Nové rozšíření Arnaku potěší nejen kooperativce

Největší vlajkovou lodí vydavatelství CGE jsou nepochybně Krycí jména od Vládi Chvátila. Ovšem v závěsu je mnohem větší titul jménem Ztracený ostrov Arnak (v angličtině Lost Ruins of Arnak). Tato desková hra se před časem dočkala velkého rozšíření v malé krabici, nyní tak vychází druhé rozšíření jménem Po stopách expedice (v angličtině The Missing Expedition). Opět pod taktovkou českých tvůrců Michaely „Mín“ Štachové a Michala „Elwen“ Štacha. Opět s pořádnou dávkou obsahu, byť nyní více změřenou na solo, případně nově kooperační kampaňový zážitek. Ale ani fanoušci dosud preferovaného kompetitivního hraní nepřijdou zkrátka.

Ztracený ostrov Arnak je kombinací dvou dominantních mechanismů, umisťování pracovníků (worker-plcement) a stavby balíčku (deckbuilding). Hráči stojí před úkolem objevit tajuplný neprobádaný kout země a buďto shromáždit hodnotné artefakty a objevy, nebo provádět výzkum a vše zanést do svého deníku plného vědeckého bádání. To vše na postupně se odkrývající mapě, která je jiná v každé hře. Nicméně v džungli se skrývají i podivní tvorové, strážci tajemných míst, s nimiž je třeba se vypořádat.

Herní design poskytuje hráčům velkou volnost a přinutí je přizpůsobovat se novým situacím. Hra je často přirovnávána k Duně Impériu, protože i ta obsahuje stejné dominantní mechaniky. Navíc vyšly ve stejném roce, nicméně herně i pocitově se od sebe obě deskové hry odlišují.

Zatímco v Duně Impériu je interakce hráčů mnohem více konfliktní, tak zde je sice konkurenční, ale nikoli přímo nepřátelský. A kde Duna nutí hráče najít tu nejlepší cestu k vlastnímu prospěchu, tak Arnak je o snaze vytěžit ze všeho prostě víc než soupeři.

V Ztraceném ostrovu Arnak mají všechny lokace cestovní náklady, tedy lze do nich dojít pěšky, přepravit se na lodi či vozem, případně doletět letadlem. Pokud se tedy hráč chce s jednou ze svých dvou figurek někam vydat, musí příslušné a nebo vyšší náklady zaplatit. To obvykle probíhá zahozením jedné karty z ruky. Nicméně za dvě mince je možné koupit si letadlo, které funguje jako cestovní žolík, přesněji stojí nejvýše v hierarchii cestovních nákladů. Protože pro případné pěší náklady je možné použít i loď a automobil. Ovšem zpočátku lze dojít pouze do základního tábora poskytující některé ze surovin.

Později budou hráči objevovat nové lokace, k čemuž je třeba utratit příslušné množství žetonů objevu. V takovém případě hráč vstoupí do džungle a z balíčku lokací jednu umístí na herní plán. Lokace obvykle poskytují mnohem lepší příjmy než základní tábory, přičemž v příštích kolech zůstanou přístupné i pro ostatní hráče. Nicméně spolu s nimi přichází i strážci. Jejich poražení obvykle vyžaduje suroviny a případně některé z cestovních nákladů. Ovšem za předpokladu, že hráč jej porazit nezvládne, tak na konci kola získá do svého balíčku jednu kartu strachu a strážce. Stejně jako objevené místo zůstávají na mapě. Navíc i některé lokace krom vysokých příjmů přidávají hráči strach. A to není vždy žádané.

Spolu s objevem míst získávají hráči i sošky, ty krom bodů a jednorázového bonusu umožňují v budoucnu využít pro zisk nějakých surovin, případně třeba líznutí karty. Díky tomu je poražení strážců často dosažitelnou výzvou, přestože hráči zpočátku nevědí, jakou objeví lokaci, stejně tak ani to, čemu budou čelit.

Nejvýraznějším prvkem hry je však způsob, jak přistupuje k deckbuildingu. Všechny karty se dají použít buďto pro cestovní náklady, nebo pro nějaký efekt. Zároveň mají karty i bodovou hodnotu, proto na konci hry mohou přispět k výhře. Ve většině her s mechanikou stavby balíčku se totiž hráči snaží mít jejich počet co nejmenší, aby se k důležitým kartám dostali co nejčastěji. Výjimkou je samozřejmě karta strachu, protože tu lze použít jenom pro nejnižší dopravní náklady, tedy většinou jen návštěva základního tábora. Navíc jde o jedinou kartu, jejíž bodové ohodnocení je záporné. Příliš mnoho strachů tak může hráče paralyzovat. Nicméně s dvěma strachy hráči začínají, přece jen bádat v neznámé džungli je poněkud náročné na psychiku.

Hráči pro zahrání karet nejsou limitování vysláním svých pracovníků a mohou jen hrát karty pro jejich efekt a míplíky (dřevěné figurky) ignorovat. Pokud tedy chtějí. Navíc v případě nákupu nových karet, ať již vybavení, případně i artefaktů, jdou právě koupené karty do spodu balíčku. Hráči tak mají dobrou kontrolu nad tím, co jim v brzké době přijde do ruky, ať již v budoucích kolech nebo vhodným prolízáním balíčku v tomtéž, kdy hráč kartu koupil. Zahrané karty jdou totiž před hráče a nelze je tedy zahrát dvakrát během jednoho kola. Vybavení se kupuje za peníze a s postupující hrou jejich počet v nabídce ubývá. Artefakty se kupují za žetony průzkumu a svůj efekt spustí ihned po nákupu. Nicméně pro jejich další zahrání je třeba platit surovinou, konkrétně kamenné destičky. Jejich počet s každým kolem přibývá úměrně ubývajícímu vybavení. Klíčem je tedy plánování, schopnost se přizpůsobit, ale i správa surovin, kterých je ve hře spolu s mincemi i kompasy jakožto žetony průzkumu celkem pět.

Právě na surovinách spolu s ilustracemi je vidět velká produkční hodnota hry. Světlé kamenné destičky s reliéfem, modré a průhledné hroty šípů nebo surové rubíny, vše plastové. Je až překvapivé, kolik materiálu se v deskové hře objeví s ohledem na její nízkou cenu oproti konkurenci. To je z části dáno i tím, že desková hra neobsahuje žádný pořadač, nicméně kdo má zájem, může si dokoupit jakýkoli externí přímo uzpůsoben hře. Ve většině případů se stejně jedná o výhodnější volbu než tu garantovanou výrobcem.

Neposlední částí hry je stupnice bádání. Hráč má k dispozici žeton lupy představující jeho výzkum a žeton deníku. Jako akci mohou hráči utratit příslušné suroviny a postoupit deníkem či lupou na stupnici víš. Jelikož je zde většinou více cest, tak si hráč musí vybrat, kudy se po stupnici bádání vydá. Vždy však získá odměnu s ohledem na to, jak vysoko postoupí. Deník však nemůže postoupit víš, než je vybádáno lupou.

První rozšíření Velitelé expedic (Expedition Leaders) přineslo šest charakterů. Ztracený ostrov je maximálně pro čtyři hráče, tedy všichni se nedostanou do hry. Každý z velitelů má jak vlastní schopnosti, tak i základní balíček karet, čímž se herní zážitek stal velmi asymetrickým.

Krom toho se v rozšíření objevily nové karty vybavení i artefaktů, nové lokace a zlaté sošky sloužících jako odměny za objevení lokací, lokality, strážci i pomocníci. Prostě vše, co již bylo v základní hře.

Nicméně vnesená asymetričnost rozšíření herní zážitek natolik obohatila, že jej mnoho hráčů považuje za esenciální, tedy až skoro zbytečné hrát základní hru bez něj. S ohledem na vysoké ohlasy původního titulu se nejedná o něco běžného. Navíc Velitelé expedic získali cenu za nejlepší rozšíření v roce 2021 v podobě Trollího palce udíleného serverem Zatrolené hry, stejně tak i Rozšíření roku 2021 serverem Board Game Revolution.

Prvním z dostupných velitelů je Kapitán. Jeho specialitou jsou hned tři pracovníci, s nimiž může operovat. Sokolnice má svého spojence v podobě sokola. Postupně jej může posouvat po vlastní stupnici a následně jej stáhnout pro některý z efektů, přičemž mezi ty nejvyšší patří návštěva některé z lokací. Baronka má stabilní přístup mincí a možnost získat vybavení z nabídky rovnou do ruky. Profesor se zase soustředí na získávání artefaktů ať již z jeho veřejné, případně i soukromé nabídky. Průzkumnice je jediným z velitelů, který má pouze jednoho pracovníka, nicméně po vyslání na herní plán s ním může pohybovat. V pozdních kolech tak zvládne navštívit víc lokací než samotný Kapitán. A posledním z těchto velitelů je Mystik, který se soustředí na získávání karet strachu. Ty může následně využít v mocné rituály.

K těmto velitelům nově přibydou Mechanička a Novinář. Obě povolání spojuje velká znovuhratelnost.

Mechanička využívá mechaniku rondelu. Na své desce má otočné ozubené kolo, ve kterém proti sobě leží dopravní symbol auta a lodě, také proti sobě leží dvě základní suroviny, tedy kompasu a mince. Ve svém balíčku má karty k otočení ozubeným kolem a získání bonusů z něj. Po každém otočení jsou dostupné minimálně dva. A tak si hráč musí vždy vybrat. Ale s postupem hry bude získávat i zlaté žetony, které přiřadí do kola jako další zub. Skončí-li po otočení kola tento symbol ve výřezu, tak pokud symbol otočení kola byl zlatý, získá hráč možnost si jej vybrat, případně i oba symboly předtištěné na kolu přiléhající k zlatému žetonu. Nicméně je-li symbol otočení kola stříbrný, tak stále je možné vybírat jen z předtištěných možností na kole.

Je tedy třeba plánovat a volit moudře. Zlatých vylepšení kol je celkem osm a jsou rozděleny do náhodných dvojic. Mechanička získá během hry automaticky přístup k třem z nich, přičemž první vylepšení ozubeného kola se provede hned v kole prvním. Poslední čtvrtý výřez lze zaplnit až v půlce hry výměnou za jednu ze základních karet. A aby toho nebylo málo, tak má místo hned pro tři pomocníky, nikoli pro dva, jak tomu je u ostatních postav. Ovšem třetí je vždy opička jménem Rusty. Ta umí s otáčením kola také pomoci.

Novinář má zajímavou přípravu hry. Nejprve na každou lokaci na herním plánu vyjma základních táborů položí žetony článků. Následně si na svou herní desku vloží dva ze čtyř oboustranných žetonů publikací. Každý z nich obsahuje celkem pět akcí soustředěných na nějaké téma. Například na sběr surovin nebo na manipulaci se strážci a mnohé další. Pokud novinář navštíví nějakou lokaci, tak za utracení jednoho dalšího cestovního symbolu získá zde položený žeton článku, který může později utratit za jednu publikaci. V ideálním případě tak chce novinář cestovat do co největšího počtu lokací, aby získal dostatek článků. A tím pádem přístup k velkému množství bonusových akcí.

Další zajímavost je, že v rámci stupnice výzkumu je novinář jediný, jehož deník může o jednu úroveň předběhnout lupu. Tím se jeho možnosti ještě více rozlišují.

Navíc má dva články v zásobě od začátku hry (v případě dvou hráčů má články tři) a ty může umístit již od začátku hry, ovšem jen ve spojení se zahraním konkrétní své karty.

Ač jsou tyto postavy velmi zajímavé a rozšíří dosavadní hratelnost, tak se zde skrývá mnohem víc. Jednak je zde opět nová oboustranná stupnice výzkumu, přičemž každá obsahuje nejenom své vlastní mechaniky, ale také nové karty setkání. Ty se dají vyvolat třeba novými místy, hráč u nich vždy volí mezi aktuálním bonusem a budoucím profitem.

Nicméně největším tahákem celého rozšíření je kampaň hratelná buďto solo, nebo v kooperativním režimu ve dvou hráčích. Jde o šest kapitol, které hráč prochází, teprve během nich se do hry přidávají nové komponenty. Vše je možné pochopitelně přidat i do běžné hry. A to včetně karet setkání s výjimkou šesté kapitoly. Nicméně tím hrozí, že si hráč nechá vyzradit nějaké události týkající se hledání profesora Šikuly. S postupujícími kapitolami se budou různá pravidla měnit a tím i zážitek.

Původní hra měla také režim pro jednoho, ale šlo o souboj hráče proti hře, nikoli kampaň. Nicméně později CGE vydalo zdarma stažitelnou kampaň. Ta byla přijata pozitivně jak za zábavnost, tak i kreativitu. Nejnovější rozšíření však přináší něco ještě pokročilejšího, co těží ze všech předchozích znalostí.

Samozřejmě se nabízí otázka, zdali se vyplatí druhé rozšíření i těm, kteří nevlastní Velitele expedic? Přece jen jsou zde pouze dva hrdinové a tedy v plném počtu hráčů dva schází. V tomto směru nabízí pravidla jednoduché řešení a umožňují snadno vytvořit další dva velitele, kteří mohou mechaničce i novináři konkurovat. Nicméně Ztracený ostrov Arnak je natolik zdařilá hra, že pokud baví základ, pak si majitelé nejspíše dříve či později Velitele expedic pořídí.

Z pohledu CGE to není jediný velký titul v dohledné době, kterému bude věnována pozornost. Ve světě již vyšla Kutná hora: City of Silver, jejíž vydání v českém jazyce od Mindoku, který slouží jako dvorní vydavatelství CGE, se chystá na počátku příštího měsíce.