6 výtečných seriálů na Netflixu, které si nesmíte nechat ujít!

Jelikož se nám knihovna Netflixu nekonečně rozrůstá a je stále těžší zjistit, jak oddělit ty pravé kinematografické zrbna od balastu rychlokvašených plev, přicházím s třetím dílem mého výběru kvalitních netflixovských seriálů.

Navzdory mé maturitě z němčiny trpím jistou zcela iracionální averzí k německé produkci. I proto mě samotnou překvapilo, že osobním hitem naší domácnosti se v prvním čtvrtletí letošního roku stal seriál Kleo. Jedná se o podmanivou kombinaci špionážního thrilleru, černé komedie a pomstychtivého příběhu zasazeného do bouřlivého období po pádu Berlínské zdi. Titul přináší neotřelý pohled na žánr, zároveň však oslovuje originálním vizuálem i jedinečným tónem, který osciluje mezi napětím, absurditou a temným humorem.

Hlavní postavou je Kleo Straub, neoficiální spolupracovnice východoněmecké Stasi, prakticky tajný zabiják státní bezpečnosti, která v roce 1987 dle rozkazu provede atentát v Západním Berlíně. Místo uznání za dobře odvedenou práci je však nečekaně zatčena, obviněna z velezrady a uvězněna. Kleo přijde nejen o rodinu a práci, ale i o dítě, které čeká, aniž by tušila, proč byla vůbec hozena přes palubu. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se dostává na svobodu, ale zjišťuje, že vše, čemu věřila, byla lež a kromě vlády ji zradil i její vlastní dědeček. Hnána zuřivým odhodláním a chladnokrevně přesnou muškou se vydává na misi pomsty, aby odhalila skutečné viníky.

Zaplete se tak do spiknutí, které přesahuje hranice Německa i Sovětského svazu. Tvůrci vnášejí do seriózního špionážního prostředí odlehčenou barevnou estetiku, která připomíná Tarantinovy filmy nebo sérii Killing Eve. Sledujeme přerod Kleo ze zaslepené agentky věrné režimu v ženu, která se učí orientovat v chaosu postkomunistického světa. Její honba za odplatou je zároveň „road movie“ napříč Německem, Evropou a Jižní Amerikou v období transformace, přičemž se setkává s postavami, které zosobňují různé aspekty dané doby. Cestu jí zkříží nejen zkorumpovaní bývalí agenti Stasi a idealisté, snažící se přežít v nové realitě, ale také západoněmecký policista Sven Petzold, který se ji pokusí dostat na stopu.

Po vizuální stránce je Kleo pastvou pro oči, od pečlivě komponovaných záběrů a dynamických akčních scén až po retro kostýmy, auta či interiéry. Navíc fantastický soundtrack plný dobových hitů dodává seriálu autentickou atmosféru konce 80. a začátku 90. let. Příběh výborně balancuje mezi dramatem a satirou, nabízí mnoho skutečně nečekaných zvratů, stejně jako nekonvenční pohled na zmatek bouřlivé doby. 

Ve špionážních vodách ještě chvíli zůstaneme, ale místo zábavné dramatizace se vrátíme zpátky do napjaté a nebezpečné reality. Pokud si vzpomínáte na vynikající seriál Homeland, možná vás bude zajímat, že jeho tvůrce Gideon Raff se tentokrát ujal skutečného příběhu jednoho z nejslavnějších izraelských špionů - Eliho Cohena. 

V seriálu ho mistrně ztvárnil Sacha Baron Cohen (podobnost příjmení čistě náhodná), který nám tak představil hluboký, psychologický a intenzivní příběh muže, jenž se zcela ponořil do dvojího života, aby sloužil své zemi.

Eli, původně státní úředník, se po intenzivním výcviku Mosadu v 60. letech infiltruje do vysokých kruhů syrské vlády pod identitou bohatého podnikatele Kamila Amína Thabita. Jeho úkolem je shromáždit klíčové informace a získat si důvěru vlivných lidí v Damašku. Čím hlouběji se Eli dostává do syrské společnosti, tím více se mu daří získávat cenná vojenská a strategická tajemství. Zároveň se však odcizuje své skutečné rodině v Izraeli, stejně jako sám sobě. Seriál se tak zabývá otázkami loajality, identity a psychického tlaku, který provází život špiona. Eli musí zcela potlačit svou skutečnou osobnost a stát se někým jiným - až do té míry, že se jeho vlastní já začne rozmazávat. Politický rozměr děje ukazuje napětí mezi Izraelem a Sýrií v období před tzv. šestidenní válkou (1967), přičemž odhaluje, jak křehkou rovnováhu mezi mocnostmi udržují tajné služby. Ostatně Eli Cohen není jen jeden člověk v přestrojení - jeho informace sehrály zásadní roli v izraelské vojenské strategii. Jde o historickou postavu, takže toto není spoiler, ale šťastný konec nečekejte. 

Každopádně seriál nespoléhá na akční scény nebo typická špionážní klišé. Místo toho pomalu buduje napětí díky silnému scénáři a dialogům, které jsou podtrženy barevně tlumenou chladnou retro stylizací. Nepokoj se stupňuje s každou epizodou, až do neodvratného a emocionálně silného závěru. Pokud tedy hledáte inteligentní, dobře napsaný a vizuálně působivý seriál, The Spy je vynikající volbou.

Kdo by čas od času neměl rád dobré válečné drama, které nám v roce 2001 naservíroval Ridley Scott ve filmu Černý jestřáb sestřelen. Tento dnes již kultovní titul se stal téměř povinnou klasikou založenou na skutečných událostech. Nutno však říci, že obraz, který předkládá, je jednostranný a značně heroizovaný. Netflixovský dokument Surviving Black Hawk Down však přináší nový a autentický pohled na jednu z nejslavnějších vojenských operací v moderních dějinách - bitvu o Mogadišo v říjnu 1993. Tato tragická událost, při níž američtí vojáci uvízli v somálském hlavním městě a bojovali o přežití proti obrovské přesile ozbrojených milicionářů, zůstává dodnes symbolem rizik zahraničních vojenských intervencí. Na rozdíl od hollywoodských filmařů vyprávějí dokumentaristé příběh, který nezapomíná na žádnou stranu. Snaží se přiblížit realitu konfliktu prostřednictvím výpovědí veteránů, ale i somálských bojovníků a civilistů, kteří se ocitli v epicentru dění. Nezaměřují se přitom pouze na vojenskou stránku bitvy, ale zkoumají i širší historický kontext a dlouhodobé důsledky americké intervence v Somálsku.

Dokument ve třech částech podrobně rekonstruuje události z 3. a 4. října 1993, kdy americké jednotky Delta Force a Rangers dostaly rozkaz zajmout dva vysoce postavené členy milicí válečného vůdce Mohameda Farraha Aidida. Mise, která měla trvat pouhou hodinu, se změnila v osmnáctihodinové peklo poté, co byly sestřeleny dva americké vrtulníky. Tato agrese a nepřátelství místního obyvatelstva vůči americkým vojákům však nebyly nikterak náhodné. Bývalí členové milicí, ale především somálští civilisté zde popisují, jak se jejich země propadla do války a jaké důsledky měl původně vítaný příchod Američanů pro jejich komunitu. Nakonec díky velmi syrovým a emotivním záběrům místního kameramana vidíme děsivou proměnu městských ulic v krvavé bojiště. 

Veteráni amerických ozbrojených sil zase hovoří o svých vlastních traumatech, ztrátách spolubojovníků a následcích, které si dodnes nesou. Jejich výpovědi nejsou jen o hrdinství, ale především o chaosu, nejistotě, strachu a chvílích, kdy vedení přebírá výcvik, zejména však pud sebezáchovy. Americké ztráty byly obrovské - 18 mrtvých, 84 zraněných, jeden pilot zajatý a dvě těla znesvěcená rozzuřeným davem. Somálské ztráty, často opomíjené v západních narativech, se však počítaly na stovky až tisíce. Nenechte se mýlit, toto není jeden z těch dokumentů, které zobrazují aktéry dějin černobíle. Bitva o Mogadišo neměla vítěze, jen poražené, protože trvale poznamenala všechny, kdo se jí zúčastnili. Dílo se tak snaží pochopit skutečnou cenu války. Nabízí divákovi možnost nahlédnout na historické události z různých perspektiv a nastoluje důležitou otázku: jaké jsou důsledky vojenských operací a kdo na ně nejvíce doplácí. 

Považuji se za hororového veterána, takže se mi málokdy stane, že mě nějaký titul z tohoto soudku v dnešní době opravdu zaujme. Marianne je však děsivá francouzská hororová lahůdka, která se dokáže dostat pod kůži a zanechat v divákovi mrazivý dojem ještě dlouho po dokoukání. V seriálu se mísí prvky psychologického hororu, temné folklorní mytologie a atmosféry klasických gotických děl.

Sledujeme příběh úspěšné spisovatelky hororových románů Emmy Larsimonové, která se proslavila především sérií o démonické čarodějnici Marianne. Po letech psaní se však rozhodne se sérií skončit, ale v tu chvíli se ozve něco, o čem si Emma myslela, že není skutečné. 

Jako divák už tušíte, že Marianne je možná víc než jen fikce a že odpovědi pohřbené pod vrstvami potlačených pocitů a traumatických vzpomínek je třeba hledat v autorčině minulosti. Emma se tedy vrací do zapadlého rodného městečka, aby se prostřednictvím konfrontace s vlastními démony postavila těm skutečným.

Tématem série není jen zlo samotné, ale také propojení fikce a reality. Marianne ztělesňuje myšlenku, že příběhy mají moc překračovat hranice papíru a ovlivňovat svět kolem nás. Emmin život se náhle podobá skličujícímu a mimořádně znepokojivému pádu do bahna, které se ji snaží pohřbít v téměř groteskně odpudivých činech Marianne. Nejedná se však o žádný prvoplánový gore a svým zpracováním seriál připomíná spíše téměř existenciální horory Ariho Astera, jaké známe například z filmu Hereditary.

Titul se však nebojí zajít do extrému - momenty hrůzy jsou nepředvídatelné, neustále se stupňují a divák se tak nikdy necítí v bezpečí. Marianne tedy nestojí na strašení jako takovém, ale především na zkoumání toho, co nás skutečně děsí - ztráta kontroly, pocit viny, nezhojené rány z minulosti a vědomí, že některé špatné věci nelze jen tak pohřbít. 

Pokud hledáte horor, který překračuje obvyklá žánrová klišé, Marianne je pro vás ideální volbou. Je to intenzivní, atmosférický a skvěle zpracovaný seriál, který je nejen děsivý, ale také promyšlený, vizuálně podmanivý a plný silných hereckých výkonů. Co však vážně, ale vážně, vážně, vážně, vážně kazí celkový dojem, je až bizarně špatné a směšné CGI v samotném závěru. To byla opravdu rána pod pás jinak skvělé klaustrofobické atmosféře. 

Do tohoto švédského seriálu se mi zpočátku moc nechtělo, ale přesvědčila mě jeho vysoká sledovanost. Udělala jsem dobře, protože šestidílný The Playlist, inspirovaný knihou Spotify Untold, nabízí dynamický a mnohostranný pohled na to, jak malá švédská společnost změnila způsob konzumace hudby. Nutno říci, že jde o fiktivní dramatizaci skutečných událostí s jejich skutečnými aktéry, což je sice trochu zvláštní, ale funguje to velmi dobře. 

Seriál vypráví příběh vzniku společnosti Spotify z různých úhlů pohledu - každá epizoda se zaměřuje na jinou postavu, jež reprezentuje jeden z klíčových aspektů technologického převratu. Tímto způsobem titul nabízí více perspektiv na tutéž událost, čímž ukazuje komplexnost inovací a konfliktů, které provázejí přelomové myšlenky. Jeden moment tak může být očima dvou aktérů interpretován dokonce zcela odlišně, a proto se divácké sympatie naklánějí jako misky vah. 

Hlavním hrdinou je Daniel Ek, vizionářský podnikatel a skutečný zakladatel společnosti Spotify, který sní o tom, že přinese hudbu všem zdarma, legálně, ale bez kompromisů v kvalitě. Rychle ho však probudí tvrdá realita, když narazí na odpor ze strany velkých hudebních vydavatelství, která se obávají, že je streamování připraví o zisky. Navzdory všem překážkám a skepsi se Daniel nevzdává. Se svým týmem pracuje na revolučním modelu předplatného, který by mohl zachránit hudební průmysl před pirátstvím. Neobvyklá narativní struktura je jednou z největších předností seriálu, protože umožňuje tvůrcům odkrývat hned několik rovin. 

Není to tedy jen další pseudomotivační životopisné drama, ale vyzdvihuje také otázky o ceně inovací, etice digitálního věku a celkovém dopadu na kulturu. Koneckonců streamování změnilo způsob, jakým lidé objevují hudbu. Algoritmy Spotify ovlivňují hudební vkus milionů lidí, což vyvolává debaty o vlivu na uměleckou rozmanitost, ale také o vykořisťování autorů. Seriál je nakonec fascinujícím pohledem do zákulisí startupové kultury, ukazuje dynamiku mezi inovátory a starými hráči, ale neopomíjí ani důležité úvahy o budoucnosti hudebního průmyslu. 

Na závěr tu máme trochu odlehčení v podobě poměrně zábavné netflixovské oddychovky. Relativně nový seriál Dekameron je údajně moderní adaptací klasického díla Giovanniho Boccaccia. V řeči tvůrců to znamená „přečetli jsme si úvod té knížky, ale je to dlouhé a zní to příliš jako povinná středoškolská četba, takže zachováme pouze postavy a dobové zasazení“. Je to podobný princip, jaký Netflix aplikoval u Zaklínače, akorát v tomto případě jim z toho nevyšlo úplné fiasko. 

Hned zkraje řeknu, že Boccacciův Dekameron v originále naprosto miluju a nedávno jsem se k němu vrátila v podobě audioknihy. Nicméně původní dílo vůbec nemusíte znát, protože seriál je o něčem úplně jiném. 

Příběh se odehrává v roce 1348, kdy Florencii sužuje černá smrt - jedna z nejničivějších pandemií v dějinách lidstva. Skupina šlechticů a jejich služebnictvo se rozhodne uniknout před mořem do venkovského sídla v toskánských kopcích. Zde se snaží přečkat nebezpečné časy obklopeni vínem, zábavou a tělesnými rozkošemi. Jejich pokusy o hýření však postupně vedou k odhalení skrytých tajemství, intrik a bojů o moc, které ohrožují nejen jejich vztahy, ale i samotné přežití.

Na rozdíl od původního Boccacciova díla, které se skládá ze stovky příběhů, jež si postavy vyprávějí v izolaci, se seriál zaměřuje na jejich vzájemné vztahy a dynamiku v uzavřeném prostředí. I když zachovává základní premisu, přidává moderní humor a černou komedii.

Po vizuální stránce se seriál snaží zachytit středověké prostředí, kde navzdory bezútěšné realitě nejsou všichni oblečeni do šedivých hadrů a obaleni blátem v deštivé, pochmurné a temné krajině zaostalosti, jak nám tuto epochu dějin po desetiletí vykresloval Hollywood.  Dekameron není žádný zázračný počin a vlastně ani není dobrou adaptací. Přesto se mu podařilo něco, co se podaří jen málokdy. Je to zábavná aktualizace Boccacciovy satiry, která je sice velmi zjednodušená, ale rozhodně pobaví.