Noc se přikrádá a miliony lidí uléhají ke spánku. Někomu se zdá o horách peněz a nepředstavitelném luxusu, jiní utíkají do fantastických snových světů, kde neexistují hranice ani pravidla. Všichni však mají jednu věc společnou. Všem snílkům a spáčům otevírá své brány Snivokraj.  

Fantasy novinka od Netflixu, jejíž předlohou je série krátkých komiksů Windsora McCaye (Little Nemo in Slumberland) pocházejících už z roku 1905, ve mně při jejím oznámení vyvolávala smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byl rád, že se streamovací gigant chystá na další fantasy. Záhy jsem si ale vzpomněl na to, jak to s tímto žánrem na Netflixu dopadá a kolikrát se mu už podařilo zadusit potenciálně silný materiál. Veškerou skepsi stranou, je mi potěšením konstatovat, že se tentokrát Netflixu dařilo o něco lépe a Snivokraj se povedl. Docela.

Do režisérského křesla usedl Francis Lawrence, který mimo jiné stojí například za filmy Constantine, Já legenda, ale také se podílel na posledních třech dílech Hunger Games. Nerovnováha, kterou některé z těchto snímků měly, se propsala i do Snivokraje. Ač má tento film nezpochybnitelné kvality a nelze mu upřít jisté kouzlo, stále působí nedotaženě. To je ostatně nešvar, který můžeme u Netflixu pozorovat dlouhodobě. Megalomanské projekty dostávají zelenou a mraky peněz, ale na příběhovou, respektive scenáristickou stranu věci se už tolik nemyslí.

Teď už ale z úplně jiného soudku. Kdo z nás by nechtěl žít na majáku, za předpokladu, že by tam zrovna nebyl Willem Dafoe a Robert Pattinson? Přesně tam bydlí malá Nemo, která se společně s otcem o maják stará. Je to hodná, usměvavá holka, která nadevše miluje svého tatínka a jeho fantastické příběhy, ve kterých jí vypráví o svých cestách za pokladem. Každá pohádka však má svůj konec a osud si pro Nemo připravil krutou ránu. Musí opustit moře a vše, co doposud znala, a přestěhovat se do města. 

V novém domově se Nemo snaží sžít se strýčkem Phillipem, který se živí prodáváním klik ke dveřím a výborně jej ztvárnil Chris O'Dowd. Nudnějšího člověka byste však nenašli snad na celém světě. Ve škole je to o něco zajímavější, tam totiž Nemo poznává podivínského spolužáka Jamala. Nedokáže ale přestat myslet na otcovy příběhy a jedné noci, když usne, poznává jeho imaginárního kamaráda Flipa, zvláštní stvoření s rohy, které s radostí porušuje všechna pravidla Snivokraje, kam se vydávají všichni snící lidé. Společně s ním se tedy Nemo vydává na cestu napříč sny, aby našla perly, které jí splní jakékoliv přání. Reálný svět se jí však s každým dalším dnem čím dál tím více vzdaluje. 

To se mi ostatně na příběhu Snivokraje líbilo nejvíce. Konflikt, který vzniká mezi fikcí a realitou, tvoří páteř zdejšího vyprávění. Dochází tak k vypjatým situacím, kdy je Nemo sen přednější, než skutečný život, a svému cíli neváhá obětovat okolí. Jistě, je to klišé, které jsme mohli vidět v mnoha jiných filmech, zde je však podáno velmi pěkným způsobem. Bohužel, příběh jako celek už tak dobře nefunguje. Opět narážíme na nejrůznější chyby a problémy, které narušují kontinuitu filmu, ale i na logické kiksy. Za mě bylo například jen velmi okrajově vysvětleno, jak vlastně Snivokraj funguje a jak jsou jednotlivé sny udržovány pod kontrolou. Mrzí mě i nevyužitý potenciál této fantaskní země, která v sobě skrývá takřka nekonečný tvůrčí prostor. Ve filmu se ale podíváte jen do několika snů, přičemž je polovině z nich věnováno jen pár záběrů. Přitom se dalo se zvoleným námětem i stopáží filmu pracovat mnohem efektivněji a kreativněji. Netflix se ale rozhodl jinak.

Nemo ztvárnila Marlow Barkley, která podává solidní výkon. Hlavní hrdince sice budete fandit a držet palce, ale zároveň mě při sledování filmu několikrát naštvala, protože se chovala jako spratek. V kombinaci s koncem, kdy se Nemo změní k nepoznání, je to ale velmi uspokojivý charakterový kontrast.

Stvoření jménem Flip se zhostil Jason Momoa, se kterým má Francis Lawrence zkušenosti už ze seriálu See. Vy si možná Jasona budete pamatovat jako khala Droga ze Hry o trůny, pro sci-fi fanoušky pak nezapomenutelným způsobem vdechl život Rononovi ve Stargate Atlantis. V případě Snivokraje se mu podařilo vytvořit bláznivou figurku, která je pěkný rošťák, ale zároveň pod drsnou slupkou skrývá dobré srdce. Na druhou stranu se bohužel Jasonovi nepodařilo dosáhnout výšin bizarních hrdinů Johnnyho Deppa a obávám se, že narozdíl od nich na Flipa diváci po chvíli zapomenou.

Snivokraj by jim mohl uvíznout v paměti díky vizuálu, který patří mezi to nejlepší, co může v současnosti Netflix nabídnout. CGI je na velmi vysoké úrovni, zejména pak ve snových sekvencích a při scénách s hlavním padouchem filmu, chobotnicí.

Snivokraj má mnoho problémů, které jen podtrhují fakt, že Netflix by se měl vážně zamyslet nad tím, jakým způsobem pracuje s filmy. Na druhou stranu Jason Momoa, nádherný vizuál a tvůrčí nápady hovoří ve prospěch společnosti. Jako fantasy totiž tento snímek funguje až překvapivě dobře a jeho chyby vám buď nebudou vadit, nebo je prostě přehlédnete. Připomínka toho, že snění je ta pravá fantasy, navíc nevyčerpatelná, za to rozhodně stojí. Na dlouhý zimní večer se tu najde zábavy až až.

Sám jsem se při sledování nenuceně bavil a Snivokraj si mě dokázal udržet až do závěrečných titulků. A myslím, že stejně to bude mít drtivá většina diváků. Za redakci Nerdfixu tak filmu uděluji krásných sedm bodů z deseti.