Film Výjimeční od režisérsko-scénáristické dvojice Erica Toledana a Oliviera Nakacheho je již jejich sedmým společným filmem. V tomto případě nejde o komedii, ale pořádné drama, vyprávějící o životě obyčejných lidí, kteří chtějí konat dobrou věc, bohužel jim neustále někdo hází klacky pod nohy.

Film se odehrává v roce 2017, kdy Bruno (ztvárněn Vincentem Casselem) vede spolek pro autistické děti a dospívající, jejichž případy jsou natolik komplikované, že je všude jinde odmítli. Jeho nejlepší přítel Malik, kterého hraje Reda Kateb, zase učí mladistvé ze sociálně slabých rodin, jak se o tyto děti starat. Jejich přátelství není jen pracovní, kdy si navzájem pomáhají a spolupracují. Malik se neustále snaží najít pro Bruna přítelkyni a naučit ho radovat se ze života.

Ve filmu se nacházejí tři dějové linie, které se neustále prolínají. První je boj Bruna proti francouzské vládě a zákonům, kdy mu chtějí zavřít spolek, protože nemá řádné povolení. Problém se skrývá v tom, že mu ho nikdo nechce udělit, z toho důvodu, že se nedrží zajetých pravidel. Jenže jeho způsoby podporují i lékaři. Ve filmu tak máme pasáže s výslechy, které akorát předhazují fakt, že nikdo v moderní společnosti neřeší problém s lidmi, kteří trpí autismem. Druhá linie se týká chlapce, kterého se Bruno ujme, který má jedno z nejhorších stádií, kdy odmítá komunikovat s ostatními a akorát si ubližuje. Poslední linie se týká zase nového chlapce, kterého se ujme Malik a snaží se mu dát v životě určitý směr, konkrétně starání se o lidi, kteří to nezvládnou sami. Díky tomu, že zde máme výborně propojené dějové linie, vidíme příběh hned z několika úhlů, které se výborně doplňují a ovlivňují.

Bruna i Malika neopouští optimismus a smysl pro humor. Máme zde chvíle, kdy soutěží se svými svěřenci, nebo se jen baví se svými dalšími přáteli. Ve filmu se nachází spousta vedlejších postav, jejichž jména si ani nebudete pamatovat, ale jejich povahy rozhodně, protože každá postava je výborně zahraná a napsaná. Zde musím zmínit fakt, který mě zarazil a donutil mě nahlížet na film jinak. Ve filmu nevystupují jen herci, ale i autističtí neherci. Tvůrci zmínili, že většina scén je improvizovaná, kvůli komplikacím, které vznikly během natáčení, což filmu dodává určité kouzlo, které na vás bude nepatrně působit.

V recenzi ovšem nepadl podstatný fakt. Film je totiž podle skutečných událostí. Postava Bruna je založena na dlouholetém příteli autorů, Stéphanovi Benhamovi, který se sám několikrát potýkal s problémy vlastní organizace, a hlavně se staral o autistického člena rodiny jednoho z režisérů.