Velký Cthulhu, spáč z R’lyehu, se probudil a spolu se Shoggothy a obyvateli Innsmouthu útočí z mořských hlubin. Temné stíny lidské přirozenosti a brutality svolává i vábí Shub-Niggurath, Černá koza z lesů s tisícem mláďat. Plazivý chaos přišel, aby byl svědkem pádu další říše. A ten, jehož jméno nesmí být vysloveno, ten, jehož heroldem je Král ve žlutém a jemuž kráčejí v patách mrtví, sestoupil na Zemi. Po celém světě šíří vliv svého Žlutého znamení, aby rozšířil slávu Carcosy.

Určitě je vám už jasné, že vstupujeme do mysteriózního světa H. P. Lovecrafta, tentokrát s deskovou hrou CTHULHU WARS: DUEL. Pojďme si však nejprve krátce promluvit o původní hře CTHULHU WARS, která je velkou, poměrně drahou, ale stále legendární strategickou zábavou ze světa „divné fikce“.

Tato deskovka je labutí písní Sandyho Petersena, muže, který je spojený s RPG Call of Cthulhu, ale částečně i s videohrami jako Doom, Quake a Age of Empires. V hráčské komunitě má silnou pověst designéra, který Cthulhu mýtus dobře zná, a je vidět, že z něj ždíme maximum. Není to klasická „Arkhamovina“, kde si člověk hraje na vyšetřovatele, hledá stopy a snaží se zabránit kosmické apokalypse tak, aby se úplně nezbláznil. V Cthulhu Wars už vlastně není co zachraňovat, protože katastrofa naplno propukla a teď se řeší už jen to, který Prastarý bude mít nad zničeným světem navrch. Hra získala popularitu díky tomu, že místo malých papírových žetonů nabízela obrovské resinové figurky, které vypadaly skvěle. Především však nabídla jednoduché jádro pravidel, ale velkou strategickou hloubku. Každá frakce se hraje trochu jinak a má své silné i slabé stránky. Jenže tady přišlo i několik problémů, které nemůžeme úplně vynechat. Hra vycházela pod vydavatelstvím Petersen Games, které na rozdíl od Petersena až tak zářivou reputaci nemělo. Firma měla dlouhodobě problémy s dodáváním her, zpožděními, komunikací i podporou fanoušků. Navíc měla rozjetých několik crowdfundingových projektů najednou a komunita měla pocit, že nové peníze i nové kampaně překrývají problémy se staršími závazky. Long story short, Cthulhu Wars se do dějin deskových her zapsalo i vysokou cenou, horší dostupností a kickstarterovými kontroverzemi Petersen Games.

Cthulhu Wars: Duel je vlastně tak trochu odpovědí na tento problém. Bere základní nápad velké hry, ale osekává všechno drahé a obrovské. Místo velké krabice plné resinu nabízí menší mapu, kartonové figurky a pouze dvě frakce. Výsledkem je rychlejší a levnější souboj pro dva hráče, který sice nemá monumentální efekt původní hry, ale zachovává její hlavní myšlenku.

Z arzenálu frakcí nám zůstaly dvě prastaré bytosti: Velký Cthulhu a Černá koza neboli Shub-Niggurath. První jmenovaný je přímočařejší, bojovnější a snáze uchopitelný. Druhý pracuje s počtem jednotek, rozlézáním se po mapě a ovládáním prostoru, zároveň tím ale dává soupeři více cílů k zabíjení. Každá frakce má navíc vlastní úkoly a když hráč splní jeden z nich, může si vybrat jeden ze šesti grimoárů. Jde o speciální schopnost, díky níž se frakce stává silnější a zajímavější. Složitost herního zážitku roste postupně a umožňuje hráči rychle se zorientovat.

Některé grimoáry na první pohled nevypadají použitelně, ale jakmile člověk odhalí jejich potenciál a pochopí jednotlivé kombinace, získá klíč k vítězství. Frakce mají k dispozici tři typy jednotek. Kultisté jsou něco jako pěšáci, vyrábějí energii vaší zkázonosné mašinérie a často slouží jako oběti. Monstra poskytují ve spojení se správným grimoárem výjimečné vlastnosti a Prastarý neboli Great Old One je hlavou chaosu. Matka monster Černá koza Shub-Niggurath se například dokáže teleportovat po mapě, respektive si prohazovat místo se svými i cizími jednotkami. Cthulhu je zase nesmrtelný a hráč ho může po eliminaci znovu snadno vyvolat.

Cíl hry je v podstatě jednoduchý, a sice strategický souboj o mapu. Vyhrává hráč, který má na konci nejvíce bodů Zkázy neboli Doom. V principu se však zaměřujete na dvě věci: obsazujete místa zvaná Brány a bojujete se soupeřem. V původním Cthulhu Wars byly Brány přímým zdrojem bodů, tady ale nedostáváte nic automaticky a hráč musí po obsazení místa provést rituál zkázy. Dalším způsobem, jak získat Zkázu, je zabíjení nepřátelských jednotek, což vás motivuje volit agresivnější strategii. A protože je mapa záměrně malá, aby vytvářela dojem souboje na nože v telefonní budce, o napětí není nouze. Navíc mohou kartami zamíchat i tajné body Zkázy, které hráč získá například pomocí speciálních schopností nebo právě prostřednictvím onoho rituálu zkázy a na konci se připočítají k jeho celkovému skóre. V původní verzi hry musel hráč usilující o vítězství nejprve získat všechny grimoáry, toto pravidlo už ale neplatí. Zaplnění knihovničky však stále dává smysl, protože odemyká silnější možnost boje.

Herní měnou je však Síla, nebo lépe řečeno energie, kterou se platí za každou akci, jako je pohyb, boj, verbování kultistů, vyvolávání monster, zajetí nepřítele a podobně. Kolo probíhá následovně: Hráči se střídají ve vykonávání akcí, dokud všem úplně nedojde energie. Duel oproti svému velkému bratříčkovi přináší jedno speciální pravidlo. Pokud hráči dojde veškerá energie, jakákoli akce jeho soupeře se v každém kole prodraží o jednu Sílu navíc. Tato narůstající energetická daň je zajímavým omezovačem, který „přeenergetizovanému“ hráči znemožňuje druhého donekonečna válcovat. Hra zkrátka nechce, aby jeden hráč ekonomicky úplně zemřel, a pravidlo minima ho vždy trochu vytáhne zpátky.

Samotný boj je nejsložitější částí hry, ale jeho základ je jednoduchý. Aktivní hráč si nejprve vybere oblast, ve které má on i soupeř své jednotky, a zahájí boj. Každá jednotka je opatřena hodnotou, která představuje její bojovou sílu, nebo jinak řečeno počet kostek, které přidává. Obě strany konfliktu pak hodí tolika kostkami, kolik jich mají k dispozici. Pro představu samotná Černá koza Shub-Niggurath dokáže házet třeba dvanácti kostkami. Poté se vyhodnotí výsledky. Při hodu od jedničky do trojky se nestane nic. Čtyřka a pětka však znamenají Bolest, tedy že jednotka musí ustoupit do sousední oblasti. Šestka je kód jedna osm sedm – vražda, smrt, zabití. Když je jednotka eliminována, soupeř získá Zkázu podle její ceny v Síle, respektive Energii. Čím dražší jednotku zabijete, tím lepší odměna. Jenže šance na smrt je stále padesát na padesát. Ptáte se jak? Pokud na kostkách padne Bolest, ale jednotka nemá kam ustoupit, mohou se i výsledky 4 a 5 změnit na vyhlazení.

Ve výsledku tedy Cthulhu Wars: Duel dokázalo z legendární materiálově obrovské hry vytáhnout to nejdůležitější. Dvě výrazně asymetrické frakce, boj o Brány, postupné odemykání schopností, intenzivní konflikty a strategický potenciál, který se neukáže hned při první partii. Hra působí napjatěji, úderněji a svižněji, protože místo obsazování „území“ z původní hry se tady více vyplácí souboj tělo na tělo. Kromě toho Cthulhu Wars: Duel nemusí být úplně uzavřenou záležitostí. Dá se kombinovat s dalšími věcmi ze světa Cthulhu Wars, například s patrně nejsilnějším rozšířením původní hry High Priest, které zvyšuje strategické možnosti exponenciálně.

Pokud se však do toho člověk pustí naplno, levná hra za pár stovek se může rychle změnit v dražší koníček. Duel je však především dostupnější způsob, jak si vyzkoušet Cthulhu Wars, aniž byste museli hned investovat tisíce do velké krabice. Je však potřeba říct, že překlad Duelu vychází ze staršího zpracování pravidel Cthulhu Wars, takže doporučujeme přečíst si i nejnovější anglickou verzi.