Nebudeme si nic nalhávat. O Rivalech víme hlavně kvůli scéně z traileru, kde si Zendaya užívá více než jen pozornost od dvou dalších postav. A pak tu samozřejmě byly všechny memes o tom, jak každá herečka, která kdy hrála Spider-manovu přítelkyni, si musí zahrát i ve filmu o tenisu. Jenže narozdíl od Wimbledonu a Souboje pohlaví jsou Rivalové více než jen milá komedie zasazená do světa šíleného světa sportu, který mě osobně nikdy nechytil. Do kina jsem šel s minimálním očekáváním, a to hlavně z důvodu, že za snímkem stojí Luca Guadagnino, jehož tvorba sice nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale místy mě baví jeho práce s postavami. A věřte mi, že jsem nemohl být více mile překvapen. Rivalové nejsou jen jeho nejlepší práce, ale jedno z nejlepších sportovních dramat všech dob. 

Příběh nám retrospektivně vypráví o milostném trojúhelníku mezi třemi tenisovými hráči. Art (Mike Faist) a Patrick (Josh O'Connor) jakožto teenageři spolu hráli dvouhru. Vše se změnilo po jedné noci, kdy se osobně setkali s Tashi (Zendaya), nejvíce nadějnou hráčkou. Ale jak jsme se už mohli naučit z romantických trojúhelníků jako je Wolverine, Cyclops a Jean Grey, případně z filmu Casablanca, když žena vrazí klín mezi dva kamarády, nikdy to nevěstí nic dobrého. Tashi začne randit s Patrickem, ale nakonec stejně skončí s Artem. 

Film začíná v době, kdy Tashi a Art vychovávají společně dceru, Art má za sebou úspěšnou kariéru a Tashi mu dělá manažerku a trenérku, protože se zranila a nemůže hrát. Art ale potřebuje opět vzbudit lásku k tenisu, takže se vydá na menší challenger turnaj, kde narazí právě na Patricka. Jejich hra ovšem nenastartuje jen napínavý zápas, ale i retrospektivní vyprávění jejich společného příběhu. 

Musím ocenit, jak je samotná hra zakomponovaná do filmu. Nejenže je dělena do tří hlavních částí, které jsou shodné tempem s třemi akty, ale zároveň korespondují s osudy obou hráčů. Patrick vede ve stejný moment, jako vidíme vrchol jeho života. Art se ale nečekaně dostane do vedení. A to ve stejný moment, kdy nám film momentálně ukazuje jeho osobní růst před několika lety. Tyhle situace umocňuje nejen akční kamera, která se nebojí šílených přejezdů a close upů, ale také hudební složka, jež svým tempem rozpumpuje vaši krev v žilách. Hlavně využívá zvuky podobné těm na tenisovém kurtu. Zrychlující se tlukot srdce je doplněn o rány připomínající tenisový míček. Zároveň vše lehce nečekaně zrychlí a detailní záběry na výrazy postav vystřídají rychlé záběry na tenisovou hru. A to nejen z pohledu míčku jako takového, kdy během intermezza létáme mezi postavami i my jakožto diváci, ale třeba i z pohledu kurtu. Představte si, že místo antuky je dvorec tvořen plexisklem a my tak můžeme sledovat celý zápas zespoda. Tohle rychlé střídání tempa je těžké na zvládnutí. Naposledy jsem si ho chválil u filmu Babylon, kdy podobně dokázal posunout děj mílovými skoky, ale přitom ponechat intimnost postav.

Narozdíl od většiny sportovních dramat je tak doopravdy zážitek sledovat film na velkém plátně. Za mě upřímně ani Ferrari nedokázal diváka tolik vizuálně zaujmout, jako například Rivalové, Le Mans 66 nebo ten druhý sportovní film také s názvem Rivalové. A teď nemyslím golfový s Adam Sandlarem, ale ten s Chrisem Hemsworthem o rivalitě dvou legendárních jezdců Formule 1. Když nad tím teď přemýšlím, možná bychom mohli sportovní dramata konečně pojmenovávat i trochu jinak než Rivalové. 

Ale nebýt hereckých výkonů, tak vás děj stejně nezajímá. Ani tempo by vás tolik nechytlo. Jsem rád, že Zendaya konečně měla možnost ukázat své herecké schopnosti i na jiných postavách než jen na teenagerkách. Její postava je zde nejvíce komplexní a větším hybatelem děje, než by se mohlo zprvu zdát. Často jedná doopravdy zvláštně. Její herecký výkon sice vše zachraňuje, ale stejně jsem se dvakrát divil, proč se zachovala tak jak se zachovala. Tohle by mohly odbourat nějaké scény navíc, protože hlavně ke konci, kdy vše sledujeme především z jejího pohledu, učiní nejedno unáhlené a hloupé rozhodnutí. U Arta a Patricka přitom tenhle problém neexistuje, protože dostali znatelně více času, minimálně v rámci společné interakce. Proto celému snímku kralují, primárně Art, kterého hraje Mike Faist. U recenze na West Side Story jsem si ho chválil nejvíce z vedlejších postav a prosil jsem, ať v budoucnu dostane větší herecké role. A zde zkrátka dokázal zastínit i jinak skvělého Joshe O’Connora v roli Patricka. 

Rivalové jsou úžasní. Tenhle film si budete rozhodně pamatovat. Ať už kvůli sexuálním scénám, nečekaným zvratům, hudbě nebo kameře. Až na menší nesrovnalost ohledně jednoho rozhodnutí budete jen nasávat atmosféru a užívat si osudy všech tří protagonistů více, než byste zprvu čekali. Nejen proto doporučujeme film za tým NerdFixu na 9 bodů z 10. Tohle je rozhodně více než jen řemeslně dobře zvládnutý snímek. Stejně jako Velké vítězství ve své době, i Rivalové se stanou novým standartem na poli sportovních dramat