Věřím, že létá! Nový Superman dojal i skeptiky

Většinu videí natáčíme vestoje, pokud nejde o větší téma či pokud nemáme dostatečnou výzdobu. Ale zrovna recenze na Supermana si zaslouží maximální pozornost a soustředěnost, protože jde o nový start celého DC filmového universa. Pokud nepočítáme tedy seriálového Peacemakera a Creature Commandos. Druhý zmíněný titul se odehrává v Česku. Máme celý rozbor, tak se rozhodně podívejte. Ale druhý důvod, proč si Superman zaslouží maximální pozornost, jsou všechny kontroverze, které se kolem něj točí. Mnozí totiž na internetu brojí proti Gunnovi, protože dle nich přímo může za ukončení SnyderVersa neboli temnějších filmů pod vedením Zacka Snydera. Ty přece jen byly dost asociované s filmovým DC. Jen nesmíme zapomínat, že Gunn a Snyder jsou dobří přátelé a dokonce si nedávno zahráli sami sebe v menších rolích v seriálu Rick a Morty. Zároveň platí, že i když byl Muž z oceli v něčem až moc jiný oproti předloze, tak se mi líbil. Na nového Supermana tak koukám nejen jako fanoušek Snyderovy verze, ale také jako fanoušek seriálů Smallville a Lois a Clark a primárně původních filmů s Christopherem Reevem. A to teď naschvál dávám stranou nespočet komiksových verzí. Zajímalo mě tedy, jaký bude Gunnův Superman. Tedy spíše jakým Supermanem bude David Corenswet. Aniž bych jakkoliv předbíhal recenzi a vyhnul se spoilerům, tak můžu říct, že ať už jste fanoušci jedné či druhé verze Supermana, nebo jste dokonce nikdy fanoušky Supermana nebyli, tak tenhle film si nejen užijete, ale dost pravděpodobně ho budete i milovat. David Corenswet totiž není jen tou pravou esencí Supermana se vším dobrým i špatným. Zároveň je ztělesněním superhrdiny jako takového. Tenhle film vás vrátí do dob, kdy jste seděli jako malí před televizí a sledovali první animáky a filmy s hrdiny. A to nejlepší? Bere si dost i ze Spider-Mana od Sama Raimiho.

Film se s ničím nepáře a po krátkém vysvětlení, jak dlouho existují metalidé a jak dlouho Superman veřejně chrání lidstvo, vám doslova předhodí Supermana, který právě poprvé v životě prohrál. Rychle se dá do kupy v Pevnosti osamocení a vydává se zpátky do akce. Takže film doslova začne uprostřed souboje. Následně představí Lexe Luthora, Gang spravedlnosti, Supermanovo zapojení do konfliktu mezi dvěma státy nebo pár vedlejších postav a zbytek filmu jen začne vše postupně propojovat až do ultimátního finále. I když tedy jde o první film nového universa, rozhodně nejde o typický „origin“ příběh, kdy je vám ve třech čtvrtinách filmu jen vše vysvětlováno a popisováno. Celý první akt působí spíše jako polovina druhá řada seriálu. Což zprvu může některé negativně zasáhnout. Jak jako, že Clark a Lois už spolu randí? Clark už má jistou pozici v Daily Planet? Superman se již zná s Green Lanternem a dokonce mají pár vlastních vtípků? A do toho tady je pes s pláštěm? Začátek je tak trochu nabobtnaný. A to je vlastně první a zároveň poslední výrazný mínus filmu. Ano, může to působit tak, že naskakujete do rozjetého vlaku. Ale díky tomu snímek vyvolává uvěřitelnější dojem, protože najednou je svět přirozeně vybudován. Předejde se tak klišé, kdy jsou shodou náhod představovány nové postavy a možnosti v ten nejvhodnější moment. Žádná deus ex machina se nekoná. Vše je prostě přirozené.

Nevzniká tady zároveň problém, že by se postavy a vztahy mezi nimi neměly kam vyvíjet? Protože to je problém filmových pokračování nebo seriálů, které běží delší dobu. Upřímně jsem se toho sám bál. Jenže hned po úvodní akční scéně dojde na zhruba desetiminutový rozhovor mezi Clarkem a Lois, kdy Lois konečně dostane možnost vyzpovídat Supermana. Protože bylo chvíli předtím nastíněno, že je přece jen podezřelé, že dělá rozhovory jen s Clarkem. Což, pokud nevíte, je ta stejná osoba. Šokující, já vím. K tomu se mimochodem ještě vrátím. Každopádně během tohoto dialogu jsou velmi dobře představeny osobnosti obou postav. Lois je konečně pořádnou investigativní novinářkou. Tak moc cílevědomou, že už to hraničí s workoholismem. A Clark je sice superhrdina, ale furt jde o mladého člověka, který nezvládá čelit problémům, jež nelze vyřešit superschopnostmi. Oboje se následně projeví v ději. Zároveň to připraví půdu pro jejich vzájemný vztah.

Stejné to je s ostatními postavami. Včetně Jimmyho a jeho vztahu se šéfem Perrym nebo se ženami. Byl jsem překvapen, kolik prostoru později dostal Mr. Terrific, který dost interaguje s Lois a následně i Clarkem. Ale nic nepůsobilo na sílu, a i když některé postavy dostaly méně prostoru, jsou zahrány tak skvěle, že jim hned věříte celé jejich chování a interakce s ostatními. Byl jsem pozitivně překvapen z celého Gangu spravedlnosti, dost také z Metamorpha a hlavně z Lexe Luthora.

Ne nadarmo se říká, že hrdina je jen natolik dobrý jako jeho nepřítel. Nicholas Hoult je naprosto skvělý Lex. Tak skvělý, jako byl Gene Hackman. Inteligentní, poháněný závistí a hněvem. Věříte mu, že jde o velkého technologického giganta a megalomana, aby působil jako záporák moderního světa, ale zároveň natolik inteligentního, že z něj může každou chvíli vypadnout můj oblíbený Hackmanův citát: „Někteří lidi si přečtou Válku a mír a přijde jim to jako obyčejná dobrodružná povídka. Jiní si přečtou složení na obalu žvýkačky a odhalí tajemství vesmíru.“ Lex je šílený, ale furt si drží podstatný nadhled. Uhání ho sice závist a posedlost Supermanem, ale přesto plánuje dopředu. Naprosto výborná kombinace skvělého scénáře a hereckého výkonu. Podobně bych mohl popsat většinu postav, ale zaměřím se na ty nejhlavnější, ať vám nechám i nějaké to příjemné překvapení z filmu.

Již jsem nakousnul Lois a ostatní členy Daily Planet. U nich je fajn, že spolu s Kryptem a Gangem spravedlnosti přímo zasahují do děje a pomůžou Supermanovi s celou situací. Jako kdybyste koukali na Super Friends nebo animovanou Ligu spravedlivých. Líbí se mi, že všichni mají i ty šílenější atributy z komiksů a animáků. Hawkgirl, kterou nejde nemilovat, má při útoku svůj pronikavý řev, Gus je zkrátka tak trochu debílek a Mr. Terrific je egocentrista bez emocí, který rád mluví o svých kolečkách. Teda pardon, T-sférách. Vtipkují, že mají ladící trikoty, kvůli jejich názvu a kvůli tomu, že Superman má hypnobrýle, aby ho nikdo nepoznal. Což je mimochodem skutečné vysvětlení, proč Supermana nikdo nepozná, když je momentálně jen Clark Kent. Ale nemůžou za to jen brýle. David Corenswet je zkrátka novodobý Christopher Reeve. Ten by mě obelhal i bez hypnobrýlí. Je vidět, jak skvěle dokázal zahrát dvě role. Clark si méně věří, je milejší, více popichuje lidi kolem sebe a působí doopravdy jako alter ego, které zkrátka nechává starosti bokem. A ve scéně, kdy ho Lois zpovídá, nastává zkrátka stejný moment, jako když Christopher Reeve hrál Supermana, který hrál Clarka. Je taková radost tohle všechno vidět. Jen je škoda, že Clark jako takový nemá moc prostoru. Většinu času je zkrátka v roli Supermana. Na druhou stranu, každá scéna v jeho „lidské podobě“ je něčím umocněna, aby byla více zapamatovatelná. Ať už to je interakce s rodiči, kteří mu trapně volají do práce, že jsou na něj hrdí, nebo jeho interakce s Jimmy a Stevem.

V roli Supermana je Corenswet výborný. Je lehce vznětlivý, nezvládá Krypta, pořád lehce bojuje se svým původem, ale hlavně je důvěřivý a ztělesnění dobra. Tohle je zkrátka ten ukázkový hrdina, který bude malé děti inspirovat, dospívajícím dodá pár stylových hlášek a momentů a dospělým připomene, aby vlivem práce a stresu nechřadli. A teď se dostávám k tomu, proč jsem na začátku zmínil Raimiho Spider-Mana. Po doopravdy dlouhé době zde máme filmový pohled na obyčejné lidi. Částečně jsme to mohli nedávno vidět v Thunderbolts. Ale zde vidíme, jak Superman zachraňuje každého civilistu, kterého jen může. Vidíme, že mu na nich doopravdy záleží a pamatuje si dokonce člověka, jenž mu jednou dal jídlo zadarmo. Vidíme, co si lidé doopravdy myslí o Supermanovi a jak město jako takové funguje. Raimiho pavoučí trilogie v tomhle excelovala, protože obsahovala přestřihy či přímo interakce Spideyho s občany New Yorku. Něco podobného obsahoval i Daredevil: Born Again. Ale ne v tak výrazné míře, jako je tomu tady. Tam to spíše nahrazovalo přechodové záběry, zde to máte přímo uprostřed akce.

Ta je mimochodem neskutečná. Jak kdybyste koukali na záběry z videohry nebo momenty z anime. Ať už jde o superhrdinské pózy, nebo šílené kombinace několika objektivů najednou pro vytvoření až nereálných pohybů. Místy kamera musí letět za postavami, aby je vůbec dohnala. To je zkrátka tak výborné. Dokonce dojde i na šílené zpomalení ve stylu Snydera. Jen v moment, kdy to nebudete čekat. Kamera zkrátka podtrhává samotnou choreografii, která si zaslouží ultimátní chválu. Plus její promyšlení do určité míry dává smysl i po stránce děje. Je vidět, že Henry Braham po Suicide Squad, třetích Strážcích Galaxie a Road House – u nás známé jako Hrozbě smrti – ví, co dělá. Samozřejmě také spojení dvou výborných střihačů Alperta a Hoye má na tomhle velký podíl.

Podobně silné duo vzniklo i u hudební stránky. John Murphy má za sebou několik akčních počinů. Ať už jde o Kick-Ass, nebo druhý Suicide Squad. David Fleming na druhou stranu umí více pracovat s emocemi diváka. Ještě aby ne, když dělal na The Last of Us, dokumentárních seriálech o přírodě nebo nedoceněné detektivce V nemilosti. Oba skladatelé vzali původní motiv od Johna Williamse a na něm postavili úchvatné orchestrální dílo, které sice pracuje s legendární znělkou, ale zároveň ji lehce upravuje a pomáhá zasadit do stylu zbytku soundtracku. Navíc zde nejsou popové legendární hity, jak má Gunn ve zvyku. Jsou tu vlastně jen dvě neznámé písničky, které přímo odkazují na jeden rozhovor a pomáhají dotvořit osobnosti postav. Superman punk rockerem? Beru všemi deseti.

James Gunn tak vytvořil ultimátní superhrdinský film, který potěší i ty, kteří nikdy nebyli Supermanovými fanoušky. Humor více odpovídá situaci a není složený jen z hromady laciných rádoby vtipných hlášek. Působí více situačně a uvěřitelně. Během sledování jsem si vzpomněl, kdy mi babička pustila můj vůbec první superhrdinský film – právě prvního Supermana s Christopherem Reevem. Jako malý jsem skutečně věřil, že umí létat. Dokud mi teda nevysvětlila, jak fungují speciální efekty. Ale tady jde o ten pocit, který jsem měl během sledování. Přitom snímek necílí čistě na vaši nostalgii. Spíše umí výborně pracovat s motivy hrdiny od Campbella. A zároveň se samotnou značkou Supermana. Clark je propracovaný stejně jako v seriálu Smallville, jeho hrdinská verze zase připomíná starší filmy a zlatou éru komiksů od Morissona a Diniho. Na závěr musím ocenit, že film končí titulkami. Dvě potitulkové scény jsou bonus, nikoliv lákadlo na další projekty. Pokud něco takového chcete, tak nebojte. Jen to přijde hezky správně před titulkami, nikoliv po nich. Díky tomu všemu můžeme za tým NerdFixu doporučit film na 9 bodů z 10. Pokud vám nevadí lehce nabobtnaný první akt, tak si přidejte i ten poslední bod do maximální míry doporučení. Tohle je důkazem, že superhrdinová horečka neutichla. Jen bylo potřeba se vrátit a vrhnout se na to z pozice odborníků a fanoušků, nikoliv kravaťáků, kterým jde primárně o největší zisky. A to co nejrychleji. Nový Superman vás zahřeje u srdce i příjemně naladí a kdo ví, třeba znovu uvěříte, že herec zvládne doopravdy létat.