Top Gun: Maverick - Tom Cruise je znovu TOP. Téměř...

Top Gun je kultovní klasika, která se stala jednou z ikon osmdesátých let. Tehdy mladičkého Toma Cruise role Peta Mitchella, pilota stíhačky na elitní vojenské škole, vystřelila nahoru. Není se ale čemu divit. Mimo vynalézavých leteckých scén totiž film nabídl i romanci a drama v podobě konkurenčního boje pilotů ve výcviku. Nyní nadešel čas, aby se Top Gun vrátil na scénu s pokračováním, které nese podtitul Maverick. Hned na úvod vám mohu prozradit, že mě film velmi příjemně překvapil. Podařilo se mu vystoupit ze stínu svého předchůdce a dokonce jej i předčit. Některé věci mě ale spíše zklamaly.

Nový Top Gun se odehrává zhruba třicet let po událostech prvního dílu, na který byste se rozhodně měli podívat před tím, než zavítáte do kina. Pete Mitchell, známý pod přezdívkou Maverick, se moc nezměnil. Stále létá se stíhačkami a užívá si života pilota, jezdí na motorce a nosí koženou bundu. Doba však nekompromisně pokročila, a tak člověka v kokpitu pomalu nahrazují bezpilotní letadla. Maverick však pokroku nechce jen tak ustoupit a stále si stojí za tím, že dovednosti pravého pilota nic nenahradí, ani ty nejmodernější stroje. Stává se proto instruktorem na škole Top Gun pro ty nejlepší z nejlepších, aby je připravil na nejtěžší úkol své kariéry. A dokázal je sjednotit v tým, který misi splní beze ztrát.

Filmu se podařilo prodat esenci heroických osmdesátých let a obohatit ji o vyprávěcí postupy současnosti. Hodně se mi například líbil přízrak v podobě Mitchellovy minulosti, od které se musel v průběhu filmu oprostit. Rozhodně bych si ale netroufal tvrdit, že je příběh dokonalý. Parafrází na první film je tu na můj vkus až příliš a veskrze klišoidní příběhová kostra tak snímku bohužel ubírá na momentu překvapení. Někde v polovině už jsem tedy věděl, jak celý film skončí. Je škoda, že po stránce scénáře vlastně nepřichází s ničím novým. Na druhou stranu – tohle není žádné nolanovské drama se spoustou zvratů, ale spíše patriotická pohádka, které nechybí akce ani pořádná dávka romantiky. Chápu, proč Top Gun: Maverick sbírá tak vysoká hodnocení. Nostalgie tu na vás číhá takřka v každém koutu a je velmi snadné jí podlehnout. U mě k tomu ale nedošlo.

Hodně mi například vadily nikam nevedoucí dialogy, u kterých jsem se vyloženě nudil. Nepotřebuji přece pořád dokola poslouchat jednu a tu samou myšlenku nebo zdlouhavé rozhovory postav. Dokonce jsem v jednu chvíli měl sto chutí buď odejít z kina, nebo usnout v sedadle. Vím, ostrá slova, ale je to tak. Top Gun: Maverick měl zkrátka najít lepší balanc mezi akcí a dramatem. Tohle ostatně vypilovala jiná Cruisova série, Mission: Impossible.

Naštěstí ale vše zachraňují herecké výkony. Tom Cruise je známý jako herec, který jde do svých rolí naplno. S tím souvisí i fakt, že většinu kaskadérských scén dělá sám. Proto si také při jednom z natáčení zlomil kotník. Tentokrát neváhal a skutečně usednul za knipl stíhačky, což je samo o sobě obdivuhodné. Roli Petea Mitchella pak ztvárnil na výbornou jako vždy. Neskutečné Cruiseovo charisma a nasazení táhne celý film kupředu. Kdyby hrál Mitchella kdokoliv jiný, nebyl by Top Gun: Maverick ani zdaleka tak dobrým filmem.

Ani ostatní herci se rozhodně nemají zač stydět. Ve filmu se objeví herecké legendy, jako je Val Kilmer, který se vrací z prvního Top Gunu, či Jennifer Conelly. Příležitost ale dostaly i mladé tváře jakožto členové Maverickova týmu. Za zmínku určitě stojí Miles Teller, který už ve vynikajícím a neprávem zapomenutém snímku Whiplash ukázal svůj herecký potenciál. Zde velmi pěkně ztvárnil pilota, který má vůči Mitchellovi averzi pramenící ze společné minulosti a postupně si k sobě navzájem musí najít cestu.

Teď ale k tomu hlavnímu, co dělá z Top Gun: Maverick opravdový blockbuster. Tím není nic jiného než akční scény ve vzduchu. Drtivá většina z nich byla natočena prakticky a věřte mi, že to dělá ohromný rozdíl. Kamera snímá nejen herce v kokpitech, ale střídá i nejrůznější záběry na křídla a motory stíhaček. Nechci ani domýšlet, kolik času filmaři strávili jen natáčením těchto scén. Vizuálně se tedy jedná o něco neskutečně působivého a mohu vám říci, že digitálně vymodelované stroje by na diváka ani zdaleka takto mocně nezapůsobily. Těch několik scén, kde bylo CGI použito, se však může směle zařadit mezi špičku v oboru.

Jednotlivé záběry jsou velmi dobře nasnímány. Mistrně se zde pracuje s hloubkou ostrosti a barevností jednotlivých obrazů. Filmaři jim očividně věnovali velkou péči. I zvukově je film na úplně jiné úrovni. Pokud můžete, jděte na něj do kina, protože jedině tam si plně užijete zážitek, který Top Gun: Maverick nabízí. Ten pocit, když se rozeřve motor stíhačky a v kinosále se vám doslova třese zem pod nohama, je nepopsatelný. To si zkrátka musíte zažít na vlastní kůži. O hudební doprovod se postarala legenda Hans Zimmer. Tentokrát nepřichází s epickým soundtrackem, ale spíše s umírněnějšími melodiemi, které ctí původní film z osmdesátých let a vzdávají mu poctu. Často tak uslyšíte povědomé znělky a skladby, třeba ve scéně, kdy stíhačky opouští ranvej. Zdánlivý minimalismus však hudbě rozhodně neubírá na působivosti.

Celkově tak Top Gun: Maverick dopadl jako vesměs povedené pokračování. Jeho největším problémem je, že až příliš hraje na nostalgii a utápí se ve stylu vyprávění svého předchůdce. Ne na všechny diváky musí tento pomyslný návrat do minulosti zapůsobit tak silně, jak to asi tvůrci filmu zamýšleli. Snímek však vyzdvihuje technická dokonalost a neskutečné nasazení herců.