Russell Crowe je jako vymítač excelentní, jenže...

Představte si, že na kus papíru napíšete vážně dobrej text. Někde ve dvou třetinách se ale rozhodnete, že ho hodíte do ohně, načež vám najednou dojde, že byste ho přece jen chtěli zachránit. Tak přesně takhle by se dal definovat film Papežův vymítač od režiséra Juliuse Averyho. Ten navzdory práci s herci s velkým jménem, mezi něž patří například Ewan McGregor a Sylvester Stallone, neudělal žádný přelomový film. Papežův vymítač to mohl změnit, jenže nezměnil.

Snímek vychází z osobních zápisků skutečného exorcisty Gabriela Amortha. Ztvárnil ho tu Russell Crowe, a to excelentně. Pokud se zajímáte o duchařinu nebo pokud jste členy nějaké církve, rozhodně jste jméno Gabriel Amorth už někdy slyšeli. Byl to římskokatolický kněz, nejznámější exorcista a tak trochu vtipálek. A přesně takového, jaký byl, ho Russell Crowe zahrál. Občas utrousil sprosté slovo, napil se alkoholu nebo prohodil vtipnou poznámku. Takže co se týká ztvárnění hlavního hrdiny, dodržení takového toho kouzla osobnosti se tu zvládlo na výbornou. 

To, co se taky vážně povedlo, je dodržení historických a vymítačských faktů. Když přišla řeč na Španělskou inkvizici, byla to pravda. Tajné Vatikánské archivy, kam má povolení vstoupit jen několik desítek lidí? Taky pravda. A to, že se v místnosti při kontaktu se zlem ochladí, že modlitby v latině jsou silnější a že jen ti nejsilnější démoni mohou posednout několik lidí najednou? Všechno odpovídá dosud známým faktům.

Proč jsem tedy na začátku tenhle film přirovnal k papíru, který hodíte do ohně? Na vině je vývoj děje. V úvodu se nám Amorth představuje jako trochu trhlý, ale přesto velmi uznávaný kněz. Ačkoliv je oddaný bohu, většinu případů, které zdánlivě vypadají jako posednutí, nechává na lékařských odbornících. Kvůli jeho praktikám mu na paty šlape římská diecéze, ale – jak už název filmu vypovídá – jeho šéfem je sám Papež. Ten ho vysílá do Španělska, kde se v domě, který leží na posvátné půdě, děje něco hodně zlého. A tak padre vyráží. To, co se pro něj na první pohled může zdát jako rutinní prácička, se zvrhne v jedno z největších tajemství Vatikánu. 

Abyste si film dokázali užít, nebudu vám prozrazovat více detailů. Považuji však za nezbytné zmínit, jak se poměrně skvěle rozjetý film dokázal najednou sesypat jako domek z karet. Jasně, dostává se nám zvracení krve, otočení hlavy o 180 stupňů a létání vzduchem. Je to prostě horor a neměl bych to autorům vůbec za zlé. Vždyť i Vymítač ďábla z roku 1973, jeden z nejlepších hororů všech dob, byl v některých momentech přehnaný.

Ale že v poslední půlhodině uvidím vybuchující nahou ženu, zjevení Panny Marie a centrálu exorcistů, která vypadá jako velitelství Mužů v černém, to jsem nečekal ani náhodou. Je to škoda, protože Papežův vymítač měl rozhodně šanci probourat pomyslnou zeď béčkových hororů. Jenže ke konci prostě sklouzl do zajetých kolejí většiny hororovek posledních let.

Dokonce i výkony herců jsou takové, jaké má málokterý horor. Franco Nero jako papež, Daniel Zovatto jako kněz, Laurel Marsden, Alex Essoe i sám Russell Crowe. Všichni se svých rolí zhostili na výbornou a šéfové konkurzu si zaslouží pochvalu za jejich výběr. Příjemným překvapením byl i hlas démona. Ten nebyl tzv. dělán počítačově, ale namluvil ho Ralph Ineson, britský herec a moderátor známý svým hlubokým hlasem. Povím vám, že s tímhle chlápkem bych nechtěl bydlet.

Stejně jako děj se kostrbatě vyvíjí i vizuální zpracování filmu. Všechno působí tak správně temně a zároveň vůbec ne přehnaně. Pochopitelně až na zmiňovanou poslední půlhodinku, kde jsou sice efekty zpracovány víceméně dobře, jen se v daný moment moc nehodí a dělají z filmu slátaninu. Naopak hudební podkres drží od začátku do konce správné tempo. Zvukové efekty se ke všem scénám hodí a vybrané skladby jsou přesně takové, jaké byste u hororou očekávali. Koneckonců hudbu dělal Jed Kurzel, který je, dá se říct, dvorním hudebníkem Julia Averyho. A je držitelem například ceny Britské akademie nezávislého filmu nebo ocenění za nejlepší hudbu ve filmu Měsíc Jupitera.

Když to tedy shrnu, Papežův vymítač je příjemnou změnou. Pro někoho sice bude spadat do těch klasických hororových béček, ale fanouškům hororů a nadšencům do duchařských příběhů má rozhodně co nabídnout. Dělá totiž spoustu věcí trochu jinak. Russell Crowe v hlavní roli už sice není ten namakaný gladiátor v nejlepších letech, opět ale ukázal, že herec je stále prvotřídní. Rozhodně to není nejlepší horor, co jsem kdy viděl, ale bavil jsem se a vím, že bavit se budete i vy. Rozhodl jsem se tedy hodnotit sedmičkou. Vy nám dejte vědět do komentářů, co si o filmu myslíte.