Škola dobra a zla je knižní fantasy série, za kterou stojí americký spisovatel Soman Chainani. Jelikož se tato sága dočkala nejen velké popularity, ale i vesměs pozitivních čtenářských ohlasů, filmová adaptace byla jen otázkou času. Této šance se nakonec nepřekvapivě chopil Netflix, který dal vzniknout filmu Škola dobra a zla, jenž adaptuje události stejnojmenného prvního dílu knižní ságy. Hned v úvodu bych rád poukázal na to, že mě tento snímek velmi zaujal už na akci TUDUM. Po jeho zhlédnutí je však mojí smutnou povinností říci, že to Netflix opět zvoral a Škola dobra a zla zkrátka není dobrým filmem.

Ocitáme se ve vesnici Gavaldon, kde život zdejších prostých obyvatel sice plyne klidně, ale je zoufale nudný. Hlavní hrdinka, překrásná dívka Sophie, žije pohádkami a sní o tom, že se jednou jednou dostane pryč z vesnice a stane se princeznou. Její jediná a nejlepší kamarádka Agatha je jejím pravým opakem. Ošklivá, mrzutá a drzá holka s neposednými vlasy. Tyhle dvě jsou jednoho dne uneseny z Gavaldonu a ocitají se na místě, kam směřují všichni budoucí hrdinové všemožných pohádek a příběhů. I jim otevírá svoji bránu Škola dobra a zla. Jenže tu je menší háček. Sophie, která se vidí jako milující a milá bytost, je zařazena do Školy zla, vedené krutou a sarkastickou lady Lesso. Agatha se ke svému vlastnímu překvapení ocitá ve Škole dobra, kterou má na starosti hodná a možná až přehnaně laskavá profesorka Dovey. Sophie si nechce svoji novou roli připustit, a tak zoufale touží dostat se do druhé školy. K tomu však potřebuje polibek z pravé lásky, pro který si vyhlédla okouzlujícího Tedrose, syna krále Artuše. 

Jak už jste asi pochopili, příběh se zabývá nejrůznějšími klišé ze všemožných pohádek, které se nastřádaly za staletí lidové slovesnosti. V tomto bodě ani nemám s filmem takový problém. Celkem slušně se mu totiž daří vyobrazit esenci pohádkových příběhů, které jsou vždy značně černobílé a obě strany mince jsou jasně dané. Příběh na toto téma i sám poukazuje a vytváří relativně zajímavou linku, kdy Agatha přesvědčuje okolí o tom, že dobro může být špatné a zlo nemusí být vždy takové, za jaké jej máme. Do filmu to vnáší konflikt, kdy se dozvídáme, že i katedra dobra je prohnilá a naopak zlo má své limity.

Jakkoliv nadějně ale hlavní linka vypadá, jako celek už to taková hitparáda není. Škola dobra a zla sice začíná velmi slibně, pak se ale vyprávění začne doslova rozpadat. Mnoho situací působí nahodile, děj nemá téměř žádný řád a po chvíli se začnete v příběhu ztrácet. Postavy jednají velmi nelogicky, skáčeme z místa na místo a veškerá tvůrčí snaha přichází vniveč. Na vině je především scénář, při jehož psaní zřejmě autoři zapomněli na základní pravidlo fantasy žánru. Události, postavy i místa mezi sebou většinou mají komplexní vazby. Musíte pochopit motivaci hrdinů i padouchů, abyste se do nich dokázali vžít a dílo si vás udrželo. V tomto je ostatně největší překážka při adaptování knih do filmové podoby, kde musí filmaři najít ty nejdůležitější souvislosti a dané dílo zkondenzovat například do dvou hodin. Proto tak skvěle fungují filmy o Harry Potterovi, narozdíl od Školy dobra a zla. Tady se podíváte jen na dvě, tři vyučovací hodiny, aby se neřeklo. Zkoumání školního života, kterým by se film přiblížil generaci studentů (která je s největší pravděpodobností cílovým publikem), tak nečekejte. Kdo je na vině, je diskutabilní. Osobně bych si vsadil na režiséra Paula Feiga. Ten se podílel i na scénáři a stojí mimo jiné za otřesnými Krotiteli duchů z roku 2016, kteří oblíbený tým lovců duchů vyměnili za skvadru ukecaných ženských, jež by zkrotily leda tak vysavač. 

Podivně na mě působily i postavy. Hlavní hrdinka Sophie nás má zhrozit svým přerodem z křehké dívky ve zkaženou čarodějnici. Jenže to se neděje, protože víc než sexy a cool je Sophie prostě jen otravná. Téměř každou scénu s ní jsem musel přetrpět, a to nejen kvůli trapným hláškám a situacím. Značně rozpačitý je i výkon herečky Sophie Anne Caruso, která na mě vůbec nezapůsobila a nejsem si úplně jistý, jestli to byla pro tuto postavu ta nejvhodnější volba. Naopak musím pochválit Sofii Wylie, která se chopila role Agathy a kupodivu jsem si ji v průběhu filmu zamiloval. Dokonale prodala nejrůznější pocity své postavy, a její přerod ve skutečnou hrdinku. 

Škola dobra a zla dokázala něco neskutečného a ve filmu se objeví hned několik silných hereckých jmen. Za zmínku určitě stojí výtečná Charlize Theron, která se v roli profesorky Lesso doslova vyžívá a kvůli ní razantně změnila vizáž, kterou vás uhrane (Charlize Theron je hereckým chameleonem). Šokoval mne, ale vlastně i velmi příjemně překvapil, Laurence Fishburne v roli ředitele školy. Objeví se zde i výtečná Michelle Yeoh, která naposledy zazářila v unikátním snímku Všechno, všude, najednou. Opět tak narážíme na to, že Netflix sice dokáže obstarat hvězdná jména, ale zcela promarňuje jejich potenciál mizerným scénářem. Jako by sázel jen na to, že má ve filmech dobré herce, a zbytek je podřadný.

Kamera i vizuál jsou velmi pěkné, ačkoliv mne občas do očí udeřily scény točené na zeleném plátně. To však film kompenzuje nádhernými scenériemi, monstry, kouzly a pohledy na budovu školy, které dají vzpomenout na krásu slavných Bradavic. Zvláštní pochvalu si pak zaslouží překrásné kostýmy a masky, na kterých si dali tvůrci obzvláště záležet a díky nim si nejednou vzpomenete na přepychové oblečení v Disneyho pohádkách. Jenže to je jen vizuál, obrazová omáčka, která problémy snímku rozhodně nezastře, maximálně vás donutí film dokoukat.

Možná jsem ale na Školu dobra a zla jen zbytečně přísný. Nemyslím si totiž, že by to byl film určený pro mě. Přece jen už mi pomalu, ale jistě táhne na třicet a takovým snímkům jsem zkrátka odrostl. Může se tak klidně stát, že mladší ročníky budou nadšeny a film si užijí. Já však vycházím ze svých dojmů a ty nejsou moc pozitivní. Pokud nic jiného, to, jak tento snímek dopadl, mě alespoň donutí si konečně přečíst knižní předlohu. A vzhledem k tomu, že je zde prostor pro pokračování, to rozhodně není špatný nápad. Nabízí se ale otázka, jestli vůbec chceme, aby Škola dobra a zla pokračovala dalším snímkem a vrátila se. Za sebe mohu říci, že bych možná byl rád, kdyby tuto fantasy nechal Netflix ležet a štěstí zkusil jinde. Hrozí totiž, že se dočkáme stejně zpackaného díla, jakým byla druhá řada seriálového Zaklínače. A to snad nechce nikdo.

Za Nerdfix tak Škole dobra a zla uděluji šest bodů z deseti. Pokud jste ale teenager, především pak pubertální školačka, která neví, co s časem a hledá další mužský idol, hodnocení si klidně zvyšte o jeden bod.