Filmy pro děti jsou dnes až moc slabé! Kolikrát jste něco podobného slyšeli nebo sami řekli? Jistě, pohádky a dětské filmy jsou často plné infantilního humoru a slabších speciálních efektů, jejich úlohou je ale připravit děti na život. A to obsahují i jeho temnější a smutnější stránky. Proto se často v takových filmech z ničeho nic objeví skutečné hluboká nebo temná filosofická hláška, případně i dialogy a monology, které nás náhle z celého toho dětského světa vytrhnou do chladné reality kolem. Dnes se podíváme právě na takové momenty. Na 8 temných hlášek z dětských filmů.

Animovaný film Transformers One se po desetiletí hraných filmů vrací ke kořenům původní série. Vůbec první filmové vystoupení robotických organismů z planety Cybertron Transformers: The Movie je v některých ohledech docela temný. Třeba zde umírá Optimus Prime k velkému zděšení mladých fanoušků první generace. Tento nevyrovnaný tón se projevil i v některých dialogových výměnách v průběhu filmu. Nejvíce cool hlášky zde ze sebe sype Springer, autobot s alternativním režimem vrtulníku s osobností akčního hrdiny. 

A především takhle působí v dětském filmu dosti nepatřičně.

Vzhledem k tomu, kolik kreslených filmů se slovům „zemřít“ nebo „smrt“ vyhýbá jako čert kříže ve prospěch synonym jako „zničit“, je docela lahůdka slyšet takhle dramatický dialog.

Rango, jeden z nejlepších filmů legendárního Gora Verbinského, je jako film pro děti naprosto jedinečný. Tento neo-western s ponurými ultra realistickými vizuály zvířecích postaviček obsahuje hloupé gagy, Johnnyho Deppa v roli titulního ještěřího šerifa, skutečně napínavou akcí s létajícími kulkami a humorem, jenž byl často mířen spíše na rodiče, kteří se svými dětmi na film koukali. Jediným prvkem, s nímž scénář nikdy nežertuje, je děsivý padouch Chřestýš Jake. Obrovský jedovatý had s kulometem místo ocasu je skutečně děsivý. Scéna, kde téměř zardousí ubohou Beans je podpořena tvrdou hláškou:

Jedovatost, se kterou Bill Nighy, jenž hrál jiného slavného padoucha Davyho Jonese, vyplivne tuto hlášku, je stejná, jako ta Jakeova.

Režisér Robert Rodriguez se nikdy netajil tím, že rád točí dětské filmy. Jeho tvorba je téměř až infantilní, plná nesmyslného slapstick humoru, očividně dřevěného CGI a hloupých hlášek. Ale přesto jsme ji měli rádi. A to především jako děti. Co bychom od jeho scénářů nečekali, jsou hluboké filozofické úvahy. Přesně to jsme ale dostali ve filmu Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů z roku 2002. Když se agenti OSS Carmen a Juni Cortezovi setkají s Romerem v podání Steva Buscemiho, zjišťují, proč se mírné šílený vědec stáhl do ústraní. Nebo spíše, proč nevytáhl paty z jeho zabezpečeného úkrytu poté, co se jeho genetické experimenty zvrhly.

Tohle bylo moc hluboké a moc temné na takhle odlehčený dětský film. A pak je tu další Rodriguezův film, Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Ten na dětského diváka hodil ještě větší existenciální bombu. Téméř doslova. V základě totiž vedle tohoto snímku i Spy Kids 2 působí jako oceňované drama. Vše ale vyrovnává hlavní záporák Mister Electric v podání George Lopeze. Vypadá jako obří obličej promítaný na obrazovce velkého automatonu ve tvaru žárovky, kterým proudí elektřina. A ano, vypadá téměř lépe, než MODOK z posledního Ant-Mana. V jednom případě Mister Electric naprosto zkazí rozmarný tón příběhu, když blábolí o destruktivním potenciálu snů.

Možná je škoda, že se Mr. Electric neobjevil v Oppenheimerovi. Ale to by už z tak těžkého filmu udělalo vážně čistou depku.

Animovaný Mário byl dalším filmem, který ukázal, že úspěšné a dobré adaptace videoher jsou na stříbrném plátně možné. Navíc napravil třicet let starý precedent o zlých herních adaptacích, který vytvořil první hraný Mário film z roku 1993.

Kromě jednoduchého ale zábavného děje nám však film ukázal roztomilou nihilistickou hvězdičku Lumalee. Ta je spolu s Luigim a mnoha dalšími tvory z Houbového království vězněm Bowsera. Lumalee je navzdory svému peprnému tónu a dětskému hlasu komicky mrzutá. Vyslovuje zdaleka nejmorbidnější hlášky z celého filmu. I když jsou tyto hlášky brané jako vtip, vytržené z kontextu jsou docela makabrózní a vytvářejí jednu z nejznepokojivějších nihilistických postav v jakémkoli dětském filmu. Navíc všechny hlášky namluvila režisérova dcera.

Animovaná parodie na superhrdinské filmy poskytla jeden z nejrealističtějších pohledů na existenci superhrdinů a v zásadě byla sama o sobě dost temná. Největší zrcadlo ale superhrdinům nastavuje hlavní záporák Syndrome, který jako kluk nechtěl být nic víc než sidekick Pana Úžasňáka. Ten ho ale odmítne a v malém klukovi se v té chvíli něco rozbije. 

Film nám tak ukazuje jeho postupnou proměnu a jeho ústy uslyšíme jeden z nejtemnějších citátů v moderní Disney éře.

Spousta Syndromových hlášek byla vlastně velice hlubokým komentářem nejen o nesmyslných stereotypech superhrdinských filmů. Temný citát divákům připomíná, že se mohou spolehnout jen sami na sebe. A ostře tak kontrastuje s obvyklými Disneyho sděleními.

Zvoník u Matky Boží je jedním z nejtemnějších filmů společnosti Disney. Děsivá postava Clauda Frolla, vyslovené vraždění z nenávisti v úvodu filmu, snaha o vraždu nevinného dítěte, sexualizace Esmeraldy, podpálení Paříže, způsobení utrpení spoustě nevinným lidem z důvodu neukojeného chtíče, očividné pokrytectví a odporné zacházení s Quasimodem utvářejí pochmurný tón filmu. Jeden z nejtemnějších citátů je ale přes tohle všechno ale Quasimodovo sebemrskačství. Když v písničce Heaven’s Light zazní slova: „Tak ošklivá tvář, jako je ta moje, nebyla nikdy určena pro světlo nebeské,“ udeří to přímo do srdce.

Frollova žádostivost definuje jeho odpornou postavu, ale Quasimodova sebenenávist vytváří skutečně bezmocný a srdcervoucí moment. Hrbáčovo sebepojetí nabízí bezútěšný pohled na to, jaký důraz lidé kladou na krásu. Quasimodo zde navíc ani není nahněvaný. Sám se distancuje od lidí, svůj vzhled přijme jako neměnný fakt a definitivní celoživotní prokletí, což je ale způsob myšlení, ke kterému byl celý život veden právě zlým Frollem. Což jeho záporáctví dává na ještě vyšší úroveň. Jo, tohle je jedna z nejlepších disneyovek doposud. Však jsme kolem ní udělali celé tematické video, na které se jednoznačně podívejte. 

Lví král je jedním z nejikoničtějších filmů společnosti Disney a obsahuje hned několik temných momentů. I když jedním z nejtemnějších je Mufasova smrt, pokud se podíváme na dialogy a repliky, jedna konkrétní stojí nad všemi ostatními. A že jich je také hodně. Když se dospělý Simba vrací do svého království a v souboji poráží Scara, vyřkne hrůzostrašná slova:

Simbova ztráta promění mladého zvědavého lvíčka v rezervovaného lva. Tragická událost však Simbu připraví i o víru v ostatní a o soucit. Jeho nenávistná replika na adresu Scara dokazuje, že i ti nejlepší lidé se mohou stát bezohlednými. A i když Simba sám Scara nezabije a z útesu ho shodí spíše v sebeobraně, v zásadě to na jeho přístupu a tomhle citátu nic nemění.

Mulan od Disney, ta původní animovaná Mulan, je výtečným filmem, kterému live action adaptace nesahá ani po kotníky. I když šlo také o film zaměřený na děti a je plný humoru, představil zároveň vážná témata týkající se rodiny, cti, války a smrti. Náhlá změna tónu okamžitě po veselé písničce o ženách, kde vidíme zničenou a vypálenou vesnici je sice tíživá, ale film se nebojí ukázat temné momenty již od samého začátku. Cítit je to během scény, v níž zlotřilý Hun Šan Jü, na kterého se live-action Bori-Khan vůbec nechytá, nechá dva čínské vojáky utéct, aby dali císaři vědět, že se blíží.

Ačkoli k závěrečnému zabití dojde mimo plátno, tato děsivá hláška otevřeně ukazuje chladnokrevnou vraždu v animovaném filmu cíleném na děti. A ano, je to další důvod, proč je a navždy bude animovaná Mulan lepší, než ten live-action paskvil z roku 2020.

Takových hlášek a dialogů je v dětských filmech mnohem víc. A to jsme se vůbec nepodívali na seriály. Pokud vám proto zde nějaká chybí, napište nám o nich do komentářů. A nezapomeňte dodat, jak to ovlivnilo vaše dětské nevinné srdíčko. Nebo dospělé nevinné srdíčko.