Sandman, vlastním jménem Morfeus zvaný také Sen, je ústřední postavou slavné série Neila Gaimana. Pokud znáte komiksovou předlohu nebo Netflixovskou seriálovou adaptaci, určitě víte, že Sandman patří do rodiny Věčných – sedmi nesmrtelných sourozenců, kteří představují antropomorfizované principy reality. Každý z nich zosobňuje jeden základní aspekt existence a všichni spolu tvoří poněkud dysfunkční rodinku nadpřirozených bytostí. Ne náhodou začínají jejich jména v angličtině jednotně na písmeno „D“ – Dream, Death, Destiny, Desire, Despair, Delirium, Destruction.  

Ačkoli je Pán snů hlavním hrdinou příběhu, v následujícím žebříčku se zaměříme na šest zbývajících sourozenců. První řada seriálu z celé rodiny Věčných představila kromě titulního Morfea jen Smrt, Touhu a Zoufalství. Druhá sezóna nyní doplnila zbylé sourozence – na scénu se tak dostávají i Osud, Delirium a Zkáza, tudíž konečně můžeme všechny postavy porovnat s jejími komiksovými protějšky.

Osud je nejstarší z Věčných. Vystupuje jako tajemný, mlčenlivý mnich zahalený kápí, pod níž se skrývají slepé oči. V rukou třímá svou mocnou Knihu, v níž je zapsán osud celého Kosmu. Tento neomylný kronikář existence vidí všechny možné minulosti i budoucnosti, avšak sám do událostí nezasahuje víc, než je nezbytné – spíše vše pozoruje z ústraní. V komiksu Osud často pouze dohlíží na běh věcí a zůstává odtažitý, což z něj činí možná nejpasivnějšího z Věčných. Přesto sehrál významnou úlohu v Sandmanově pŕíběhu a právě on svolal rodinné setkání Věčných, které spustilo řetězec osudových změn. V pravý čas tedy pomohl nasměrovat svého bratra ke kroku, který ovlivnil celý další děj. 

Jak už bylo řečeno v první řadě Netflix adaptace se Osud nevyskytuje a poprvé jej uvidíme až v té druhé. Zde ho stvárňuje britský herec Adrian Lester, přičemž seriál zachoval  Osudovu ikonickou podobu v mnišské kutně i jeho odměřenou, vševědoucí povahu. Lester popsal svého hrdinu slovy: „Byl stvořen jako první. Jakmile vznikla vůbec první bytost, objevilo se i její osudové určení. Osud a Smrt jsou tak nejstaršími dětmi Otce Věčných. Osud nezasahuje do života lidí tolik jako ostatní – Je mnohem více entitou, svým vlastním úkolem a to je jeho podstata“.

V seriálu Osud tedy vystupuje podobně jako v komiksu, ale jeho nezvratná přítomnost zásadně ovlivňuje směřování všech ostatních.

Zoufalství je dvojče oslňující Touhy, ale na rozdíl od ní je ztělesněním beznaděje a utrpení. V komiksu bývá zobrazována jako nevzhledná, obézní a nahá žena s šedavou pletí, v jejímž chladném vlhkém doteku se zrcadlí veškerá lidská mizérie. Na prstě nosí prsten s háčkem, jímž si neustále prořezává vlastní kůži a toto je symbolem její moci. Zoufalství vládne pochmurné říši plné zrcadel – každé z nich je propojeno s nějakým zrcadlem ve světě lidí. Kdykoli na tedy na člověka při pohledu do zrcadla padne náhlá vlna sklíčenosti, prý to znamená, že Zoufalství se do jeho srdce zahákla svým háčkem.

V rodině Věčných patří k těm tišším a pasivnějším – málokdy jedná z vlastní vůle a často je to Touha, kdo ji pobízí ke společným intrikám. Bez své manipulativní sestry by Zoufalství většinou jen tiše setrvávala ve svém smutku. V minulosti dokonce původní aspekt Zoufalství zahynul a současná Zoufalství je již druhým vtělením této Věčné bytosti.

Co se týče interakcí s Morfeem, Zoufalství se s Touhou zapletla do riskantního plánu, který měl Pána snů přimět k prolití „rodinné krve“ – v komiksu i seriálu právě jejich intrika s věčně snící Unity Kincaid málem způsobí katastrofu v podobě snového víru. Navzdory svému jménu ale Zoufalství není škodolibým padouchem, ale spíš bezútěšnou existencí.

Seriálová podoba se drží komiksu v podstatných rysech, ale tvůrci zmírnili explicitnost jejího zjevu – není zcela nahá, ale halí se do volné šedivé košile. Herečka Donna Preston odhaluje odhodlání Zoufalství intrikovat, nejen apaticky trpět. 

Zkáza je černou ovcí rodiny Věčných – jediný, který se rozhodl své funkce zřeknout. V komiksu je Zkáza vyobrazován jako urostlý, rudovlasý válečník s plnovousem, v jehož vzhledu byste však překvapivě našli spíše přívětivost než děs. Ačkoli má moc přinášet konec všemu, co existuje, příčí se mu ničení pro ničení samotné. Kdysi byl dokonce srdečným a veselým bratrem, který držel rodinu pospolu a v míru. Když se však lidská civilizace začala vyvíjet směrem k technologiím schopným masové destrukce, Zkáza s tím odmítl dále spojovat své jméno a před staletími „odešel“ čili opustil svůj úřad. Od té doby působí destrukce živelně a bez jeho dohledu, zatímco samotný Zkáza se věnuje tvoření. V ústraní si osvojil různé umělecké koníčky a řemesla – píše básně, maluje, zkouší vařit – byť v ničem z toho příliš nevyniká. Má dokonce psího společníka jménem Barnabáš, kterého nadevše miluje a věří, že svoboda od předurčení je pro něj i ostatní správná cesta. 

Sandman a Delirium se v komiksové knize Krátké životy dokonce vydávají ztraceného bratra hledat a tato strastiplná pouť nakonec posílí vztah mezi medzi nimi. Pánovi snů ke všemu přinese cenné smíření s vlastními činy včetně setkání se ztraceným synem. Zkáza tak nepřímo ovlivní osud svého mladšího bratra tím, že jej přiměje ohlédnout se za důsledky vlastního jednání.

Seriálovú Zkázu si zahrál herec Barry Sloane coby charismatický, svalnatý muž s dobrosrdečným pohledem. Ústy Zkázy tvůrci zdůrazňují motiv, který naznačil sám Neil Gaiman: „Destrukce znamená i změnu. A i když není zrovna dobrý malíř nebo kuchař, snaží se zlepšit sám sebe – je majákem změny“. Zkáza si zvolil exil, aby lidstvu poskytl možnost tvořit vlastní osud.

Delirium je nejmladší z Věčných a zároveň nejpodivnější. Nebývalo tomu tak vždy – kdysi dávno bývala známá jako Radost (Delight), veselá a nevinná dívka, která ztělesňovala čisté potěšení. Z nejasných důvodů se však její mysl proměnila a Radost propadla chaotickému šílenství. Dokonce ani vševědoucí Osud nemá ve své knize zaznamenáno, proč k této změně došlo. Dnešní Delirium je bláznivá, rozpustilá bytost, jejíž vzhled i okolní svět se neustále proměňují podle její momentální nálady. V komiksu je vykreslena jako drobná pubertální dívka výstředně oděná ve všemožných barvách, s vlasy neustále se měnícími délkou i odstíny. Také má každé její oko různou barvu. Říše Deliria je jako surreálný kaleidoskop – groteskní krajina s chaoticky se měňavými barvami, plná bizarních předmětů a živoucích nesmyslů. 

Delirium působí nevyzpytatelně a zmateně, často žvatlá zdánlivé nesmysly. I když každý z věčných má v komiksech svůj styl bublin a písma, ty její jsou nejvýraznější jak barvou, tak i písemem.. Avšak i v tomto blábolení se občas skrývá nečekaná moudrost, které ostatní sourozenci nevěnují pozornost. Delirium totiž vnímá realitu zcela jinak než ostatní – její šílenství jí umožňuje vidět pravdy a možnosti, jež zůstávají příčetným myslím skryté.

 Zpočátku se Delirium svých starších sourozenců, hlavně přísného Sna, spíše bála, ale jejich vztahy se vyvinuly. Když se Delirium s Morfeem v komiksu a i seriálu rozhodli vydat na pouť za ztraceným bratrem Zkázou, byla to právě ona, která nakonec pomohla Pánovi snů nést tíhu jeho melancholie. Herečka Creed-Miles popsala Delirium takto: „Pokud Touha je esencí chtíče a Smrt esencí konců, pak Delirium představuje tu část společnosti, která vidí svět trochu jinak než všichni ostatní – a to je na ní vzrušující.“

Touha je prostřední z Věčných – starší dvojče Zoufalství – a jednoznačně nejvíce sebestředný člen této rodiny. Nemá žádné pevné pohlaví ani podobu: Touha totiž bere na sebe takovou formu, po které vaše srdce zrovna prahne. V komiksu je androgynní, smyslná bytost s úsměvem Mona Lisy, která vrhá dva odlišné stíny (jeden nestálý a mihotavý, druhý ostrý a nehybný). Sama sebe nikdy nenechá vlastnit – naopak vždy touží vlastnit druhé. Ze všech sourozenců je Touha nejvíce hravá a zlomyslná. Miluje intriky a manipulaci, plete se do životů smrtelníků i nesmrtelných jen pro vlastní pobavení. Zároveň však trpí silným egem – těžce nese, že její starší bratr Sen se považuje za vznešenějšího než „malicherné“ Touhy a Zoufalství. Touha proto s oblibou kuje pikle proti Morfeovi, aby ho srazila z trůnu. 

Netflix ponechal Touze její androgynní vzezření i povahu. Do role byl obsazen Mason Alexander Park, který je stejně jako postava nebinární. Parkovo ztvárnění dodává Touze výraznou smyslnost, škodolibý půvab i kapku maniakálnosti, takže každá replika a pohled této postavy má váhu. Vidíme její Zlatý palác zvaný Práh, vystavěný ve tvaru obří sochy její vlastní podoby, v jehož srdci Touha přebývá

Přes všechny zlovolné plány však nejde o čistě zápornou postavu; Touha přece zosobňuje vše, po čem srdce prahne, a touha může být i motorem pozitivních činů. 

Smrt – poněkud ironicky – patří k nejlidštějším a nejoblíbenějším postavám Sandmana. Neil Gaiman v komiksu zcela převrátil klišé kostlivého ženca s kosou a stvořil Smrt jako mladou půvabnou dívku s antracitově černými vlasy a sympatickým úsměvem. Na krku nosí znak své funkce, stříbrný ankh (kříž života), a pod okem má namalovaný symbol Horova oka – drobné stylové detaily odkazující na její spojení s životem i posmrtností. Smrt se ovšem obléká ležérně a převážně černé oblečení a působí přátelsky, optimisticky a energicky. Ve skutečnosti je druhorozenou z Věčných a zastává tak trochu mateřskou roli v rodině – s každým z nich má dobrý vztah, zejména však s Morfeem, kterému je ze všech sourozenců nejbližší. Přestože Smrt vládne nesmírnou mocí, vystupuje neobyčejně skromně, mile a soucitně.Je to moudrá starší sestra, která nemá problém svého bratříčka Sna pokárat, když se lituje nebo chová domýšlivě – a zároveň mu vždy ochotně pomůže radu či útěchou. Každých sto let dokonce Smrt stráví jeden den jako obyčejný smrtelník, aby pochopila, co lidi bere a připomněla si hodnotu života.

.V komiksu se poprvé objevuje v legendární kapitole The Sound of Her Wings (Zvuk jejích křídel), kde vezme rozmrzelého Morfea na obchůzku při své denní „smrtonosné“ šichtě a naučí ho vážit si drobných radostí i povinností vůči snícím.Smrt zde vystupuje jako laskavý průvodce duší zemřelých, který svou přítomností paradoxně oslavuje život. Smrt tedy stojí mezi věčně rozhádanými sourozenci jako smírčí element a opora.

V seriálu ji ztvárnila ji herečka Kirby Howell-Baptiste a tvůrci se v dialozich i atmosféře kolem ní věrně drželi předlohy. Jedinou viditelnou změnou je odlišný vzhled – Howell-Baptiste je tmavé pleti, zatímco v komiksu má Smrt podobu bledé goth dívky. Tato změna však nic neubrala na kouzlu postavy; naopak ukázala, že esence Smrti nespočívá ve vnější vizáži, ale v jejím charakteru. Navíc i v seriálu jsme viděli, že různí lidé mohou vidět Věčné rozdílně