Ragnarök. Poslední střet bohů, který rozhodne o osudu světa, došel svého konce. Alespoň tedy na Netflixu, kam dorazila očekávaná poslední řada norského fantasy seriálu. Hrozně rád bych vám teď řekl, že se to nekonečné čekání vyplatilo a Netflix se zase trefil do černého. Bohužel pro vás ale mám smutnou zprávu. Třetí řada mi doslova sebrala vítr z plachet a po jejím sledování mám v ústech hořkou pachuť zrady a neskutečného selhání.

Ragnarök - Konec světa mě už od počátku zaujal svým novátorským přístupem k severské mytologii, která mě vždy velmi zajímala a fascinovala. Nápad s bohy, kteří se reinkarnovali do mladých norských teenagerů, zkrátka měl něco do sebe a tvůrcům se podařilo celý skandinávský mythos obléknout do moderního kabátku dnešní doby. Kde jinde taky uvidíte Ódina na vozítku pro seniory, že? Proto jsem i přes neohrabanou první řadu v seriálu viděl velký potenciál. Druhá série mě pak utvrdila v tom, že je Ragnarök nevybroušeným diamantem, který by předplatitelé Netflixu rozhodně neměli minout. Nejen pro typicky severskou syrovost vyprávění, ale i pečlivě budované napětí a mnohdy nečekané zvraty. Asi si dovedete představit, jak moc jsem se na finále těšil. Přeci jen mělo konečně dojít na události, které daly seriálu jméno, a to už je sakra důvod se na něj podívat. Tohle všechno ale třetí řada mění - veškeré vzrušení a kouzlo, které mě u Ragnaröku držely, jsou pryč. 

Příběh nás opět zavádí do zdánlivě nenápadného městečka Edda, kde bylo uzavřeno křehké příměří mezi rodinou obrů Jutul a bohy. Hlavní hrdina Magne, reinkarnace vládce blesku Thora, se vrací k poklidnému rodinnému životu a doufá, že mír vydrží. Jenže jak už to tak bývá, něco se pokazí a válka o osud světa je na spadnutí. V pozadí navíc kuje své vlastní plány Laurits alias Loki, Magneho bratr. Zdá se, že věštba Ragnaröku bude naplněna. Takhle na papíře to zní skvěle, třetí řada je však neskutečně unylá a nudná. Kde dokázaly předchozí série mnohokrát překvapit a šokovat v rámci jediné epizody, ta třetí děj zbytečně natahuje nikam nevedoucími dialogy a scénami, u kterých protočíte oči v sloup.

Třetí řada začíná skvěle a bezpochyby vás dokáže navnadit, ale s přibývajícími díly má sestupnou tendenci. Ke konci už jsem měl ve všem takový zmatek, že jsem zvažoval, jestli vůbec seriál dokoukat. Jako by si pod sebou tvůrci po solidně vybudovaném základu dobrovolně podřezali větev.

Z Magneho, kterého jsem si pro jeho charakterové vlastnosti zamiloval, se ve třetí řadě stává parchant toho největšího kalibru, který vás bude ve druhé polovině třetí řady stoprocentně štvát. Jako by zničehonic otočil o sto osmdesát stupňů, aniž by měl důvod. A ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe. Laurits, který se ve druhé řadě konečně vžil do role manipulátora a ostříleného lháře, což nás na Lokim vždy bavilo nejvíce, najednou působí jako chudák, který nahodile mění strany. My máme rádi šmejdy a tohle prostě není ten Loki, který Thorovi sekunduje svojí nepředvídatelnou lstivostí.

A ostatní bohové? Ti zde působí spíše jako Magneho křoví. Ocenil bych, kdybychom měli ve třetí řadě lepší šanci poznat jejich schopnosti a osobnost, protože to druhá série zvládla na výbornou. 

Pokračování Ragnaröku na mě vlastně celkové působí šíleně uspěchaně. Scénář je nedotažený a chybí mu promyšlenost, která je zvlášť u finále jakéhokoliv seriálu nepostradatelná. Nikde to pak není znát více, než v závěrečné epizodě. A můžu vám říct, že takhle vytočený jsem u seriálu už pěkně dlouho nebyl.

Ragnarök už od počátku směřuje k bombastickému závěru, který vás nemá nechat vydechnout. Čekáte souboj dobra se zlem, obry v bitevním poli, bohy stínající nepřátele, Thora s mocným kladivem, jak se snaží vyhrát svůj poslední a nejdůležitější duel… A seriál vám tohle všechno dá, jenže v jakém kontextu? Jako by nám tvůrci zároveň plivli do tváře a ukázali prostředníček tím nejvíc ohraným způsobem, který existuje. Schválně se na finále podívejte a sami si spočítejte, kolikrát už jste podobné viděli. Očekával jsem všechno možné, ale rozhodně ne tak pitomý konec. 

Co naopak musím třetí řadě Ragnaröku přiznat, je naprosto fantastický vizuál, který své předchůdce hravě strčí do kapsy. Kamera zachycuje tajemné krásy norské přírody nádhernými záběry, které jsou doplněny o na seriálové poměry velmi pěkné CGI. Tady se Ragnarök odvázal a konečně se nebojí v plné kráse ukázat například Hada světa nebo zemi spálenou všudypřítomnou zkázou. Jistotou jsou pak herecké výkony, které si drží úroveň předchozích řad. Je poznat, že se herci navzdory příšernému scénáři snažili svým postavám dát vše. Takoví Jutulové tak vlastně pořád působí docela děsivě a Saxa je ďábelsky krásná potvora, které byste všechno dovolili.

Škoda, jak to ale celé nakonec dopadlo. Nebýt otřesně napsaného scénáře, mohla být třetí řada Ragnaröku tou nejlepší. Ostatní složky seriálu totiž fungují velmi dobře. Takhle mám pocit, že tvůrci u třetí řady nevěděli, jak seriál zakončit a nakonec jim z toho vyšla tahle nekonzistentní zrůdnost. Vlastně by asi nebylo od věci, kdyby Netflix býval děj rozdělil do čtyř sérií. Možná by pak měli tvůrci na finále více času a mohli by mu dát péči, jakou si zaslouží.Samozřejmě vám Ragnarök jako celek mohu doporučit, protože první dvě řady určitě stojí za zhlédnutí a byla by škoda kvůli finále seriál hned zatracovat. Jen možná třetí sérii vynechejte, abyste si nezkazili dojem ze seriálu, který na Netflix přinesl kousek nefalšované severské mytologie.