Černé zrcadlo je velice působivý a v mnoha ohledech temný seriál od britského scénáristy Charlieho Brookera, který většinou ve svých jednotlivých epizodách varuje před negativním vlivem moderních technologií a vynálezů. A pokud jste některé epizody populárního seriálu viděli, tak určitě uznáte, že většinou se o žádnou veselou podívanou opravdu nejedná. Až na několik epizodních výjimek je Černé zrcadlo seriál, na který musíte být emočně připravení, protože u něho budete trpět. Respektive trpět s hlavními postavami, které ono peklo však prožívají na vlastní kůži.

Asi před dvěma roky jsem jedné své kamarádce doporučoval, aby se na seriál podívala. O pár dní později mi psala, že zhlédla první dva díly z první série, ale že si pak musela dát pauzu, protože ji to emočně vyždímalo a zdeprimovalo. Při našem dalším setkání mi prozradila, že po oné pauze zhlédla všechny vydané série během několika dní. Zprvu prohlásila, že ono znepokojivé dějství jednotlivých epizod ji od sledování trochu odrazovalo, ale následně si uvědomila, že přesně kvůli tomu celý ten seriál nakonec dokoukala, protože ji to paradoxně začalo lákat.

A přesně o tomto pocitu je dle mého osobního názoru i meta epizoda seriálu jménem Černé muzeum (Black Museum), která je posledním dílem čtvrté série. Tato epizoda se totiž možná částečně zabývá vztahem, který se utvoří mezi seriálem a jeho divákem. 

Ve výše zmíněné epizodě mladá žena zavítá do tajemného a uzavřeného muzea, ve kterém jsou všemožné vynálezy a moderní vychytávky, přičemž každá z nich má svůj vlastní příběh. Nutno dodat, že se v něm nachází i věci, které se již objevily v předchozích epizodách seriálu. Celá epizoda je v podstatě povídková. Je rozdělená na tři příběhy, přičemž všechny spojuje majitel muzea Rolo Haynes, který v každém příběhu hraje podstatnou roli. My se ale zaměříme pouze na první příběh, který vypráví o doktorovi jménem Peter Dawson. Právě s ním se totiž pojí ona výše nastíněná teorie. Ale zprvu si připomeňme, co se v onom příběhu vlastně stane.

Doktor Dawson si nechá voperovat jistý implantát, díky němuž bude schopen cítit stejnou bolest, kterou pociťují i jeho pacienti. Stačí jim pouze navléct na hlavu speciální elektronickou síťku, která je s implantátem přímo propojená. Díky této síťce tak může doktor přesně určit, co se s pacientem děje, jelikož opravdu doslova cítí jeho bolest. Po prvotním úspěchu ale dojde k zásadní události. Jistého dne totiž jeden z jeho pacientů zemře ve chvíli, kdy má na hlavě doktorovu elektronickou síťku. Dawson však samozřejmě nezemře, pouze upadne do bezvědomí. Jakmile se ale probere, začnou se s ním dít mnohem hrozivější věci. Po oné události začne doktor zjišťovat, že začíná být na prožívání bolesti druhých závislý. Záměrně tak nechá některé své pacienty trpět, aby se mohl pořádně nabažit z jejich bolesti. Ona simulace fyzického utrpení se pro něj stane tak neskutečnou euforií, že si začne záměrně ubližovat i v osobním životě. Následně jeho touha po utrpení a bolesti zajde do takových extrémů, že vyhledá bezdomovce, nasadí mu na hlavu elektronickou síťku, přičemž posléze mu provrtá mozek vrtačkou. To vše jen proto, aby svůj vlastní mozek nakopnul opravdu pořádnou a neuvěřitelně bolestnou dávkou dopaminu. 

Osobně však za tímto příběhem vidím určitou symboliku, která přímo souvisí se vztahem mezi fanoušky Černého zrcadla a samotným seriálem. Řekněme si to na rovinu – ten seriál je z velké části krutý, temný a depresivní. I přestože existuje několik výjimek (například epizody jako USS Callister, Hang the DJ a San Junipero), ve většině případech se jedná o psychickou nálož, od které si někteří diváci budou muset dát pauzu, aby ji mohli vydýchat. Jenže pro mnoho z nás je přesně tohle ten důvod, proč seriál tak milujeme. Lidé jsou už o přírody morbidně zvědaví. Utrpení cizích lidí v médiích nás svým způsobem přitahuje, i přestože s ním nemusíme souhlasit. Mnohem víc nás v televizním zpravodajství zajímají zprávy o nehodách, potyčkách na demonstracích, případně vražd a loupežích. Máme to prostě tak nějak v genech. Možná přesně proto také zaznamenaly tak velký úspěch filmové série jako Saw a Nezvratný osud, kde se ono explicitní násilí stalo hlavním tahounem. Zkrátka a dobře, lidi utrpení v médiích milují. Ale pouze jako diváci.

A tím se dostáváme k symbolice příběhu o výše zmíněném doktorovi.

Sám Peter Dawson symbolizuje fanoušky seriálu, kteří se na něj začali dívat.

Jeho voperovaný implantát symbolizuje pocity a emoce, které při sledování pociťujeme.

Elektronická síťka představuje samotné audiovizuální spojení mezi divákem a seriálem.

Doktorovi pacienti zas představují jednotlivé epizody. 

A doktorovo sebepoškozování představuje divákovu vypěstovanou závislost na seriálové morbidnosti, kterou posléze s nadšením očekává od všech dalších dílů.

Když jsme totiž se seriálem začínali (jak ostatně potvrzuje i vyprávění mé kamarádky), po zhlédnutí prvních epizod nám bylo úzko. V podstatě jsme sdíleli onu bolest a utrpení hlavních protagonistů v jednotlivých epizodách seriálu, ovšem zároveň jsme si moc dobře uvědomovali, že se to ve skutečnosti neděje nám. Že je to jen iluze. A jakmile daná epizoda skončila, tak veškerá ta simulovaná bolest byla pryč. Ano, bylo to sice nepříjemné sledovat. Ale zároveň to bylo super. Ten zážitek byl pro vás jak nepříjemný, tak i úžasný. A vy si najednou uvědomíte, že ho chcete zažít ještě jednou. Že si chcete pustit další epizodu, přičemž od ní očekáváte další várku utrpení a úzkosti. Moc dobře víte, že vás ta další epizoda zase nějak psychicky potrápí, ale zároveň se na to opravdu těšíte. Proto si pustíte další epizodu. A po ní další. A zase další. Přesně to se stane hlavním motorem k tomu, abyste v seriálu pokračovali. Ve výsledku tudíž celý doktorův příběh možná symbolizuje onen morbidně poutavý vztah, který si divák k seriálu vybuduje. A možná nás tak Charlie Brooker tak trochu varuje, abychom se tím nenechali příliš unést. Že Černé zrcadlo není jenom o hrůzných a strašlivých věcech, které se stanou hlavním postavám jednotlivých epizod. V každé epizodě je poselství, které však nutně nemusí být odprezentováno nějakým hrozivým a morbidním způsobem. A my bychom na to neměli zapomínat. 

Tuto teorii by mohlo podporovat i samotné Černé muzeum. Je zcela evidentní, že je pojmenováno po samotném seriálu, což ostatně dokazují i veškeré vychytávky, které se v něm nacházejí. K vidění tam jsou totiž vynálezy a věci z předešlých epizod jako The National Anthem, White Bear, Playtest, Hated in Nation, Arkanagel a Crocodile. To vše jen potvrzuje, že Černé muzeum je skutečně jednou velkou meta epizodou. Čímž i navyšuje pravděpodobnost toho, že ona výše uvedená teorie by mohla být pravdivá.

Ovšem jak říká MatPat z Game Theory: ,,But hey, that´s just a theory…“

Jste fanoušci Černého zrcadla?