Pokud se velký karetní titul založený na mechanice engine build proslaví, snadno se stává téměř esenciálním dílem a jeho věhlas se rychle roznese mezi všechny deskohráče. Namátkou lze uvést tituly jako Mars teraformace, Archa Nova, Divukraj nebo Na křídlech. A do této herní rodiny se určitě pokusí zařadit i Zelená planeta od MindOku, která začala plnit pulty obchodů. A jelikož dle serveru BGG tvořeného především deskohráči se jedná o nejočekávanější hru roku 2023, tak bude zajímavé sledovat, jak se titulu u nás bude dařit.

Zelená planeta, v originále jen Earth, se zabývá budováním funkčního ekosystému na osobním ostrůvku každého hráče. A s ohledem na počet dostupných karet, je zaručeno, že se v každé partii objeví jiné. A tím pádem bude možné snadno nacházet nové a rozdílné synergie. Pochopitelně podobný mechanismus může trpět na to, že jednomu hráči budou chodit karty přesně zapadající do jeho strategie, zatímco ostatním hráčům nikoli. Ale šance je s ohledem na ohromné množství karet skutečně malá. A především po moha letech vylepšování herního designu existují mechanismy, kterak tento neduh obejít, přičemž již víše zmíněné tituly si s tímto dokázaly poradit po svém. V případě Zelené planety lze karty takzvaně kompostovat pro pozdější využití.

Základ se může zdát snadný. Ostrov každého hráče je tvořen pomyslnou mřížkou čtyř krát čtyř karet. Kdo ji první vyplní, získá nějaký bodový bonus a ukončí hru. Ale jak bylo řečeno, jedná se o deskovku využívající primárně Engine-build. To znamená, že si hráči postupně budují synergie na různých komponentech, které jsou postupně účinnější a účinnější. Například zisk surovin s ohledem na již vyložené karty určitého typu.

Samotná partie pak vypadá tak, že aktivní hráč si vybere jednu ze čtyř akcí. Sám vykoná její silnější variantu a všichni ostatní hráči provedou slabší verzi. Díky tomu nevzniká tolik prázdných míst, kdy se jen čeká na tah soupeřů. Jedná se o výsadbu, díky níž je možné na ostrov vykládat karty zaplacením jejich ceny. Kompostování slouží k získávání zdrojů v podobě žetonů půdy a odhazování karet z balíčku do kompostovací oblasti. Závlaha umožňuje rozdávat výhonky na již vyložené karty. Přírůstky jsou kombinací získání karet a zdrojů. Ale aby toho nebylo málo, tak každá z akcí zároveň spouští akce na vyložených kartách určité barvy.

Bývá docela běžné mít v ruce víc jak deset karet. A rozhodnout se, kterou z nich zahrát a jaké akce se nakonec spustí, nemusí být vůbec snadné. Začínajícím hráčům se může stát, že v rámci posloupností vyhodnocování akcí dojde k neúmyslné chybě. Ale s ohledem na jednodušší pravidla by neměl být velký problém si na hru zvyknout.

Dalším přízviskem, jímž je možné Zelenou planetu nazvat, je point salát. Tedy hromada různých menších i větších bodových ohodnocení, které se jen špatně dopočítávají přesně. Jinými slovy, i pokud má hráč představu o tom, který hráč vede a přibližně o kolik, tak se stále jedná pouze o odhad. Přece jen dosáhnout méně jak sto bodů je obtížné i na první hru.

Dalším neduhem, který je u podobných her běžný, je neucelená grafika. Potkalo to jak Mars Teraformaci, tak i Archa Novu. Zde je vše vyvedeno do saturovanějšího fotorealismu, ať jde o detailní záběr na sluníčko sedmitečné, případně výhled na přírodní scenérii. Hráči se tak mohou během partie kochat pěknými obrázky známé fauny i flory.

A jak to již bývá dobrým zvykem, je možné hrát jak v solo variantě, tak i kompetetivní, ale také v týmové variantě, tedy dva na dva. A to vše pod hodinu a půl, alespoň dle nápisu na krabici.