Karty, názory a jiné manýry proti lidskosti

Občas nám do redakce přijdou zajímavé věci. Některé chtějí být propagovány, jiné zviditelněny a někdy… někdy nám tyto nečekané „dárky“ věnují pořádnou dávku nostalgie. To se nám stalo i s karetní party hříčkou Karty bez cenzury. Pokud se jen trochu orientujete v deskoherním světě nebo máte kamarády s černým humorem, pravděpodobně vám název evokuje kontroverzní klasiku Karty proti lidskosti. A přesně tím karty bez cenzury jsou. Jen nově vytvořené českým autorem, který chtěl ukázat vlastní přístup k celému konceptu.

Karty proti lidskosti jsou základ. Nestydíme se říct, že jsme s nimi zažili své chvíle a některé hlášky, které vznikly ať už kombinací karet, nebo reakcí spoluhráčů, si pamatujeme dodnes. Jde ale o humor, který se snaží být velmi na hraně. A to natolik, že neexistuje způsob legálního nákupu této karetky. Nicméně její získání je snadné, protože si ji stačí vytisknout pod licencí Creative Commons. Kdo by si také vzal na triko vydávat něco tak moc… mno… proti lidským a morálním standardům?

Pokud snad patříte k tomu vzácnému procentu diváků, kteří tuto party hru neznají, dovolte nám ji představit. Jeden z hráčů si lízne kartu příběhu… nazvěme ji takto honosně. Jde o nějakou větu s prázdným místem nebo otázku, na kterou ostatní hráči reagují skrytým zahráním karet reakcí ze své ruky. Jde o různé více či méně urážlivé, podivné nebo různě obskurní fráze. Vypravěč tyto karty zamíchá a poté vybere tu, která k jím náhodně získané kartě příběhu nejlépe sedne.

Herně jde tedy o snahu co nejvíce se zavděčit humoru aktuálního vypravěče nebo se snažit zbavit těch nepoužitelných karet v ruce. Kromě kontroverze to tedy není nic extra. Ale jako u naprosté většiny party her se zábavnost odvíjí od spoluhráčů u stolu. A čím méně puritánské kamarády máte, tím větší je šance na zábavu, nikoli na urážku a ztrátu víry v lidstvo.

Samozřejmě jde o statické možnosti, které se zvládnou docela rychle ohrát. Proto vzniklo mnoho různých doplňkových balíčků s dalšími frázemi, které mají překvapit a zahltit paměť hráčů, protože základní balíček se po dvou či třech zahráních začne trochu opakovat a taková pyramida dětských hlaviček svou absurdností dokáže překvapit jen napoprvé.

Navíc různá úroveň popkulturních znalostí či povědomí o významných osobnostech a kauzách kolem nich může pocit ze hry buď zvýšit, nebo zcela zkazit. Existuje také více překladů, které mohou měnit různé nuance drsnosti. Tvůrci navíc nejsou zcela amorální, pár karet po kritice odstranili, protože byly až příliš proti lidskosti.

Není proto překvapivé, že původní hra získala mnoho kopií, od těch slušných až po snahy posunout hranice dál, než kam se odvážil originál.

Karty bez cenzury jsou de facto kopií celého principu. Je hezké, že přidávají jedno praktické pravidlo: hráč nemusí reagovat na vypravěče, ale může místo toho zahodit karty v ruce a dolíznout si nové. Tím se vynechá pomalé odhazování Agát Hanychových, Aštarů Šeranů, Tomů Cruisů a podobných nezáživných karet.

Další výhodou Karet bez cenzury je, že jsou dělané Čechy pro Čechy. Popkulturní reference jsou tedy mnohem osobnější a snáze přijatelné.

Samozřejmě drobným problémem je český jazyk. Napasovat do „příběhové karty“ někdy i poměrně dlouhé a květnaté fráze není úplně snadné, ale s trochou lingvistického umu to jde. Nicméně angličtina je v tomto směru o něco vděčnější.

Ale jinak jde pouze o další z mnoha variant CAH. Přece jen koncept „rozesměj svého kamaráda“ je vděčný mechanismus pro přátelské trávení společného času, případně prolomení ledů. A koncept vypravěče, který předkládá spoluhráčům výzvu, lze vysvětlit lusknutím prstu. Není to nic složitého jako bodovací systém u Dixitu. Ne, prostě vyber nejlepší a jede se dál.

V tomto směru lze najít například hru What Do You Meme?, která těží z internetové popkultury. Je zajímavé, že i zkušený discordový matador zde najde mnoho pro něj neznámých memíků. Samozřejmě, zvolit vhodnou odpověď ze získaných karet může být občas výzva. Výhodou je, že tuto karetní hříčku je možné hrát i v češtině díky vydavatelství Albi.

Na stejném principu funguje i nedávný Příšerný terapeut, tentokrát od Asmodee. Hra má tu výhodu, že jde o tvořený komiks. Vypravěč vybírá rovnou dvě karty (nejprve otázku, poté odpověď) a ostatní hráči tvoří terapii.

Obdobně je na tom C&H. Pokud znáte komiksy nebo videa, pak jsou vaše očekávání od hry naprosto správná. Opět se vytvářejí komiksy. Standardně vypravěč pokládá dvě karty a spoluhráči komiks dokončují. Ovšem existují i karty, které, pokud je vypravěč vytáhne, fungují jako úvod komiksu o jedné kartě, který hráči dokončují pomocí dvou svých karet.

Právě zlepšení o komiksové stripy dělá z celé hry lepší variaci na klasické Karty proti lidskosti, ať už mají jakoukoli podobu, zaměření či barevnost kartiček. Je totiž velmi osvěžující, že stejná karta může sloužit vypravěči i spoluhráčům. Tím odpadá největší problém všech variant, které většinou neinovativně kopírují původní cynický koncept Karet proti lidskosti. A tím je znovuhratelnost. I pokud si hráči pamatují všechna potenciální komiksová okénka, vždy lze stvořit něco nového.

A díky internetovému generátoru komiksů si lze v podstatě vyzkoušet i sólovou variantu této hry. A na závěr taková osobní výzva… zkuste v generátoru vytvořit komiks, který NEDÁVÁ smysl. Je to těžší, než se může zdát.

Takže ač CAH není nic úchvatného, jde o hru, která se nám pořád v různých variacích vrací, a je dobré si připomenout, kolik zábavy nám během života dokázala nabídnout. Ať už přímo, nebo prostřednictvím svých klonů.