Ne každá smrt ve filmu nebo seriálu je velkolepá, hrdinská či smysluplná. Někdy postavy nezemřou proto, že by selhaly, ale mají prostě smůlu. Jindy je zabije vlastní ego, špatné načasování nebo čistě scenáristická potřeba šokovat diváka. A právě tyhle momenty nás iritují nejvíc, protože máme pocit, že vše mohlo dopadnout lépe. Já jsem Honza Stehlík, alias Vurhor, a provedu vás seznamem postav, jejichž smrt působí zbytečně, nespravedlivě nebo jako promarněná příležitost.

Seriál Orange Is the New Black sleduje život žen ve vězení a odhaluje nejen jejich osobní příběhy, ale často i selhání celého vězeňského systému v Americe. Poussey Washington je jednou z těch postav, které fungují jako morální kompas. Není to někdo, kdo by aktivně vyvolával konflikty nebo se snažil pravidla obejít. Naopak si i v tak nevlídném prostředí zachovává empatii, humor a schopnost vidět v ostatních lidech především to dobré. Právě proto její smrt působí tak silně. Nedochází k ní jako důsledek velkého rozhodnutí, zrady nebo dramatického střetu. Dozorce při snaze uklidnit nepokoje vězenkyň přitlačí Poussey k zemi a v panice ji drží příliš dlouho. Zemře proto, že se ocitne v situaci, kde o jejím životě rozhoduje někdo nepřipravený a vystresovaný. Je to selhání systému, který je mimo její kontrolu a působí až nepříjemně realisticky. Připomíná, že některé tragédie jsou pouze řetězec malých selhání, které se spojí v jednu fatální chybu. 

Breaking Bad je seriál o postupné proměně nenápadného učitele chemie Waltera v jednoho z nejnebezpečnějších drogových bossů. Ukazuje tedy, jak tenká je hranice mezi obyčejným člověkem a zločincem. Celý příběh stojí na morálních rozhodnutích a jejich důsledcích, které postupně ničí nejen hlavní postavy, ale i lidi kolem nich. Takovou obětí širších události je i Gale, talentovaný chemik, intelektuál, který miluje vědu, hudbu a klidný život. Do drogového byznysu nevstupuje jako typický kriminálník, ale spíš v něm vidí technický problém a fascinující projekt. Není zlý člověk, pouze neví, do čeho se to vlastně zamotal. K jeho smůle se stává nepohodlným článkem ve Waltrově nebezpečné hře a musí být odstraněn, aby Heisenberg zůstal nenahraditelný. Jeho život se tak redukuje na čistě strategickou proměnnou. Žádný osobní konflikt, pouze chladný kalkul. Galeova smrt tak nepřináší vykoupení ani dramatickou pointu. Ukazuje ovšem, jak bezohledný tento svět je.

Hororová série Scream si hraje s pravidly žánru a zároveň je komentuje. Postavy často vědí, jak horory fungují a snaží se těmto klišé vyhnout. Tudíž přežívají ti, kteří se poučí ze zkušeností a nedělají “hloupá rozhodnutí“. Dewey Riley byl jednou z mála konstant série. Z původně trochu nešikovného policisty se postupně stává zkušený veterán, který přežil několik masakrů a tak velmi dobře ví, jak se zachovat. Právě proto jeho smrt v novém díle působí tak problematicky. Ve chvíli, kdy má vraha prakticky vyřešeného, se rozhodne vrátit zpět a “dorazit ho“, čímž poruší jedno z nejzákladnějších pravidel. Není to impulzivní nováček, který dělá chybu ze strachu, ale někdo, kdo by měl už vědět, jak takové situace končí. Prostě to působí jako umělá snaha scenáristů vyvolat v divákovi emocionální odezvu. 

Příběh Pána prstenů stojí nejen na velkých bitvách, ale i na vnitřních konfliktech postav a jejich morálních selháních. Boromir, legendární válečník z Gondoru, od začátku představuje lidskou slabost, touhu použít prsten jako nástroj k ochraně svého lidu. Není zápornou postavou, ale zranitelným mužem, kterého obavy o budoucnost krajanů dovedou k velkému pochybení. Jenže vzápětí přichází vykoupení a Boromir se statečně postaví přesile. Brání hobity do posledního dechu a jeho smrt je silná, hrdinská a emocionálně velmi uspokojivá. Na druhou stranu z hlediska samotného děje bohužel i naprosto zbytečná. Společenstvo prstenu se rozpadá a hobiti jsou uneseni tak jako tak. Boromirova oběť tedy nemění průběh událostí, spíš jen zpomaluje nevyhnutelné.

Z příběhu dvou bratrů, kteří loví nadpřirozené bytosti a postupně se zapletou do konfliktů sahajících od lokálních legend až po apokalyptické události se časem vyklubal epos o osudu i svobodné vůli. Jádrem boje se samotnými pravidlami vesmíru je Dean Winchester, lovec, který přežil démony, archanděly, peklo i Boha, a jeho postava je definovaná tím, že se nikdy nevzdává. I z těch nejhorších situací nejednou našel cestu ven a jeho definitivní konec je tak vskutku překvapivý. Deana fatalně zraní kus železa, téměř banalita po všem, co všechno už vydržel. Tento pocit ještě zesiluje fakt, že těsně předtím se anděl Castiel obětuje, aby ho zachránil. Jeho oběť je jeden z nejsilnějších emocionálních momentů seriálu, ale jaksi postrádá smysl, jelikož důsledek je pouze krátkodobý. Tematicky lze Deanovu smrt obhájit, seriál opakovaně ukazoval, že lovci neumírají hrdinsky, ale náhodně a bez slávy. Jenže z diváckého hlediska to působí jako anti-klimax a zároveň oslabení předchozího vrcholu.

Člověka dnes zřejmě nepřekvapí, že v zombie apokalypse největší hrozbou nejsou nemrtví, ale především ostatní lidé. Glenn byl jednou z nejdůležitějších postav seriálu The Walking Dead, protože ukazoval, jak si v naprosto rozpadlém světě udržet lidskost. Nebyl nejsilnější ani nejdrsnější, ale přežíval díky chytrosti, odvaze a schopnosti zůstat empatický i ve chvílích, kdy ostatní selhali. Tvůrci ovšem opakovaně ukazovali, že nikdo není v bezpečí. Když je tedy skupina přeživších zajata nepřátelskou bandou brutálního Negana, Glennova cesta končí. Problém ale není v tom, že zemře, ale jakým způsobem se to stane. Celá scéna je vystavěná jako extrémně násilná, natahovaná a šokující podívaná, která má diváka zasáhnout co nejtvrději. Moment byl navržený primárně pro sledovanost a emocionální manipulaci. Glenn tak neumírá jen jako postava, ale i jako určitý symbol naděje a lidskosti, který mohl mít silnější a smysluplnější závěr.

Princ Oberyn Martell přichází do světa politických intrik jako charismatický, inteligentní a smrtelně nebezpečný bojovník z Dorne. Má jasný cíl a sice pomstít brutální vraždu své sestry. Není to impulzivní postava. Naopak působí jako někdo, kdo má situaci pod kontrolou, ví, co dělá, a dokáže si udržet chladnou hlavu i v extrémních situacích. To se plně projeví v souboji s Horou, kdy má Oberyn navrch. Je rychlejší, chytřejší a svého protivníka systematicky ničí. V jednu chvíli je vítězství prakticky jisté, jenže místo toho, aby boj ukončil, začne požadovat přiznání. Jde o osobní satisfakci a potřebu slyšet pravdu nahlas, ovšem právě v tom okamžiku Oberyn ztrácí kontrolu. Dopustil se dvou chyb, neuměl si odepřít ego a nevzal si helmu. V Game of Thrones ovšem neprohrávají slabší, ale ti, kteří neumějí ustoupit o krok zpátky.

Seriál Stranger Things stojí zejména na přátelství, outsiderství a pocitu, že i ti “divní“ můžou být hrdinové. Eddie Munson je přesně takový podivín. Na první pohled působí jako někdo, kdo utíká před odpovědností a nechce se pouštět do konfliktů. Postupně se ale ukáže, že má silný morální kompas a když jde do tuhého, dokáže překonat vlastní strach. Jeho moment přichází ve finále, kdy se rozhodne zůstat a čelit nebezpečí místo toho, aby utekl. Obětuje se, aby odlákal monstra a dal ostatním čas dokončit plán. Na úrovni charakteru je to velkolepé gesto, ale problém nastává ve chvíli, kdy se podíváme na dopad tohoto činu. Ve výsledku zásadně nemění průběh událostí. Plán by se pravděpodobně odehrál velmi podobně i bez něj. Eddieho smrt tak funguje především jako emocionální vrchol jeho osobního oblouku, ne jako klíčový moment děje. A právě proto může působit zbytečně.

Kultovní klasika o epické tragédii s intimním příběhem dvou lidí z odlišných světů. Jack je chudý, svobodný umělec, opak rigidního a kontrolovaného světa, ve kterém žije bohatá slečinka Rose. Viděli jsme to snad všichni. Po potopení lodi Jack přežije nejhorší část katastrofy a dostane se s Rose do ledové vody, kde najdou kus dřeva. Rose na něj vyšplhá, ale Jack umrzne ve vodě. A tu přichází ten tolik diskutovaný problém velikosti. Deska vypadá dostatečně velká na to, aby unesla oba. Film to sice naznačuje jako otázku vztlaku a stability, ale vizuálně působí situace jinak.

Spin-off seriálu Breaking Bad přinesl pomalý, detailní příběh o proměně malého právníka v morálně kompromitovanou postavu, zasazený do světa manipulací, podvodů a postupného rozkladu hodnot. Seriál ukazuje, jak nenápadné kroky a drobná rozhodnutí mohou mít obrovské, často nevratné následky. Howard Hamlin se v tomto prostředí dlouho jeví jako někdo, kdo sice reprezentuje korporátní svět, ale zároveň si drží profesionální integritu. Není bezchybný, ovšem snaží se jednat férově, dodržovat pravidla a řešit věci standardní cestou. Ve srovnání s ostatními postavami, které postupně sklouzávají k manipulaci a nelegálním praktikám, působí téměř jako morální konstanta. Howard se stane obětí intrik, které ho systematicky zdiskreditují a zničí jeho reputaci. Když se s protivníky konečně konfrontuje, nepřichází jako agresor, ale jako člověk, který chce pochopit, proč se to děje. V tu chvíli se ale ocitne v nesprávnem čase na nesprávném místě. Není zde žádná lekce, vykoupení ani návaznost, ale pouze tvrdé vystřízlivění. Howard tak neumírá jako součást hry, ale jako někdo, kdo se do ní nikdy neměl dostat.