Fenomén jménem VyVolení. Proč byla slavná reality show takový fičák?

V roce 2005 se na Primě zrodil fenomén. Legendární reality show, kterou sledovaly miliony lidí. Reality show, na kterou s notnou dávkou nostalgie možná vzpomínáte i vy. Reality show, která nezná bratra. VyVolení byli v půlce nultých let vyloženým zjevením. Jistě, v dnešní době nejsou show, v nichž přes kamery sledujete životy cizích lidí na jednom uzavřeném místě, ničím unikátním, ale v roce 2005 bylo něco takového tak neuvěřitelně podmanivého a zajímavého, že od toho člověk nemohl spustit oči.

Pojďme se proto nyní za odkazem tohoto nezapomenutelného fenoménu poohlédnout a připomenout si, co všechno nás na něm před těmi tolika lety tak uchvátilo. Přesněji bych zde chtěl mluvit o legendární první sezóně, se kterou se spojují jména jako Vladko, Petr Zvěřina z Václaváku nebo Kačenka. Další sezóny možná ostatní diváci shledali taktéž zábavnými, ale byla to právě první řada, která měla unikátní kouzlo a esenci, jež se už nikdy neopakovala.

Zprvu se hodí připomenut, že zatímco VyVolení byli na Primě, na Nově zas dávali konkurenčního Big Brothera. Všichni se ale určitě shodneme na tom, že VyVolení „Velkého Bratra“ totálně převálcovali. A to třemi zcela jednoduchými kroky. Za prvé: VyVolení začali o něco dřív. Za druhé: nabízeli vyšší finanční odměnu. A za třetí: měli mnohem lepší a zdařilejší casting. To tak zajistilo, že zatímco sledovanost Big Brothera postupně klesala, u první řady VyVolených byla po většinu doby velice silná.

Skrze prvotní casting a následné divácké hlasování se tak do vily dostala skupinka vybraných jedinců, kteří měli za úkol… no, zkrátka spolu žít. Po nějakém čase ale vždy v úterý probíhalo takzvané Zúčtování, kdy soutěžící museli vybírat člověka, s kým už nechtějí ve vile žít. Jedinec, který dostal nejvíce hlasů, pak o pár dní později vybral mezi zbylými soutěžícími člověka, jenž s ním půjde do sobotního duelu. V tom opět hlasovali diváci, kteří prostřednictvím svých hlasů určovali, kdo se vrátí zpět do vily a pro koho soutěž skončí. To vše vždy velice zdatně moderovala Tereza Pergnerová, která se nikdy nenechala vyvést z míry a šlo jí to jako po másle. Takový formát hry samozřejmě přirozeně způsobí, že mezi soutěžícími vzniknou jisté konflikty. A málo jich opravdu nebylo.

A tím se konečně dostáváme k samotným hvězdám celé show. Dohromady o finanční odměnu 11 milionů korun bojovalo 15 soutěžících. A kdo ví, nejenže si možná dodnes pamatujete jejich jména, ale možná i dokonce pořadí, ve kterém postupně vypadávali. Každý z nich měl každopádně něco do sebe. Ať už třeba energický komediant Emil, který se ve vile dokonce oženil, roztomilá Kačenka, kterou měli… téměř všichni rádi, Petr Zvěřina, na jehož epické výhrůžky štábu nelze zapomenout, svérázná a zřejmě i hodně promiskuitní Regina a v neposlední řadě samozřejmě největší hvězda celé show, kterou byl Vladko. Ti všichni měli mezi diváky své fanoušky a i zapřisáhlé odpůrce. Byl to ale právě vlasatý kuchař Vladko, kterému se nakonec podařilo celou show vyhrát. Jak to dokázal? Inu, hrálo v tom roli hned několik faktorů.

Teď si všichni dejte ruku na srdce a něco si přiznejte. Na VyVolených vás nikdy nebavily všechny ty hloupé hry a úkoly, kterých se museli soutěžící zúčastnit, ani ty přátelské konverzace na verandě, kde se z vesela popíjel alkohol a kouřilo. VyVolení byli tak šťavnatým zážitkem kvůli hádkám... A kvůli noční show, ale pokud vám bylo v roce 2005 stejně jako mně 11 let, možná jste se na to kvůli rodičům také nemohli koukat. Hádky pro VyVolené rozhodně nebyly ničím příjemným, nicméně pro diváky častokrát představovaly dobrý návod pro to, komu vlastně mají fandit. S hádkami přicházely nejenom silné emoce, ale především se tím soutěžící skvěle profilovali před diváky. A o to větší šanci pak měli na výhru, protože si je tím divák lépe pamatoval a bylo zábavné je sledovat. Proto se také domnívám, že třeba soutěžící jako Kačka, Saša nebo Jindřich, kteří byli drtivou většinu času nekonfliktní, hádkám se vyhýbali a raději zůstávali v komfortní zóně, nikdy neměli moc velkou šanci soutěž vyhrát.

Přesně to je také důvod, proč v prvním duelu vyhrála Regina, která poslala domů sympatickou Hanku. Jak si jistě pamatujete, předcházela tomu etapa ve vile, kdy téměř všichni VyVolení stáli proti Regině, protože je štvalo její chování. Ona sama se však cítila ostatními šikanována a pustila se s nimi do konfliktu. Zda byla víc v právu ona, nebo zbytek VyVolených, to už nechám na vaše posouzení. Výsledek prvního duelu však dal jak divákům, tak i zbylým soutěžícím, z nichž se evidentně mnozí domnívali, že Regina nemá šanci vyhrát, jasnou lekci. Lidé, kteří se nebojí konfliktu, zkrátka lidi baví a chtějí na ně koukat dál. A možná přesně proto Regina nad Hankou vyhrála skoro o 100 tisíc hlasů.

Tím se dostáváme k Vladkovi, který je spojován snad s každou velkou hádkou. Ten měl v tomto ohledu hned několik výhod. Nejenže po vzhledové stránce se jednalo o zajímavého a pohledného soutěžícího, ale Vladko měl oproti ostatním hráčům také takové výrazné a teatrální (někteří by možná řekli až afektované) vyjadřování, které nikdo jiný neměl. To se odráželo i v následných hádkách. Ať už si o Vladkovi myslíte cokoliv, musíte uznat, že sledovat ho křičet a někomu nadávat bylo vždy strašně poutavé a zábavné.

Vladko vždy strašně dobře uměl svůj hněv a pobouření ventilovat takovým způsobem, na který byli všichni ostatní ve vile krátcí. A diváci se toho nemohli nabažit. Navíc se zřejmě jednalo o nejvíce emotivního člověka, což dokazoval jak oním křikem, tak i svým legračním smíchem a… přiznejme si i pláčem. A jsou s ním spojeny jedny z nejvýraznějších momentů celé sezóny, včetně jeho ostříhání vlasů, což někteří považovali za ušlechtilý krok, jiní zas za mazanou strategii, jak si získat srdce diváků. Vladko byl zkrátka soutěžící, k němuž téměř nešlo mít neutrální postoj. Buď jste ho zbožňovali a fandili jste mu, nebo ho naopak nesnášeli a hnusil se vám. I když čas od času ale muselo být poměrně frustrující Vladovi fandit, protože doslova pokaždé, když Vladko vyhrál nějaký duel, tak se vždy tvářil, jako kdyby vzpomínal na Vietnam.

Jeho vliv na diváky byl možná tak velký, že to pomohlo i hráčům, které považoval za přátele. Možná proto právě Michal, který mezi zbytkem VyVolených nikdy moc oblíbený nebyl, zvítězil v duelu nad Sašou, Reginou a dokonce i nad Emilem. Ale když se ke konci soutěže rozhádal s Vladkem, muselo mu být hned jasné, že jeho dny jsou již sečteny.

Věc, která mě však zpětně docela zklamala, byl fakt, že někteří soutěžící se prostě rozhodli vzdát. Přesněji se to týkalo Hanse, Petra a Věry. První dva jmenovaní ale patřili mezi nejvýraznější soutěžící, kteří se navíc nebáli vstoupit s ostatními do otevřeného konfliktu. Ať už drsňák s bradkou Hans, který se několikrát chytl s Reginou, tak i Petr Zvěřina, jenž se ze začátku snažil ve vile zhostit úlohy takového toho alfa samce, vůdce, co ostatní povede.

To ale vedlo k tomu, že se z něho a z Vlada stali dva arci-nepřátelé. Je ale škoda, že oba dva soutěžící se to rozhodli zabalit tak rychle, osobně si totiž myslím, že kdyby Hans šel s Vladkem do duelu s úmyslem ho opravdu porazit a dál v reality-show bojovat, možná by onen výsledek byl o něco vyrovnanější. Je proto škoda, že zrovna tito dva soutěžící se to rozhodli zabalit předčasně, protože kdo ví, jak daleko by to nakonec mohli dotáhnout. Ale proč taky fandit nebo posílat hlasy někomu, kdo ani ve vile být nechce, že jo.

Navíc se tím i zabijí ono napětí z úterního zúčtování. Domů totiž chtěla jít i Věra, v čemž mnoho soutěžících zahlédlo ideální příležitost dát hlas někomu, kdo to vlastně ocení. A vyhnou se tak trapné a nepříjemné situaci, kdy by za normálních okolností museli určit člověka, kterého ve vile opravdu nechtějí. Však s tím také souvisí ona řeč o komfortní zóně. To se však viditelně nelíbilo nejenom Pergnerové, ale i VyVoleným jako Vladko, Regina a Michal. A pak z toho byla pořádná hádka.

Sledování postupně se měnících vztahů mezi ostatními VyVolenými bylo ostatně také něco, co dodávalo celé show na podmanivosti a celkovému šarmu. Například Vlado a Regina si byli ze začátku blízcí a někteří diváci je mohli brát jako takové dva osamělé bojovníky, kteří stáli proti většině. O nějaký čas později však jejich vztah výrazně ochladl. Podobně tomu bylo i u Michala a Emila, dlouhou dobu se zdálo, že oba jsou dobří braši, ale nakonec spolu stejně skončili v duelu. Čímž se nabízí otázka, zda Michal měl s Emilem opravdu nějaký reálný problém, anebo se na něj záměrně zaměřil v rámci nějaké strategie. Teď zpětně ale pociťuju lítost nad soutěžícími, u kterých jsem to nečekal. Třeba Monika nikdy nepatřila mezi mé oblíbenkyně, ale byla to soutěžící, které postupně odcházeli téměř všichni hráči, s nimiž si rozumněla. A pak jaksi zůstala sama. Ale to je holt nekompromisní realita… reality show.

I přestože VyVolení byli v podstatě jen prostou televizní zábavou, která téměř po celou dobu neměnila svá pravidla, dění ve vile jsme i tak vnímali, jako kdybychom koukali na nějaký napínavý televizní seriál (případně možná i telenovelu) s několika různými dějstvími, jenž má své hrdiny a padouchy. Kdo byl kdo, to už bylo na každým z vás. První řada VyVolených toho vlastně nabídla hodně. Již zmíněná etapa Regina vs zbytek ostatních, zapřisáhlé nepřátelství mezi Petrem Zvěřinou a Vladkem, případně i Michaelem a Wendy, milostný trojúhelník Saša/Monika/Rosťa, nezapomenutelná hádka o balónky, blízké přátelství a následně hořké rozbratření mezi Vladem a Michalem a samozřejmě i přechod do vily slovenských VyVolených kvůli trablům Primy. Zde už byla na zbytku soutěžích (možná s výjimkou vždy žoviálního Jindry) znatelná jistá psychická únava. A však kdo by se jim divil. Po tom všem, co už mají za sebou, jsou nyní ve větším kolektivu úplně cizích lidí, s nimiž musí nyní žít? To by dolehlo na každého!

První řada tak měla několik výrazných a pamatovatelných etap, díky kterým sledování reality show působilo jako jedna velká cesta. Cesta, kde jste museli být svědkem doslova každého kroku. Hráči z první řady sice měli své chyby a možná to byl i typ lidí, se kterými byste si na pivo nikdy nesedli, ale přesto byli něčím unikátní a strašně zajímaví. A nebylo to jenom proto, že šlo o vůbec první skupinu soutěžících této reality show. Ale kdo ví. Možná ze mě mluví jen čirá nostalgie.

Určitě ale nebudu jediný člověk, který se musí pousmát nad tím, jak moc prožíval jednotlivé duely nebo zúčtování a s velkým napětím čekal, jak to celé dopadne. A možná i vy jste to jako caparti všechno probírali na základce nebo na střední, kde jste měli každý svého favorita. Na VyVolený zkrátka nelze jen tak snadno zapomenout. V jistém smyslu to jistojistě je jen tupá reality show, ale má jisté unikátní kouzlo, které už nikdy nic nedokázalo napodobit. Dokonce ani ne čtvrtá řada, do níž se opět vrátil Vlado. A přiznejme si, to byl také úplně jediný důvod, proč jste na tu řadu koukali.

Co každopádně VyVolení znamenají pro vás? Dívali jste se vzorně na každý díl? Vzpomínáte na ně s notnou dávkou nostalgie? A komu jste vlastně fandili a proč? To vše nám určitě napište dolů do komentářů. A nezapomeňte: Lepší zůstanou!