Problém s Rowlingovou aneb měli bychom bojkotovat Harryho Pottera?

„Lidé, kteří menstruují. Jsem si jistá, že pro ně kdysi existovalo slovo. Wumben? Wimpund? Woomud?“

Tak toto byl tweet, o kterém v roce 2020 mluvil téměř každý. Joanne Rowlingová, autorka knižní série Harry Potter, se jím takto vymezila vůči něčemu, co nazývá „novým trans aktivismem“. Začalo to však už o dva roky dříve, když na Twitteru lajkovala několik transfobních příspěvků, ale její PR tým to označil za nedorozumění. Příslušnice starší generace s mobilem v ruce se prostě „uklikla“. Rowlingová později tvrdila, že post, který trans ženy označuje za „muže v ženských šatech“, chtěla screenshotovat, ale omylem ho zařadila mezi oblíbené. Zajímala se totiž o genderovou identitu a transgender otázky. Možná by se dalo věřit, že šlo o omyl, jenže to by v roce 2019 nesměla považovat youtuberku Magdalen Berns, která se velmi radikálně vyjadřovala na adresu trans komunity, za „nesmírně statečnou mladou feministku a lesbičku“. O několik měsíců později se opět dostala pod palbu kritiky, když se zastala britské výzkumnice Mayi Forstater, která přišla o práci kvůli opakovaným transfobním příspěvkům. Forstater svého zaměstnavatele Centrum for Global Development žalovala pro diskriminaci, ale soud rozhodl, že její kritické názory jsou „neslučitelné s lidskou důstojností a základními právy jiných“. Forstater se proti tomuto rozhodnutí odvolala a nakonec získala finanční kompenzaci, avšak soudní tribunál zdůraznil, že přesvědčení, která zastává, nesmějí být vyjadřována způsobem diskriminujícím transrodové lidi. K této věci Rowlingová napsala, že každý si může obléknout, co se mu zachce, a žít si svůj život v bezpečí i míru. Ženy by však podle ní neměly být vyhozeny z práce, protože považují biologické pohlaví za skutečnost.

Celá kontroverze se však vyostřila v červenci 2020 poté, co Rowlingová přezdílela článek „Vytvoření rovnoprávného světa po COVID-19 pro lidi, kteří menstruují.“ Autorky článku se věnovaly problematice toho, jak pandemie negativně ovlivnila přístup k menstruační hygieně a zdraví žen. Právě toto je ten nechvalně známý tweet, ve kterém Rowlingová hledá pojmenování pro ženu. Všechno, co jsem dosud řekla, je pouze časová osa událostí, které zatím nijak nehodnotím, ale pro úplnost faktů je třeba si uvědomit, že ne všechny ženy mají menstruaci. A nakonec existují transgender muži a nebinární osoby, u kterých probíhá menstruační cyklus. Toto tedy není spolehlivý argument vymezení.

V dalším období spisovatelka zveřejnila na své webové stránce esej s více než 3600 slovy, ve které vysvětlila, proč se rozhodla veřejně vyjadřovat k otázkám pohlaví a rodu. Uvedla, že ji znepokojuje množství mladých žen, které si přejí tranzici, jakož i rostoucí počet těch, co se zdají být v procesu detranzice. Odhalila, že sama je obětí domácího násilí a sexuálního napadení, proto chápe „obavy o jednopohlavní prostory“. V návaznosti na to se postavila proti myšlence „otevřít dveře toalet a převlékáren každému muži, který věří, že je nebo se cítí být ženou“. Je třeba doplnit kontext, že násilí na ní spáchal bývalý manžel – tedy biologický muž, který není součástí LGBT+ komunity. Přesto trans aktivismus označuje za hrozbu biologických žen a nechce, aby trpěly.

Herec Daniel Radcliffe, který ztvárnil Harryho Pottera, následně zveřejnil vlastní prohlášení. Podle něj tvrzení, že trans ženy nejsou ženy, vymazávají identitu i důstojnost transrodových lidí a odporují všem doporučením odborných zdravotnických organizací, které mají v této oblasti mnohem více poznatků než Rowlingová nebo on sám. Emma Watson, představitelka Hermiony, apelovala na právo všech lidí žít své životy bez neustálého zpochybňování, a i herec Eddie Redmayne z prequelové série Fantastic Beasts se vůči Rowlingové názorům vymezil. Později se od ní distancovali také Ron, tedy Rupert Grint, představitelka Ginny Bonnie Wright a několik dalších herců, stejně jako komunity spojené s univerzem Harryho Pottera. Nejnověji Rowlingová na Twitteru reagovala na kritiku režiséra prvních dvou filmů Chrise Columbuse, přičemž o několik měsíců později ještě Emmu Watson označila za ženu, která má tak „málo životních zkušeností, že ignoruje svou vlastní nevědomost.“

V průběhu plus mínus sedmi let se spisovatelka na sociálních sítích vyjadřovala k různým tématům v rámci této problematiky, ale téměř vždy šlo o poměrně radikální rétoriku. Používala explicitní slovník nebo se vezla na vlně kontroverzních kauz, jako byla ta, ve které lidé nespravedlivě a na základě mýtů kritizovali fotbalistku Barbru Bandu. Banda nepatří mezi trans osoby, ale vznikla fáma, že není „dost ženská“ na ženský fotbal. Mimo jiné se však Rowlingová zapojila také do protestu proti skotskému zákonu, jehož cílem bylo zjednodušit a zhumanizovat proces právního uznání změny pohlaví. Skotská vláda se snažila odstranit nadměrnou byrokracii i stigmatizaci trans lidí, a přestože se zákon nijak netýkal biologických žen, Rowlingová byla přesvědčena, že ohrožuje právě ty. Odborníci ujišťovali, že strach ze zneužití zákona k tomu, aby se – jak Rowlingová věří – muži mohli vydávat za ženy a následně získat přístup například do ženské věznice, je nesmysl. Šlo v principu hlavně o to, aby trans lidé nemuseli podstupovat ponižující procedury a přistupovalo se k jejich potřebám důstojněji. Tento bojkot však udělal z Rowlingové symbol gender-kritického hnutí.

V září 2020 začala pod pseudonymem Robert Galbraith publikovat detektivní romány. Děj příběhu Troubled Blood se točí kolem mužského sériového vraha, který se převléká za ženu, což vedlo k obviněním, že kniha je namířena proti transrodovým lidem. Když ji mluvčí charitativní organizace Mermaids označil za dlouhodobou propagátorku škodlivého zobrazení trans žen jako hrozby, Rowlingová tvrdila, že kniha byla „volně založena na skutečných vrazích“. O dva roky později vydala nový román nazvaný The Ink Black Heart, který sleduje osudy autorky YouTube animovaného seriálu Edie Ledwell, obviněné z transfobie. Podle magazínu Rolling Stone se kniha otevřeně vysmívá „bojovníkům za sociální spravedlnost“, naznačujíc, že jde o nenávistnou kampaň.

Nejsou to však jen sociální sítě a literatura, kde se Rowlingová angažuje, a největší podíl kritiky směřuje k její finanční podpoře TERF feministek. Jde o radikální odnož feminismu, která odmítá začleňovat trans ženy. V roce 2025 tak vznikl J.K. Rowling Women’s Fund, který poskytuje právní podporu a financování těm, kteří bojují za zachování práv biologických žen. Fond je financován výlučně z vlastních prostředků Rowlingové, jejíž majetek se podle Forbesu odhaduje na více než 1 miliardu dolarů. Ještě tři roky předtím založila Beira’s Place, krizové centrum pro oběti znásilnění, které specificky vylučuje transgender ženy. Také podpořila feministické hnutí For Women Scotland částkou devadesát tisíc dolarů ve snaze prosadit u Nejvyššího skotského soudu, aby se pojem „žena“ vztahoval výlučně na biologické pohlaví. Když padlo rozhodnutí ve prospěch hnutí, Rowlingová to oslavila fotkou na jachtě s doutníkem a popisem: „Miluji, když plán vychází.“

Pro úplnost ještě zmíním Rowlingové verbální útok na trans děti nebo dlouhodobý spor s trans moderátorkou Indiou Willoughby, kterou bez vyprovokování označila za muže, jenž si vychutnává misogynní, narcistické, povrchní a exhibicionistické představy ženy.

Musím však zmínit i druhou stranu mince, kterou jsou konstantní útoky na její osobu. Kromě zveřejnění její adresy a desítek nenávistných zpráv denně čelila také velmi vážné hrozbě od íránského extrémisty. Po útoku na spisovatele Salmana Rushdieho v roce 2022 vyjádřila solidaritu, ale vzápětí dostala anonymní zprávu, že „je na řadě“. Na závěr je třeba dodat, že Rowlingová důrazně odmítá obvinění, že nenávidí trans lidi nebo jim přeje něco zlého.

Část veřejnosti si dnes myslí, že kritika Rowlingové je nepřiměřená a přehnaná. Upozorňují na „nadměrnou citlivost“, která z celé situace udělala hon na čarodějnice jen proto, že spisovatelka otevřeně řekla svůj názor. Pokusím se tedy tento problém vysvětlit.

Představte si, že jste na náměstí a Albus Brumbál má obrovský megafon, který slyší stovky kolemjdoucích. Rozhodne se mluvit o polovičních čarodějích a řekne: „Nejsem proti nim, ale nemyslím si, že by měli chodit na stejná místa jako my.“ Kdyby to prohlásil náhodný anonymní student magie, asi by z toho žádná kauza nevznikla, ale tohle je nejmocnější čaroděj na světě. Pokud ředitel otevřeně tvrdí, že někteří studenti by neměli být na této škole, není to jen jeho soukromý postoj — ovlivňuje to jejich bezpečí, důstojnost a pocit, že sem patří.

Jistěže má Rowlingová právo na své přesvědčení, ale to ještě neznamená absenci odpovědnosti. Ona totiž není jen „člověk s názorem“. Je ikonou generace, která vyrostla na příbězích o toleranci, empatii a přijetí jinakosti. Především je to však žena, která má v rukou masivní ekonomické impérium. Její peníze, vliv a kulturní kapitál dokážou ovlivnit politiku, média i celou společnost. Výroky spisovatelky jsou citovány v parlamentech, televizi i na konferencích. Pokud váš „názor“ dokáže pohnout nejvyššími soudy, už to není jen názor, ale politický akt. Kritici Rowlingové tak upozorňují, že její činy i slova mají reálné důsledky, posilují diskriminační stereotypy a oslabují důvěru v hodnoty, které původně sama reprezentovala.

Ačkoli je Harry Potter primárně dobrodružná sága, vědomě nebo intuitivně do ní Rowlingová zapsala morální alegorii o moci, předsudcích a identitě. Jednou z nejvýraznějších metafor celé série je konflikt mezi „čistou“ a „nečistou“ krví. Ve světě čarodějů se část společnosti staví nad ostatní na základě původu. Takové rasově-kastové myšlení stojí v protikladu k přátelství, spolupráci a odvaze být sám sebou – tedy hodnotám, které zastávají kladné postavy. Rowlingová tak ve svém příběhu doslova zdůrazňuje, že důležitější jsou volby, charakter a solidarita než to, jak jste se narodili. Sirius Black se odvrací od vlastní zkažené rodiny a ukazuje, že morální integrita se nerodí z krve, ale z rozhodnutí. Remus Lupin, citlivá metafora pro stigmatizované menšiny, je moudrý, laskavý a statečný, ale společnost ho přesto odmítá kvůli něčemu, co nemůže ovlivnit. Hermiona se narodí do rodiny obyčejných lidí, a přesto se stane jednou z nejuznávanějších čarodějek své generace. Harry Potter, technicky „polokrevný“, zvítězí nad Voldemortem, který je posedlý myšlenkou čistoty čarodějnické rasy, přestože sám je „míšenec“.

Všechny tyto linie ukazují, že odvaha znamená postavit se na odpor tomu, kdo ubližuje druhým – a to i tehdy, když je protivník zdánlivě silnější. Harryho hrdinství je morální, nikoli fyzické – vychází z empatie, ne z touhy po moci.

Jinými slovy, pokud se osoba s obrovským vlivem a finančními prostředky aktivně snaží zhoršit životní podmínky jakékoli skupiny lidí, nikdy to není dobré. V případě Rowlingové jde o soustavu dlouhodobých kroků, nejde o jednorázové uklouznutí a pár hloupých tweetů. Podporuje organizace, které cíleně vylučují některé lidi ze služeb, financuje právní kampaně zaměřené na omezení právní definice ženy a svými veřejnými vyjádřeními posiluje obraz trans osob jako hrozby. Hlas Rowlingové je totiž slyšet všude, zatímco lidé, o kterých mluví, často nemají prostor ani prostředky, aby se mohli efektivně bránit.

Voldemort je v jejích knihách zosobněním strachu, předsudků a touhy určité skupině odebrat důstojnost i práva. Harry Potter a jeho přátelé se tomuto strachu postaví navzdory velkému riziku, protože věří, že spravedlnost a soucit stojí za boj. Nejvýraznějším rysem Rowlingové rétoriky je však právě strach. Strach z „mužů, kteří se vydávají za ženy“, strach o „bezpečí žen“, strach z „nového aktivismu“. Tento jazyk nechrání, ale rozděluje, rozpoutává morální paniku. Namísto skutečného řešení problémů vytváří představu ohrožení tam, kde se lidé pouze snaží žít v klidu a důstojnosti.

Nemusíte se mnou souhlasit, koneckonců cílem eseje není říct vám, co si máte myslet. Mě však znepokojuje nejen samotný názor, ale čistě pragmaticky řečeno i to, že dnes se tato extrémně mocná žena zaměřila na transgender osoby, zítra začnou vadit ženy, které se jí nějak zprotiví (jako třeba Barbra Banda), pozítří muži a za půl roku to může být skupina, do které patříte i vy.

V internetových diskusích jsem si všimla jistého whataboutismu lidí, kteří argumentují, že přece i H. P. Lovecraft byl rasista a xenofob. Ano, v dějinách existuje mnoho autorů, jejichž díla jsou dodnes masově rozšířená, ale některé jejich názory byly mimořádně problematické. Jenže Rowlingová je živá, aktivní autorka a Harry Potter už dávno neznamená jen literární dílo. Jde o multimiliardový globální byznys s knihami, filmy, videohrami, tematickými podniky, broadwayskými muzikály a merchandisingem. Tento ekosystém trvale vydělává na nostalgii i dvacet let po vydání poslední knihy a značka dokáže generovat stovky milionů dolarů ročně. Obecně se uvádí, že Rowlingová má dlouhodobé licenční příjmy, a i když přesné smlouvy nejsou veřejné, odborné finanční weby uvádějí, že si odhadem každý rok může přijít na částku mezi 50 až 100 miliony dolarů.

Tím pádem mnozí kritici jejího chování, ale zároveň fanoušci Harryho Pottera, stáli před morálním dilematem, zda autorku takto nepřímo dál podporovat a velmi zjednodušeně řečeno „spolufinancovat“ její tažení proti transgender lidem. Takže otázka zní: je správné bojkotovat Harryho Pottera?

V první řadě je třeba uvést na pravou míru, že licenční toky jsou složité. Harry Potter a jeho svět jsou stále duševním vlastnictvím Rowlingové, ale později část těchto práv převzaly jiné společnosti. Warner Bros. se stal držitelem filmových práv a má na starosti distribuci a adaptace. Divize Warner Bros. Games a HBO v rámci koncernu Warner Bros. Discovery pak zastřešují videohry, streaming i seriály. Universal Parks & Resorts na základě licence od Warner Bros. a Rowlingové provozuje tematické parky a může prodávat licencované produkty značky Wizarding World.

Tím chci vlastně říct, že ne všechny peníze, které utratíme za Harryho Pottera, končí přímo u Rowlingové. Warner Bros. však musí spisovatelce platit procentuálně vyčíslené licenční poplatky, které zjevně nejsou zanedbatelné. Rowlingová už tedy nemá úplnou kontrolu nad tím, jak se značka používá, přesto naše peníze a čas posilují infrastrukturu myšlenek, které osobně považuji za škodlivé.

Francouzský filozof Michel Foucault přišel svého času s diskurzivním principem „autor-funkce“, který organizuje význam textu. V lidské řeči to znamená, že kniha není jen text, ale celý systém, do kterého patří i jméno autora, obálka, marketing a naše očekávání. „Autor“ je ve výsledku nálepka, která nám říká, jak text číst a co si o něm myslet. Například se dozvíme, že frontman naší oblíbené kapely někoho zabil. Jeho hudba se nezměnila, ale náš pocit z ní ano. Jak by řekl Foucault – změnila se funkce autora.

Další francouzský teoretik Gérard Genette to nazývá „paratexem“. Jde o všechno, co není samotný příběh, ale ovlivňuje, jak ho chápeme. Rowlingová je tak pro nás chodící paratext – kdysi symbol společenského vzestupu, dobra v popkultuře, filantropie a intelektuální integrity, dnes žena, která polarizuje fanoušky na dvě rozhádané skupiny. To všechno tak samotné dílo ovlivňuje.

Naprotiv těmto dvěma pánům stojí Roland Barthes s konceptem „smrti autora“, který tvrdí, že autor není bůh a když dílo opustí jeho ruce, patří už jen čtenářům. Autor proto musí „zmizet“, aby se mohl zrodit čtenář, který svobodně myslí. V praxi to znamená, že význam textu nevzniká v hlavě autorky, ale v hlavě čtenáře. Nemáme se tedy ptát, co chtěl spisovatel říct, ale jak tomu rozumím já, co cítím a co slova znamenají pro mě. Kdyby tedy Barthes žil, asi by tvrdil něco ve stylu: „To, že Rowlingová píše své názory na Twitteru, je nepodstatné. Harry Potter už patří čtenářům a ti si ho tedy mohou vzít zpět. Číst ho jako příběh o přijetí, rovnosti a přátelství, bez ohledu na to, že autorka dnes tyto hodnoty popírá.“ Do toho souhlasně přikyvuje Němec Wolfgang Iser a jeho teorie „reader-response“, která tvrdí, že text není hotový výrobek, ale nedokončená stavba. Dokud do ní nevkročí čtenář, nic se tam neděje. Pro miliony fanoušků se Harry Potter stal osobní identitou, kultem i komunitou. Vytvořili si vlastní headcanon, fanfikce a nové emocionální významy. Rowlingové čarodějnický svět chápou jako krabici s lego kostkami, které přetvářejí na vlastní fantastické příběhy.

Jinými slovy, podle mého názoru není nutné pálit knihy, které jste si už koupili, ani se cítit provinile, že milujete Harryho Pottera. Ale kdo jsem já, abych vám říkala, co je a není morálně správné. To, že Rowlingová dnes prosazuje bigotní postoje, nevymaže interpretace, které si komunita po desetiletí osvojila. Na druhé straně je tu ekonomická realita licencí, fondů a organizačních struktur, která činí oddělení autora od díla náročným. Mým záměrem tedy bylo představit vám tyto myšlenky a fakta, ale nakonec je na každém jednotlivci, aby se rozhodl, jak se k věci postaví. Podle mě je fér číst „proti autorovi“ a stejně fér je zvolit si bojkot. Za sebe jsem se rozhodla připravovaný seriálový reboot nepodporovat, ale zároveň dodávám, že to z nikoho nedělá morálně lepšího člověka.