Včelka Mája je ANIME? Skrytá pravda o dětských pohádkách!

Věděli jste, že Včelka Mája je anime? A tím nemyslím, že by se někde na pozadí jediného dílu mihnul japonský animátor a proto by to teoreticky řečeno bylo anime. Ne, všechno od předprodukce, scénáře až po režii Micubači Mája no Bóken měl na starosti animační tým studia Nippon Animation. Původní kniha sice pochází z Německa, ale seriál vznikl jako velmi volná adaptace v koprodukci Kanady, Západního Německa a Japonska. Samotné gro produkce však sedělo v Japonsku, třeba na AnimeNewsNetwork si můžete projet kompletní seznam režisérů, animátorů, storyboardistů a tak dále. Skoro byste tam ani nenašli jiná než japonská jména. Stejně by tomu ale bylo u mnoha dalších animovaných seriálů známých po celé Evropě i Americe. Anime je totiž součástí programových bloků Evropských televizních stanic déle, než jsem na světě já a statisticky i vy. Proto vám dneska představíme několik těchto známých značek, které pocházely z Japonska a nejspíš o nich nemáte tušení. A taky si povíme, proč se vlastně Japonci rozhodli adaptovat knížky z druhé strany světa.

Přitom, jestli jste si v nedávné době Včelku Máju pustili, mohli byste se nad mým předchozím tvrzením pozastavit. Však v titulcích přece není napsáno jediné japonské jméno, jako země původu je uvedeno Německo, režisér má německé jméno, tak co vám to tady nakecávám? Nu, Včelka Mája se stala obětí skrytého exportu. Tím nemyslím, že by ji někdo pašoval pod rouškou tmy a prodával v temných uličkách náctiletým, co by rádi okusili cizojazyčnou animaci. Jednoduše řečeno, lokální licenční společnosti se pokoušely za každou cenu zatajit původ mnoha anime a japonská jména z titulků mazala.

Včelka Mája v tom není žádnou výjimkou. Druhou nejznámější sérií, která se k nám dostala skrytým exportem, totiž bezpochyby budou Mumínci. Ano, i ti jsou anime, opět jsou výsledek práce stejného animačního studia jako Včelka Mája, Nippon Animation. O něm se zde ještě několikrát zmíníme.

Mazání Japonců z titulků je v tomhle případě dokonce očividnější, protože si je můžeme srovnat se zbytkem světa. Pokud byste si pustili úvodní znělku Mumínků, jak je vysílaná v Česku, nenašli byste v ní žádná japonská jména. Vlastně byste v ní nenašli skoro žádná jména, neboť jsou akorát u názvu napsáni autoři původních knížek pro děti. V anglické znělce si ale můžete všimnout, že sice věnuje skoro polovinu času skandinávským jménům, ale druhou polovinu jasně tvoří Japonci. Česká verze přitom používá stejnou písničku a animaci jako verze anglická, takže rozhodně nebylo nemožné je uvést i u nás.

Proč byl tedy japonský původ zatajován? Mezi Čechoslováky bych z toho vyloženě nikoho nevinil. U nás jsme mnohdy jenom odkupovali licence ze zbytku Evropy, i Mumínci mají v naší úvodní znělce jenom skandinávský text. Proč to ale dělali všichni kolem, chtěli vůbec japonskou animaci, když z ní všechny Japonce odstraňovali?

Samozřejmě, že chtěli. Ale z jakéhosi důvodu trpěli pocitem, že seriály z Japonska by lidé ve světě nesledovali. Japonsko tehdy nebylo ještě světově známé svou kvalitní technologií a elegantní úctou k tradicím. Pro mnoho lidí ho spíš definovala jeho role ve druhé světové válce, která byla před padesáti lety v čerstvější paměti. I dneska se najdou lidé, kteří odmítají anime se špatnými vtípky o tom, že by se měla na Japonsko hodit další atomovka. Přitom mnozí takoví s anime vyrůstali, jenom o tom neví. To ovšem nebránilo zahraničním firmám s Japonskem obchodovat, neboť asijská animace měla jednu výhodu, které se prostě lokální produkce nevyrovnala. Byla levná.

Jedna z věcí, za které vděčíme praotci mangy, Osamu Tezukovi. Tezuka stál totiž u založení prvního úspěšného animačního studia, které si dávalo za cíl tvořit televizní seriály. V Japonsku ovšem nebylo dost animátorů na produkci televizní série, kterou by tvořilo dvacet minut animace srovnatelné s filmy. Animátoři by museli pracovat dva měsíce v týdnu a to není ani v Japonsku úplně proveditelné. Proto se ve velkém šetřilo na animaci a Tezuka ve snaze zničit konkurenci dokonce nabízel svá anime pod cenou. Anime se přesto úplně nedokázalo zaplatit a bylo závislé na licencování od zahraničních televizních stanic. Tezuka tedy hned od svých prvních projektů nabízel své seriály v zahraničí a na tuto tradici navázalo právě animační studio Nippon Animation.

Ne že by tedy nutně zaměstnanci Nippon Animation chtěli produkovat levnější animaci, která se mohla zaplatit jenom díky zahraničním licencím. Nippon Animation zřídili bývalí zaměstnanci produkční společnosti Zuijó poté, co se pokoušeli předchozí projekt vypiplat k dokonalosti, ale úplně vyčerpali dostupné zdroje. Jednalo se o adaptaci švýcarské knížky Heidi, děvčátko z hor, kterou vedl Isao Takahata. Toho můžete znát ze studia Ghibli jako režiséra Hrobu světlušek nebo Pom Poko. Na projektu se tehdy podílel i Hajao Mijazaki, který se společně s dalšími zaměstnanci studia pokoušeli vyzdvihnout nad běžné standardy tehdejší animace, aby vytvořili něco hodnotnějšího. Mnoho zaměstnanců předtím pracovalo na filmech a nesnášeli, jak se v televizi objevovala jenom velmi jednoduchá animace.

Výsledkem byl ale projekt, který absolutně vyčerpal finance jejich studia a animátoři popisují jeho produkci jako „roční nouzový stav”. Peníze se naštěstí časem vrátily nejen díky úspěchu v Japonsku, ale i v zahraničí. Oblíbenost Heidi prvně udělala animátorům radost, ta se postupně u několika proměnila v nechuť, když dala vzniknout novému „žánru” mezi anime. Z produkční společnosti Zuijó se oddělilo studio Nippon Animation, právě tehdy pracovali na Včelce Máje. Světově významnější však byl projekt Seikai Meisaku Gekidžó, přeloženo jako Pódium světových mistrovských děl.

Nippon Animation se v něm začalo soustředit na adaptace slavných světových děl. Můžete tam najít Flanderského psa, Malé ženy, Annu ze zeleného domu, Lés Miserables nebo Petra Pana. Všechny mají někde po evropě své publikum, u nás budou ale asi známější tituly jako Dobrodružství Pinocchia, Viking Vik nebo Willy Fog na cestě kolem světa. S prvními dvěma jste se možná nutné nesetkali, jediný Willy Fog se ještě pořád vysílá u nás v televizi. Zase bez jakékoli zmínky o japonském původu, který je smazán i ze španělských titulků. Stejně jako u mnoha těchto projektů vznikal Willy Fog díky zakázce ze zahraničí, která dokázala nákladnou produkci pokrýt.

Podobné spolupráce ale rozhodně nedělalo jenom Nippon Animation, u nás byste rozhodně mohli znát i nejlepší způsob trávení hodin biologie, známý jako Byl jednou jeden život a Byl jednou jeden vesmír. U obou sérií produkovalo animaci japonské studio Eiken, a tak se také mohou považovat za anime.

Licence ze zahraničí však nebyly jediný způsob, jak se mohly studiím vrátit investované peníze. Můžete k nim prodávat i třeba figurky nebo hračky… měnících se robotů. Když se někomu fakt líbí seriály, kde se velcí roboti mlátí a dělají bum, s radostí vám klidně dá půl výplaty za vlastního robota, aby s ním mohl doma mlátit a dělat bum. V dnes už docela stařičkém anime Macross se objevila stíhačka, která se dokázala proměnit v pochodujícího mechu. Jenže návrháři tohoto kousku také stály za sérií hraček MicroMan a Diaclone, která na tokijském veletrhu zaujala jednoho zástupce americké firmy Hasbro. Líbilo se mu, že se roboti z řady Diaclone dokázali proměnit v dobová vozidla… a asi už nebudeme nikoho napínat. Pokud vám to nedošlo, tak je řeč o Transformers. Hasbro se domluvilo s japonským výrobcem Takara Tomy a jejich spolupráce trvá dodnes. My sice dneska známe Transformers jako řadu amerických filmů, ale první animovaný seriál na propagaci hraček vytvořilo japonské studio Toei. Které můžete znát třeba díky práci na One Piece, Dragon Ballu nebo Sailor Moon.

O těchto kouscích by rozhodně šlo mluvit ještě dál, protože po celém světě nalákaly tisíce lidí k anime… a přitom třeba ani neměli tušení, že Japonsko existuje. Ale to bychom museli zabrušovat i do velmi specifických kousků, které si oblíbili obyvatelé určitých zemí. Třeba ve Finsku je prý slavná série Nagareboši Gin o psovi Akita, který se přidá k divokým psům, aby bojoval proti agresivním medvědům. Nebo bychom rovnou mohli mluvit o popularitě Dragon Ballu v Brazílii, kde streamovali nové díly, jako by šlo o národní turnaj.

Mně by zajímalo, jestli jste náhodou vy nezaznamenali, že v nějaké části světa je určité anime vážně oblíbené, třeba dokonce víc než v Japonsku. Taky jsem nečekal, že na farmářských trzích na Sicílii najdu merch Lupina třetího. Nebo nám napište, u které série vás překvapil japonský původ a jestli na své oblíbené seriály z dětství teď nepohlížíte trochu jinak.