Sponzor pořadu jsou repliky světelných mečů Star Wars od imago.cz.

Nedávno jsme se v našem tematickém videu podívali na to, proč už se netočí tolik parodií, jako kdysi. A i když se do kin blíží nová Bláznivá střela a bylo oznámeno i pokračování Scary movie, prostě je těch parodických filmů z profesionální produkce jako šafránu. V komentářích se ale ozval Zdeněk Novotný, že jsme prý zapomněli na československé parodie! A víte co? Má pravdu ten chlapec! Zapomněli. Teď to tedy napravíme. Československé parodie zde uvedeme v chronologickém poradí, tedy tak, jak postupně v historii československé kinematografie vznikali. To abyste se nepodivovali nad jejich umístěním v našem seznamu.

Hudební komedie, nebo spíše westernová parodie na motivy knihy Jiřího Brdečky. Ten zpracoval i scénář, který pak v roce 1964 realizoval režisér Oldřich Lipský. Hlavní hrdina filmu Joe – cnostný pistolník a dokonalý gentleman popíjející zásadně jen nealkoholickou Kolalokovu limonádu - potírá zlo na Divokém západě, především pak zločinné pistolníky pijící whisky. Hlavním protihráčem je mu prohnaný gangster Horác zvaný Hogofogo, desperát hledaný ve čtyřech státech, neštítící se ani těch nejhanebnějších zločinů, zvláště pak na nevinných dívkách. Přidejte do mixu femme fatale Tornádo Lou, která se do pistolníka zamiluje, nevinnou a andělsky krásnou Winifred, dcerenku ctihodného misionáře Ezry Goodmana, která se do charismatického pistolníka také zamiluje a máte recept na dokonalou klasiku.

Zajímavostí je, že v souladu s parodickým vyzněním se jméno hlavního hrdiny skutečně vyslovuje česky, tj. [joe], nikoliv anglicky [džou], jak by se nabízelo.

Tuto barevně černobílou parodickou kovbojku jsme si užívali v nedělním televizním vysílání vedle takových klasik, jako je Winnetou nebo Tenkrát na západě a o to více vyzněla její parodická krása vzniknuvší dávno před tím, než Mel Brooks vytvořil svá legendární Ohnivá sedla

Fantom Morrisvillu je český film z roku 1966 natočený režisérem Bořivojem Zemanem s Oldřichem Novým v dvojroli a Waldemarem Matuškou v hlavní roli. 

Příběh se „odehrává“ v pražském Smetanově divadle, kde si během představení Bizetovy Carmen málo vytížený hudebník čte šestákový román, který pak sám ve své fantazii během divadelního představení prožívá, nedává pozor a hru orchestru touto četbou kazí. Samotný detektivní příběh pak probíhá v tajemném staroanglickém zámku, jenž je protkán tajnými chodbami a v němž žije žárlivý zámecký pán, anglický lord, člen britské horní sněmovny Sir Hanibal Morris.

Dobrodruh Manuel Diaz je těsně před popravou osvobozen z cely smrti svými kumpány, Dixim, Mikim a Drummondem. Vypraví se do zámku Morrisville, kde se chystá svatba Sira Hanibala s krásnou Clarence. Nikdo z přítomných netuší, že krásná nevěsta dosud je Diazovou manželkou.

Jak bylo v té době dobrým zvykem u méně vážných filmů, i tenhle je plný různých písniček, protože hlavní roli hraje Waldemar Matuška, jasně že se zde musí zpívat.

Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky je česká filmová komedie, parodující filmy o Jamesi Bondovi. Natočil ji Václav Vorlíček na námět Oldřicha Daňka v roce 1967.

Cyril Juan Borguette alias agent W4C je nejlepší agent na světě. Jeho nová mise ho zavede do Prahy, aby získal slánku, v níž jsou ukryty mikrofilmy s tajnými vojenskými plány. Před cestou je vybaven hi-tech multifunkční rekvizitou – pod pláštěm obyčejného budíku je ukrytý revolver, dýka, granát, slzný plyn, rušička mikrofonů, Geigerův-Müllerův počítač a dokonce i malá jaderná bomba.

Do všeobecného zmatku je vyslán jako agent i účetní Foustka. Ten se kvůli své neobratnosti dostane do centra dění, zázrakem vše přežije a dokonce porazí i samotného agenta W4C.

Zajímavostí je, že Vorlíček zde tak trochu předbehl dobu. Nápad s budíkem-bombou se vyskytl později i v „pravé“ bondovce Povolení zabíjet, kde jej Bondovi dává Q jako součást speciálního vybavení.

Nejlepší parodie, kterou kdy slovenská část Československa udělala je rozhodně Pacho, hybský zbojník. Film Martina Ťapáka otáčí legendu o Jánošíkovi úplně na hlavu, když se zde hlavním hrdinou stává malý a ne moc silný Pacho. Co mu ale chybí na fyzické zdatnosti nahrazuje šikovností a inteligencí. A také frndžalicí, což je prakticky napalm v lahvi a když se jí on a jeho kumpáni zrovna nenalévají, tak s její pomocí vypalují hrady a zámky urozeného uherského panstva. Bohužel pro Pacha jeho legenda nabobtná do velikosti, které sám nedosahuje a nakonec ho i s jeho družinou pochytá vojsko Marie Terezie. Stejné jako skutečného Jánošíka, i Pacha totiž zradí jeden z neho věrných.

Film neparoduje pouze legendu o Jánošíkovi, ale i různé dobové filmy zabývající se obdobím Uhorska a také funguje jako kritika slovenské společnosti, která je nečekaně aktuální dnes snad více, než kdy před tím.

Legendární česká filmová komedie natočená v roce 1977 Oldřichem Lipským jako parodie na filmy o neohrožených detektivech a jejich všehoschopných protivnících. Děj se odehrává v Praze na počátku 20. století, v době rozmanitých technických novinek a rozvoje nových detektivních metod. Hlavní hrdina – americký detektiv Nick Carter, kterého zde hraje Michal Dočolomanský, se s pomocí českého komisaře Ledviny snaží vyšetřit záhadné zmizení psa z uzavřeného pokoje. Ze zmizení je podezřelá masožravá rostlina – Adéla, kterou mohl vypěstovat jedině zločinec zvaný Zahradník, který však má být již nebožtíkem. No a, asi jste to uhodli, rozhodně nebožtíkem není.

Zajímavostí je že role Nicka Cartera byla nabídnuta americkému herci Robertu Redfordovi. Scénář se mu líbil, ale jeho agent poslal tvůrce do prdele kvůli nízkému honoráři.

Další parodie s Michalem Dočolomanským v hlavní roli a opět od režiséra Oldřicha Lipského. Tentokrát ale jde o parodii na dobrodružné romány a především Verneovky. Vždyť je film přímo adaptací jedné z nich, i když dosti střelenou. Adaptace je obohacena o nové prvky, například o „karpatský“ folklór, pro nějž byl vytvořen i vlastní jazyk.

Na výpravu do karpatského hradu stojícího nad vesnicí Vyšné Vlkodlaky se vydává hrabě Felix Teleke z Tölökö, aby se postavil Baronu Gorcovi. Ten unesl slavnou sólistku a dělal s ní… věci. Ne také, jak si myslíte, ale řekněme, že mu v mnohém pomáhal šílený vědec Orfanik, který mimo jiné vytvořil prístroj, jež za pomoci světelných paprsků vytvořil iluzi skutečnosti! Jo, je to prostě promítačka. Tajemství hradu v Karpatech tak není pouze vtipnou parodii, ale i plnohodnotným steampunkovým filmem. A o různých puncích ve filmu jsme jednou udělali plnohodnotné video.

Vy nám to asi nebudete věřit, ale i tenhle film natočil režisér Oldřich Lipský. No, ono to vlastně ani není divné, protože se ve své tvorbě zaměřil především na komedie a tam už se nějaká ta parodie prostě vždy objeví. Tentokrát paroduje různé scifi filmy, které byly v tehdejším Československu vlastně celkem běžné. V hlavních rolích se představili Milan Lasica a Július Satinský jako mimozemšťani A a B, jenž se v přestrojení za lidi snaží zkoumat planetu Zemi. Film má kromě parodických částí i silný ekologický podtext a smutně komentuje československou socialistickou realitu 80. let 20. století. Hraný děj je zde doplněn animovanými sekvencemi Vladimíra Jiránka.

Pokud jde o sci-fi a vesmír, před pár týdny jsme sestavili žebříček nejlepších parodií na Star Wars a první místo obsadil film Spaceballs. A co nám to řeklo? Přesně tak, merchandising! Proto si nyní můžete exkluzivně koupit, za normální peníze, svůj vlastní světelný meč v obchodě imago.cz, našem sponzorovi. V obchodě najdete řadu replik této pověstné zbraně od Neat přes X-Lotus po světelný meč Ahsoky Tano. Stejně tak si můžete pořídit repliku helmy Dartha Vadera. Možná to měl udělat Kylo Ren, vyřešilo by to spoustu problémů...

Film Pehavý Max a strašidlá od slovenského režiséra Juraja Jakubiska je vlastně zkrácenou verzí původního seriálu Teta. Sleduje příběh kluka jménem Max, který se cítí nepochopen a osamocen. Na hradě barona Frankensteina se setkává se spoustou různých netvorů, strašidel a potvor, které s ním, na jeho počudování, jeho pocity sdílejí. Seriál a filmy využívají parodické zobrazení slavných knižních a filmových monster, jako je Dracula, Bílá paní, vodník Alois a spousta dalších. Primárně jde ale o parodii na Frankensteina.

Když jsem tenhle film viděl poprvé, nechápal jsem, jak něco takového mohlo za komančů projít. A ono to vzniklo až v roce 1994, takže tak. Jenže ten omyl je celkem logický. Film totiž velice přesně a paroduje sovětské hrdinské dramatické filmy o druhé světové válce a i působí, jako kdyby byl natočen minimálně někdy v šedesátých letech. Natočil ho Jiří Menzel podle scénáře Zdeňka Svěráka, ve skutečnosti ale jde o adaptaci stejnojmenné knihy Vladimira Vojnoviče. Film obsahuje spoustu nezapomenutelných hlášek, ze kterých některé svou přesností přímo mrazí i dnes. Je to takový smích přes slzy. A absurdní konec, kdy jeden ruský voják omylem úspěšně obrání ruskou vesnici před celou ruskou armádou vlastně už tak absurdní už ani není…

Nejnovější parodický počin na našem seznamu je film od režiséra Václava Marhoula. Ten zde paroduje drsné noirové příběhy detektiva Phila Marlowa. Ve skutečnosti jde o filmovou adaptaci sedem let reprízované divadelné hry a samotný film svou scénografii na divadelný původ mnohdy odkazuje. Titulný postavu Phila Marlowa si zde zahrál Tomáš Hanák. 

Příběh je zasazen do prostředí města Los Angeles v roce 1937. Základní dějovou osou je zprvu banální vyhledání pohřešované osoby. Celý případ je však samozřejmě daleko složitější a Marlowe postupně rozplétá zamotané klubko vztahů a motivů. Film kromě vtipných dialogů a absurdních scén zahraných s kamennou samozřejmostí pobaví i nekonečnou spletí absurdních přirovnání napodobujících lyrické opisy typické pro klasické noirové romány.

A tím končíme náš dnešní seznam deseti českoslovenkcýh parodií. Nejsou rozhodně všechny, navíc někdy se ty hranice mezi čistou komedií a parodii nebo pastišem stírají. Pokud vám napadají nějaké další, napište nám o nich do komentářů a řekněte nám i to, proč byjste je do seznamu zařadili.