postavami, ale většina z nich je pro vyprávění zcela zbytečná a tvoří jen balast okolo. Třeba dvojice detektivů pátrající po Morbiovi každou svojí scénou dokazuje, jak moc zbyteční v celém filmu jsou. Ani vztahové linky zde absolutně nefungují. Jsme tak svědky snad té nejbizarnější love story, kterou komiksové filmy nabízejí. I hloubka přátelství mezi Milem a Michaelem je plytká jako vyschlá řeka. A když si k tomu připočtete absenci humoru, tak z toho vzniká dílo, které vám po stránce vyprávění nedá absolutně nic. Samotný konec je pak posledním hřebíčkem do rakve. Jestli se takto láká na případné pokračování, tak chraň nás vůle boží.

Smutné je, že film absolutně nevytváří emoce a napětí. Musel jsem se smát, když jedna z postav mluvila o tom, jak moc trpí bolestí, a přitom si vesele seděla na gauči a koukala na zprávy. A můžou za to i dialogy. Jak vás má něco šokovat, když pak slyšíte od již zmiňovaných detektivů, že se vlastně nic nestalo a že si to všichni zasloužili… Výsměch!

Nicméně klišovitý příběh ještě neznamená úplnou tragédii, pokud je dobře natočen. A to fakt není. Režisér Daniel Espinosa a scenárista Matt Sazama mají dosud ve svém portfoliu filmy, které čpí závanem průměrnosti. Morbius v jejich podání se ale v blátíčku průměrnosti zcela utopil a propadl se ještě o pár pater níž.

Nepomáhá tomu ani zjevná inspirace, kterou si autoři vypůjčují například od filmů Batman začíná nebo Matrix. To, co funguje ve zmíněných filmech, v Morbiovi působí lacině a zbytečně. Nechybí ani dost zpomalovaček, kterým ale rozhodně chybí Snyderův cit a jsou více k smíchu než k vyjádření nějaké osudovosti okamžiku. Na rozdíl od Venoma se snaží být Morbius vážnější, ale absolutně to nefunguje. Očekávaná hororová atmosféra se nekoná a akce je pomálu. Skromný počet akčních scén se v té tragédii dá brát alespoň trochu jako plusový bod. A to díky jejich přehlednosti. Že by ale akční scény byly nějak výrazné, tak to ani náhodou a druhý den si na některou z nich těžko vzpomenete.

Herecké výkony asi úplně neurazí, ale když jediný zapamatovatelný moment Jareda Leta je ten, že ze sebe bez jediného důvodu sundá košili, ukáže svaly a za deset vteřin si obleče jinou košili pověšenou na místě, kam by nikdo nikdy žádnej kus oblečení nedal, je něco špatně. Dostáváme se do situace, kdy se ze spojení Jared Leto a dobrý film stává oxymoron.

Alespoň Matt Smith vypadá, že si hraní Mila užíval. Jsme dokonce svědky tanečku, který by mohl v klidu konkurovat tomu, který předvedl Tobey Maguire ve třetím Spider-Manovi. Sám Smith se nechal slyšet, že své postavě moc nerozuměl a musel při hraní velmi improvizovat. I to hodně napovídá o tom, jak na tom je film produkčně špatně.

Musím zmínit ještě proklamované propojení Sony’s Spider-Man Universe (SSU) s MCU. Trailery nás lákaly spoustou easter eggů a dovedu si představit, že mnoho fanoušků navštívilo kino právě kvůli tomuto propojení. Asi vás zklamu, ale ve filmu se nic takového neodehrává. Do kinoverze se nedostal ani jeden ze záběrů, který by alespoň trochu naznačoval spojení těchto dvou světů.

Tedy kromě dvou potitulkových scén, které jsou ale tak špatné, že na ně radši rychle zapomenete. Obzvláště ta druhá absolutně popírá veškerou povahovou charakteristiku Michaela Morbia, kterou nám představili ve filmu. Jestli toto je, či není podvod na zákazníky nechám na vás. Osobně se začínám bát o osudy připravovaných filmů Madame Web či Kraven the Hunter. A návrat Andrewa Garfielda pod Sony by momentálně byl kariérní sebevraždou.

K potitulkovým scénám vede ale ještě jedna tragikomedie. A tou jsou právě závěrečné titulky. Nevím jakého chytráka napadlo udělat titulky, tak aby to vypadalo, že jsme se vrátili do dob, kdy jsme si hudbu přehrávali v grafickém rozhraní Windows Media Player. Vytrpět si toto a za odměnu dostat ony zmiňované trapné potitulkové scény, to je prostě špatnej vtip.

Morbius je špatný, příšerný a absolutně nestojí za vás čas a peníze. Autoři svým dílem vrátili komiksový film do dob, kdy na plátnech řádil Ben Affleck jako Daredevil, Jennifer Garner jako Elektra a Nicolas Cage jako Ghost Rider. A jestli to nestačilo tehdy, tak to rozhodně nestačí dnes. A jen případný finanční neúspěch donutí Sony, aby se svým universem začalo něco dělat, protože takové zacházení si takto zajímavé postavy rozhodně nezaslouží.