Ustup Akolytko, Devátá Jedi je nové dno Star Wars seriálů

Animovaná antologie Star Wars: Vize je zvláštní kočkopes. První řada složená ze samostatných anime kraťasů od různých japonských tvůrců ještě působila jako svěží novinka. Pak se ale v Lucasfilmu rozhodli rozšířit záběr projektu na celý svět, čímž kvalita jednotlivých animáků, jež tvoří druhou řadu, trochu utrpěla. Ani třetí sezóna, která je stejně pojatá jako ta první, žádnou velkou díru do světa neudělala. A to jsem ještě nezmínil odnože typu románového Ronina, což je dost možná nejhorší Star Wars kniha, jaká se mi kdy dostala do rukou.

Jenomže tím Vize neskončily. A tak tu máme osm dvaceti- až třicetiminutových epizod s názvem Star Wars: Vize uvádějí – Devátá Jedi. Ty dějově i vizuálně přímo navazují na epizodu Devátá Jedi z první sezóny a Devátá Jedi: Dítě naděje z třetí řady. Hlavní hrdinka Kara je tedy zpět v nespecifikované éře světa Star Wars, v níž jsou Jediové (zde v českých titulcích psaní jako Džedájové) i Sithové považováni za téměř vyhynulé druhy. Tentokrát chce najít svého otce, mečíře Žímu, a jen tak mimochodem s pomocí několika přeživších Jediů obnovit prastarý řád a zabránit zlotřilému generálu Nawámovi, aby si podmanil celou galaxii.

První epizody mohou snadno vyvolat dojem, že jde o dostatečný základ pro unikátní dobrodružství z předaleké galaxie plné nových planet, ras a pravidel. Jenže se čtvrtým dílem dostává hlavní slovo zdánlivě nekonečná šňůra klišé, předvídatelných rádoby zvratů a nelogičností. Za to mohou především otřesné dialogy. informace, které už předtím divák slyšel nejmíň desetkrát, jsou běžné, stejně jako vyložené protimluvy. Třeba když na konci vesmírné bitvy síly na straně dobra hromadně utečou do hyperprostoru, a to všem na očích. Ale v další scéně se v řadách vítězných nepřátel ozve, že všechny lodě klaďasů byly zničeny. Aby toho nebylo málo, hned v úvodu dalšího dílu vypravěč prohlásí, že vlastně ustupovali ti nepřátelé, ne naši hrdinové.

Ani anglický dabing dojem z dialogů nezlepšuje. Speciálně hlas Kary je tak ukňouraný a protivný, že jsem musel hned po skončení úvodní scény prvního dílu přesedlat na poslechově mnohem přirozenější japonštinu. Naštěstí ať už zvolíte jakoukoliv jazykovou variantu, podívanou vám bude od začátku do konce zpříjemňovat hudební doprovod. Soundtrack Deváté Jedi se prostě povedl, takhle si představuji správnou hudbu k projektu se značkou Star Wars.

Vizuál už taková sláva není. Půvabná panoramata často střídají pozadí v tak nízkém rozlišení, že se nelze ubránit vzpomínkám na klasický internetový mem „needs more JPEG“. A některé lodě by určitě nemusely připomínat 3D modely z videoher z přelomu tisíciletí typu Grim Fandango.

I zde ale situaci trochu zachraňuje ozvučení, protože jakmile se ozve ikonický řev stíhačky TIE, je snadné zahnat myšlenky na to, že zde patří úplně jiné stíhačce, jejíž design by v jakémkoliv jiném projektu se značkou Star Wars působil jako pěst na oko. A co teprve zvuk světelných mečů během četných soubojů. S nimi se navíc pojí sympatický nápad spočívající v myšlence, že barva čepele reflektuje emoce nositele. I když je dost zvláštní, že se tu světelné meče rozdávají jako koblihy v předvolební kampani.

Originálních nebo alespoň dostatečně zajímavých nápadů se dá napříč všemi osmi epizodami najít víc, ale bohužel nestačí. Ne když jsou součástí tak mizerně napsaného a místy vizuálně nehezkého příběhu. To, že hrstka postav funguje v dvacetiminutovém kraťasu, ještě neznamená, že budou fungovat i na podstatně větším prostoru. Což naznačil už románový Ronin a seriálová Devátá Jedi to jenom potvrzuje.

Jestli potřebujete za každou cenu vědět, co se stane s Karou a jejími přáteli i nepřáteli, necelé čtyři hodiny ve společnosti Disney+ vám snad neublíží. Ale jestli už si už na nějaké Star Wars: Vize ani nevzpomenete, radši si na YouTube pusťte souboj Obi-Wana a Dartha Vadera na konci filmové Pomsty Sithů. Nebo doslova jakoukoliv jinou scénu ze Star Wars plnou záře světelných mečů. A to jsem si myslel, že nic blbějšího než Akolytka už z předaleké galaxie přiletět nemůže.