Madoka Magika chce opět traumatizovat své diváky

Anime má svým na poli audiovizuálního zpracování velmi specifické postavení. Existují tací, kteří jej nemohou vystát, stejně tak i ti, kteří jej zcela preferují před jinými zpravováními. A to navzdory tomu, že nejde o žádné žánrové zařazení. Přesto i zde existují žánry, které jsou pro tuto audiovizuální tvorbu zcela výlučné. Trailerem nově přislíbená Madoka Magika je jednou z nich. Anime, jež dekonstruovalo žánr magických dívek a mnoha fanouškům naservírovalo v hávu dalšího žánrového klišé příběh, který dílo vystřelilo mezi nejlepší anime vůbec.

Zjednodušeně lze říct, že cokoli animovaného je pro Japonce možné označit pojmem Anime. Další možné vysvětlení termínu je, že pro kohokoli mimo zemi vycházejícího slunce je anime cokoli animovaného z těchto končin.

Nejrozšířeněji se však využívá toto označení pro specifický styl kresby, jenž je přímo odvozen z mangy. Tedy komiksového zpracování, jež vzniklo po druhé světové válce, kdy se Japonci chtěli přiblížit vizuálu americké filmové produkce, ale jejich finanční situace jim neumožnila častou návštěvu biografů. Pro mangu a později i anime jsou tak typické velké oči postav připomínající tak spíše obyvatele západu než východu. Typické jsou i neobvyklé úhly kamer.

Japonská nátura i jistá izolovanost se tak projevila i při tvorbě příběhů. A proto lze dnes vést debaty o žánrech, které typicky vynikají spíše v anime než západní produkci.

Jedním z takových žánrů jsou i magické dívky. Jde většinou o mladé pubertální holky, které díky získaným unikátním dovednostem chrání lid před nejrůznějším zlem. Krom toho ale řeší i romantické zápletky. Nezřídka třeba cítí náklonost ke dvěma chlapcům, kdy jeden je civilista s příslibem běžného života a druhý je tajemný cizinec s magickými schopnostmi pomáhající jim občas v boji. Že jde nezřídka o stejného chlapce, ví (či tuší) pouze divák.

Pro žánr jsou i typické transformační sekvence, kdy se dívkám změní oblečení, získají půvabný, často až skoro princeznovský vzhled a magické artefakty, které jim pomohou v boji proti všelijakému zlu.

Typickými představiteli žánru jsou Sailor Moon, Cardcaptor Sacura, Magical Princess Minky Momo, Creamy Mami the Magic Angel nebo třeba Kouzelná beruška a černý kocour.

Když se roku 2011 objevila Puella Magi Madoka Magica (japonsky Mahó šódžo Madoka Magika) jako anime, tak mnoho diváků čekalo pouhou další žánrovou magickou dívku. Tomu napomáhala i pastelová stylizace a kresba postav s nedokončenými linkami, jež evokovala dětské kresby.

Podivný tvor jménem Kyubey (shoř v pekle, zrůdo), jenž svým vzhledem připomíná kočku, dvěma dívkám řekne, že jsou výjimečné. A že za splnění jednoho libovolného přání z nich udělá magické dívky, mocné bojovnice, jež zabíjením čarodějnic mohou chránit prostý a nic netušící lid před těmito tajemnými zlými entitami, které žijí skrytě v kapesních dimenzích.

Krom toho se seznámí se starší spolužačkou, optimistickou Mamou, jež chrání jejich město jako magická dívka již nějakou dobu. Ta jim dělá v tomto novém světě průvodkyni a hýří optimismem v představě společné budoucnosti, kde by mohly město chránit společně.

Ale po pár dílech začalo být jasné, že nejde o typického zástupce žánru, ale o něco jiného. Příběh, ve kterém se řešily filozofické i morální otázky, s jejímž vyřešením by měli problém i mnohem starší jedinci. Nešlo o idealistické vykreslení žánru, ale o příběh, v němž také tekla krev. A to nejen jako pouhá připomínka smrtelnosti.

Gen Urobuchi si tak jakožto tvůrce může na své konto zcela jistě připsat traumatizaci celé jedné generace diváků anime.

Pastelové vyobrazení však není jediné, jaké se v seriálu najde. Kapesní dimenze jednotlivých čarodějnic jsou totiž vyobrazeny za pomocí rozličných animačních způsobů, které působí neskutečně cize. Tím je divákovi předána skutečná cizost daných míst.

Celou atmosféru pochopitelně dotváří i vhodně zvolená hudba, jež v příjemných melodiích skrývá temné podtóny, které jsou s přibývající znalostí příběhu divákovi stále zřetelnější, ač jim dříve nepřikládal význam.

To vše na poli pouhých dvanácti dílů přináší ucelený příběh, který patří k tomu nejlepšímu, co východní animovaná tvorba přinesla.

Samozřejmě se nejedná o příběh pro každého, ale jako každá kvalitní dekonstrukce má své místo zaslouženě.

Velmi brzy po seriálu vznikly i dva filmy, které byly pouhou rekapitulací dvanáctidílné série, pouze v lepší grafice a s přidanými scénami, jež prohloubily motivace postav. Překvapením pro mnohé fanoušky byl nepochybně třetí film s podtitulem Rebellion. Ten totiž navazuje na jinak uzavřený příběh. Pokračování bylo nakonec u fanoušků, navzdory tedy jisté počáteční nedůvěře, přijato velmi kladně.

V nedávné době se na internetu objevil trailer slibující další film rozvíjející události sequelového Rebellionu. Jelikož navazuje na devět let starý příběh, dali si tvůrci zcela jistě záležet, včetně mnohých přepisů a úprav příběhu. Podobné mnohaleté péče se dočkal i titul Neon Genesis Evangelion který byl přepracován do čtyř filmů, jejichž premiéru od sebe dělilo dlouhých čtrnáct let, přičemž devět let zabíralo pouze rozmezí třetího a závěrečného filmu.

Jak to u teaserů bývá, jeho vypovídající hodnota je nižší. Ukáží se staré i nové postavy, vzbudí se nejrůznější otázky, ale z příběhu není prozrazeno nic. Přesto se mezi fanoušky hned objevily nejrůznější a bohaté teorie, což ale od nich šlo očekávat.

Film ponese podtitul Walpurgisnacht: Rising, tedy ve volném překladu vzestup Valpurginy noci. Svátek pocházející ještě ze starokeltského Beltine má s čarodějnicemi své spojení. Ovšem pro fanoušky Madoky jde o narážku na významnou událost, kolem které se první seriál točil. Fanoušci tohoto depresivního příběhu tak budou moci opět ochotně upadnout do existenční krize. Konkrétně by se tak mělo stát ke konci příštího roku. A třeba se za tu dobu objeví i noví fanoušci, kteří mají oproti první generaci značnou výhodu. Byli varováni.