Problém s Family Guy: Genialita nebo líný humor?

Family Guy (u nás známý i jako Griffinovi) je americký animovaný sitcom pro dospělé, který běží od roku 1999 až dodnes. Masivní pozornost si získal zejména odvážným humorem a satirou, které prakticky nic není svaté. Právě tato bezbřehá drzost a ochota překročit hranice korektnosti seriálu vynesla pověst „enfant terrible“ televize. Vícekrát byl totiž nominován v žebříčcích „nejhorších programů pro rodiny“, opakovaně se organizovala kampaň za jeho zrušení a na adresu tvůrců padala obvinění z obscénnosti. Otec Griffinových Seth MacFarlane si však z takové zpětné vazby těžkou hlavu nikdy nedělal a spolu se svým týmem i nadále pravidelně dráždí strážce morálky.

Konec konců odmítavá reakce konzervativní části diváků není u satirických animáků nic neobvyklého. Family Guy je však nepochybně originální a občas extrémně vtipné dílo, které však stejně extrémně rozděluje publikum. Jako milovnice syrového, černého humoru jsem se svého času taktéž hlásila k jeho fanouškům, ale šokové kouzlo seriálu pro mě velmi rychle vyprchalo. Řeknu vám tedy, proč si myslím, že Family Guy dnes funguje převážně jako samoúčelná provokace na úkor smysluplné satiry.

Podobně jako Simpsonovi či South Park, i Family Guy cílí své vtipy na americkou kulturu a stereotypy. Paroduje celebrity, televizní pořady, filmy i společenské poměry, ale původně pod povrchem absurdit často nastavoval zrcadlo různým předsudkům a neduhům. Mix syrového, vulgárního humoru a inteligentních popkulturních odkazů zaručoval jistou nepředvídatelnost. Divák tak nikdy přesně nevěděl, jaký šokující gag přijde dál. Jelikož si seriál „nebere servítku před ústa“, zkrátka přitahoval rebelským šarmem – faktem, že jde proti pravidlům a konvencím. Za osobitou zmínku stojí hudební parodie a velkolepá muzikálová čísla, do kterých tvůrci vložili nejen výborný zpěv, ale i mnoho originálních nápadů.

V tomto žánru se vžila konvence utahovat si z klasického sitcomového modelu americké televizní rodinky a Griffinovi nejsou výjimkou. Humor však posouvají do nečekaně dětinské roviny – jako kdyby Simpsonovi strávili měsíc na temných březích Redditu. Hlavou rodiny je nezodpovědný, impulzivní, sobecký, často neúmyslně komický Peter, který slouží převážně jako náhodný generátor chaosu. Jeho manželka Lois je sice střízlivější a racionálnější, ale někdy překvapivě odvázaná. Čas od času dokonce zlomyslná a bezmála stejně bezohledná či egoistická jako Peter. Jediným převážně laskavým členem domácnosti je nešikovný, naivní outsider s občasnými záblesky rozumu Chris. Ačkoliv je trošku pomalejší, má více méně dobrosrdečnou povahu. Dcera Meg je hlavně terčem posměchu – nejen ve škole, ale i ve vlastní rodině. Stala se v podstatě „fackovacím panákem“ seriálu pro své zoufalé pokusy zapadnout do kolektivu. 

Nejikonickějším Griffinem je však malý Stewie – superinteligentní batole s britským přízvukem. V průběhu času se právě on vyvinul do vícevrstvé osobnosti – padoucha, vědce, dobrodruha, latentního homosexuála (?), ale stále zmateného dítěte. Vystihují ho stroje času, technologické výmysly, sarkastický humor i komplikovaný vztah s rodinným psem Brianem. Ten je v podstatě morálním a intelektuálním protipólem Petera. Na druhou stranu i inteligentní mluvící pes, který si zakládá na své kulturní úrovni, se může stát arogantní, excentrickou a nejistou troskou. Toto antropomorfní, martini srkající zvíře je však nezřídka jakýmsi komentátorem dění, který často představuje názory samotného MacFarlana. Bizarní rodinku doplňuje galerie vedlejších postav – sousedů a přátel, přičemž všichni obyvatelé fiktivního městečka Quahog tvoří nadnesené karikatury. Rysy jako Peterova hloupost nebo Quagmireova posedlost sexem byly od začátku záměrně přehnané, aby se maximalizoval komický efekt.

Jelikož se seriál nikdy nebál využívat prvoplánovou hrubost, jedni obhajovali zesměšňování společenských tabu, zatímco jiní Family Guy zatracovali jako pubertální provokaci bez respektu. Tvůrci pravidelně naráželi na hranice vkusu a už od premiéry čelili množství stížností na nevhodnost obsahu. Není divu, jelikož vykročili na pěkně tenký led od témat rasy a náboženství až po tělesná postižení, potraty, holokaust či terorismus. Pochopitelně se tak našlo nemálo diváků, kteří seriál označili za necitlivý a urážlivý. Konkrétních skandálů a kauz najdeme v historii Family Guy neúrekom. Mohli bychom teď začít jednotlivé příklady jmenovat a analyzovat, ale tady o tom už máme celé video:

Kritici se obouvali zejména do snahy o laciné šokování a bezúčelné pokusy pobouřit svezením se na rezonujícím tématu, tragédiích nebo kontroverzní problematice. Nakonec i tvůrci neméně kritizovaného South Parku Matt Stone a Trey Parker otevřeně parodovali Family Guy, naznačujíc, že jeho humor postrádá logiku i hloubku. I tato kolegiální výtka je důkazem polarizujícího efektu Griffinových. Nakonec krása komedie spočívá v její subjektivitě a kontroverzní DNA seriálu rozdělila publikum na dvě přesné poloviny – buď ho milujete, nebo jste znechuceni. Nelze však ignorovat, že tento titul si vybudoval status kultu – fenoménu, který přesáhl televizní obrazovku. Populární scény a citované hlášky zlidověly mezi fanoušky, inspirovaly množství internetových memů, virálně se šířily napříč generacemi diváků, ale především si zajistily pevné místo v historii televizní zábavy.

Seriál si prošel výraznými vzestupy a pády, přičemž už po prvních třech sériích byl pro nízkou sledovanost zrušen. Avšak právě vášeň loajálních fanoušků přiměla televizi Fox Family Guy znovu oživit a jen málo stopnutých projektů se dočká takového comebacku. Stal se televizní stálicí, laureátem několika prestižních cen a jedním z nejstreamovanějších titulů dneška. Takže teď k tomu, kde vidím problém.

Charakteristickým znakem Family Guy jsou nečekané „cutaway“ gagy – střihové odbočky od hlavního děje, které zobrazují krátké komické scény často zcela nesouvisející s příběhem. Tato originální forma vyprávění umožňuje vsunout do epizody množství vtipů a referencí bez omezení dějové linie. V éře své největší slávy seriál výrazně ovlivnil dobový humor – proslavil totiž tuto šokovou komedii a nelineární vyprávění plné absurdních vsuvek. Právě rychlá kadence nekorektních hlášek a bizarností drží diváka v napětí a rozesmívá svou nepředvídatelností. Seriál tak svého času dokázal být opravdu nápaditý a trefný, ale postupem času začala daná formule působit repetitivně. Podle mě jsou dnes střihové gagy – kdysi osvěžující a náhodné správným způsobem – značně samoúčelné. Tvůrci se až příliš spoléhají na to, že tyto nekorektní vsuvky zakládají komiku, ale děj a práce s postavami tím trpí. Nechápejte mě špatně, já nemám problém s tím, že humor je tu mimořádně drsný. Abych to lépe vysvětlila, pomohu si jiným podobně nekorektním seriálem s názvem Brickleberry. 

Pokud tento geniální počin náhodou neznáte, jde o dobrodružství skupiny neschopných a bizarních strážců přírody, kteří pracují ve fiktivním národním parku. Tvůrci si prostřednictvím nich bezostyšně utahují z podobně citlivých témat jako Family Guy, přičemž už samotní protagonisté dokážou jen svou existencí urazit. Agresivní homofobní a pro jistotu i rasistický veterán s historií v pornoprůmyslu, zvrhlý sarkastický mluvící medvěd, promiskuitní alkoholička, stereotypizovaný černoch, lesbická mužatka, ale i prostoduchý idiot. Plejáda charakterů je, jak sami vidíte, velmi „pestrá“ a ještě více zaskočí jejich pochybné eskapády, které jsme taktéž shrnuli v samostatném videu:

Každopádně i Brickleberry se orientuje více na šokový humor než souvislý příběh, ale nemá cutaway vsuvky jako Family Guy. Dění jedné epizody sice bývá chaotické, přehnané a nevyzpytatelné, ale jednotlivé scény obvykle souvisejí s hlavní dějovou linií – i když mohou být extrémní nebo nelogické. Humor stojí na charakterech a situacích, nevzniká z odboček od zápletky.

Family Guy má oproti tomu typizovanou strukturu: jednoduchou premisu (například Peter si najde nový koníček) a okamžité odklonění do množství bláznivých odboček, které jen vzdáleně souvisejí s tím, co postavy aktuálně řeší. Důsledek je, že hlavní dějová linie je oslabena – působí jen jako lešení pro sérii krátkých skečů. Prioritu má humor, koherence příběhu je až sekundární. V Brickleberry tvoří děj rámec pro výstřední humor, zůstává souvislý a drží pohromadě. Díky tomu jsou i postavy, ač karikaturní, stabilnější ve svém chování. Naproti tomu Family Guy v současnosti používá děj jako tenké lepidlo mezi sérií nesouvisejících gagů. Hrdinové tak možná působí dynamičtěji, ale nekonzistentně a celý seriál se mění na skeč-show s příběhovou kulisou. Netvrdím, že je to nutně chyba, protože napsat dobrý a opravdu vtipný jednorázový gag není jednoduché. Možná i proto je Family Guy dost často recykluje.

Mnohem zajímavější, možná i umělecky hodnotnější je podle mě vytvořit vtip, který je pevně zakomponovaný do příběhu a přirozeně vytváří nebo doplňuje jeho pointu.

Hlavní scenáristický trademark Family Guy – cutaway odbočky – představují pro novější epizody spíš „línou berličku“, která nezřídka nahrazuje chybějící nápady. Také stokrát opakované running jokes citelně zpomalují původně rychlé tempo a sklouznutí kvality scénářů se projevuje i v otupování samotného humoru. Únava materiálu tu rozhodně není tak výrazná jako v případě Simpsonových, ale opadající nadšení části publika bývá varovným signálem před snahou tahat projekt až za zenit. V nejlepším by se mělo přestat, ač si myslím, že Family Guy má svůj vrchol dávno za sebou. Někteří fanoušci tvrdí, že nejnovější sezóny se mírně pozvedly, ale kvalita kolísá, i když se občas objeví povedená epizoda.

Seriálu nemůžeme upřít jeho místo v síni slávy animovaných sitcomů pro dospělé, protože vytvořil nezapomenutelné postavy i scény, které vstoupily do popkultury a ovlivnily styl televizní komedie. Mnozí diváci ho milují právě pro to, co jiní nedokážou vystát, a uznání mu patří už jen za schopnost více než dvacet let podněcovat debaty o hranicích humoru či cenzury. Na druhou stranu podle mého osobního názoru nezávazný náhodný sketch-show formát dokáže paradoxně rychle ztratit drive a sklouznout do plytkých vod. Je to však stále nenáročná zábava pro trošku otrlejší publikum a zdá se, že Griffinovi se ještě do důchodu nechystají.