PR agentura údajně platila kritikům za pozitivní recenze na agregátoru Rotten Tomatoes

Však to znáte. Do kin zrovna vešel nějaký nový film, který vás třeba podle traileru zaujal. Rázem tak jdete navštívit nějakou filmovou databázi, abyste se podívali na jeho hodnocení, podle něhož se posléze rozhodnete, zda má cenu na něj vůbec chodit. Jeden z takovýchto nejslavnějších webů je zcela bezpochyby Rotten Tomatoes, agregátor filmových recenzí, na kterém je u každého filmu a seriálu souhrnné hodnocení jak od kritiků, tak i od diváků.

Rotten Tomatoes, v překladu do češtiny ,,Shnilá rajčata“, mají také ve svém hodnocení systém, v rámci kterého rozdělují filmové a seriálové tituly na „čerstvé“ (fresh) a „shnilé“ (rotten). Pokud nějaký snímek dostane od kritiků nad 60 %, lze ho považovat za čerstvý, pokud naopak klesne pod 60 %, tak zas za shnilý.

Možná to některé překvapí, ale hodnocení na Rotten Tomatoes mají v Hollywoodu poměrně dost velký vliv. Když třeba nějaký snímek premiéruje na významném festivalu, mnohá filmová studia sledují jeho následné hodnocení na zmíněném agregátoru, podle něhož se posléze mohou rozhodnout, zda se filmu chopí a pošlou ho do distribuce. Jeho vliv tudíž není radno podceňovat. A tím se konečně dostáváme k maléru, který se s tímto webem přímo pojí. 

Server Vulture nedávno odhalil, že PR agentura jménem Bunker 15 údajně platila kritikům za to, aby dali pozitivní hodnocení romantickému dramatu Ofélie (2018) s Daisy Ridley (Star Wars: Síla se probouzí) v hlavní roli. Když totiž dorazily první recenze, snímek měl od předních kritiků na Rotten Tomatoes slabých (a tudíž i shnilých) 46 %. Zmíněná agentura ale následně kontaktovala méně významné kritiky, kterým nabízela kolem 50 dolarů (v některých případech i víc), pokud se na Ofélii podívají a pozitivně ji ohodnotí. V jednom z mailů, který Bunker 15 poslal, tak například stálo následující:

,,Je to snímek z filmového festivalu Sundance. A mám pocit, že někteří kritici na něj byli trochu tvrdí (jsem si jist, že na vině byla vysoká očekávání), takže zúčastněné týmy se domnívají, že by filmu prospělo více příspěvků od různých kritiků.“

Mezi říjnem 2018 a lednem 2019 bylo k filmu přidáno osm recenzí, z čehož sedm bylo pozitivních. Ofélie tak rázem poskočila z 46 % na 62 %, čímž rázem měla „čerstvé“ hodnocení. O měsíc později se poté o film přihlásila společnost IFC Films, která ho převzala do distribuce. Co se týče té jedné z nových recenzí, která byla negativní, tak její autor odhalil, že představitelé z Bunker 15 se ho snažili přesvědčit, aby hodnocení změnil. Daniel Harlow, který Bunker 15 vede, však veškerá obvinění popřel, nicméně server Rotten Tomatoes už ze své databáze několik filmů, za nimiž agentura stála, odstranil, včetně i zmíněné Ofélie. Představitelé agregátoru také poslali zprávu kritikům, kteří filmy od Bunker 15 pravidelně recenzují:

„Bereme integritu našich hodnocení vážně a nebudeme tolerovat žádné pokusy o jejich manipulaci. Máme vytvořený tým, který pravidelně monitoruje naše platformy a důkladně vyšetřuje a řeší jakoukoli podezřelou aktivitu.“

Web Rotten Tomatoes se v minulosti stal terčem kritiky také od předních filmových tvůrců. Legendární režisér Martin Scorsese například agregátor označil (ještě spolu se CinemaScore) za „nechutný zjev“.

Na kauzu s agenturou Bunker 15 zareagoval také Paul Schrader, scenárista Scorseseho filmů jako Taxikář (1976), Zuřící býk (1980) a Poslední pokušení Krista (1988). Podle něho je celý systém zkrátka a dobře rozbitý, diváci se stali hloupějšími a normální lidé už recenze nečtou. A servery jako Rotten Tomatoes jsou něčím, s čím si mohou studia pohrávat. Což také to dělají.