Nejslavnější postava Agathy Christie, belgický detektiv Hercule Poirot, se vrací na filmová plátna. Napotřetí se režiséru a herci Kennethu Branaghovi konečně podařilo najít recept na to, co dělá Poirota tak výjimečným. Na to, proč byste Přízraky v Benátkách rozhodně neměli minout, se podíváme v této recenzi.

Hned na začátku přiznám, že mě současný Poirot moc nenadchnul. Vražda v Orient Expressu pro mě byla spíše průměrným filmem a ani Smrt na Nilu nezaujala. Hlavní problém jsem vždy viděl v tom, že tohle jsou příběhy, které už jsme vlastně měli možnost jednou vidět v daleko lepší podobě. Co si budeme povídat, verze s Davidem Suchetem jsou prostě a jednoduše nepřekonatelné. 

Přízraky v Benátkách se ale vydávají jinou cestou a myslím si, že tvůrci nemohli udělat lepší rozhodnutí. Základ sice stále vychází z díla Agathy Christie, jinak se ovšem scenáristé více odvázali a přináší vlastní unikátní příběh plný zamotaných zvratů.

Poirot je v důchodu a doslova se skrývá v Benátkách před davy lidí, kteří chtějí jeho detektivní služby. Odpočinek plný čaje a nadýchaných sušenek však přeruší nečekaná návštěva, která Poirota zavede až do sídla operní pěvkyně. Ta se rozhodla za pomoci slavného média uspořádat seanci, která má odhalit pravdu o záhadné smrti její dcery. Jak už to tak ale bývá, nevinné setkání se zvrtne ve večer plný lží a vražd, které zamčené sídlo obklopené vodou mění v past, z níž není úniku. Je na Poirotovi, aby všemu přišel na kloub a věřte mi, že se tentokrát jeho šedé buňky mozkové pořádně zapotí.

Velmi mě potěšilo, že je tentokrát příběh mnohem komornější a výpravné scény vyměnil za daleko uzavřenější prostor, který Poirotovi sedne nejlépe. V kině jsem byla takřka po celou dobu napjatý jak kšandy, což mi u předchozích filmů zoufale chybělo. Pátrání po vrahovi vás totiž neustále drží v nejistotě, sám Poirot pak pomalu sbírá všechna vodítka, aby na konci v nesmírně vypjatém finále odhalil pravdu. Tohle je konečně detektivka, jak má být, protože se tvůrcům podařilo efektivně propojit staré s novým. Ze Suchetova Poirota si berou vypilovanou zápletku, která je ale okořeněna prvkem, který byste u Agathy Christie rozhodně nečekali. 

Přízraky v Benátkách by překvapivě mohly konkurovat kdejakému hororu. Téma duchovna a spiritismu je tu totiž vytěženo na maximum a do příběhu vnáší zajímavé dilema. Může Poirot odložit logiku a věřit v něco víc, než je realita? Na tohle se budete během filmu ptát velmi často a sledovat, jak detektiv bojuje sám se sebou. Pokud se tedy zrovna nebudete krčit v sedadle jako malá holka. Tvůrci se s tím nemazali a v několika scénách přichází s lekačkami, za které by se nemusel stydět ani James Wan. Celý film má pak hodně naturalistický a temnější podtón, než jsme u Poirota zvyklí. Pro mě osobně je však právě to jedním z největších pozitiv Přízraků v Benátkách. Pokud v budoucnu vznikne pokračování, měli by se tvůrci drsnějšího a syrovějšího vyprávění určitě zuby nehty držet.

I proto mě trochu mrzelo, že ač je příběh jako celek velmi povedený, stále se tu najdou slabší pasáže. Některé dialogy mě vyloženě nudily a pár postav mohlo dostat více prostoru, abychom je byli schopni lépe pochopit. Pro Agathu Christie jsou totiž propracované postavy klíčové, na což film čas od času zapomene.

Rozhodně to ale neplatí pro hlavního hrdinu. Už Smrt na Nilu mě zaujala tím, že Hercula vykreslila ve zcela novém světle, jako člověka poznamenaného válkou. V tomto trendu pokračují i Přízraky v Benátkách. Poirot je tu zpočátku uzavřeným mužem, který zahořkl a se zločinem nechce mít nic společného. Jak ale film postupuje, máme jedinečnou příležitost vidět a hlavně cítit, jak slavný detektiv znovu objevuje ztracenou vášeň pro vyšetřování. Nejednou jsem si při sledování snímku vzpomněl na úžasně napsanou knihu Agathy Christie Opona, která vypráví o posledním Poirotově případu. Myslím si, že i v ní tvůrci filmu nalezli částečnou inspiraci.

Kenneth Branagh se opět ujal role Hercula Poirota a konečně mě přesvědčil o tom, že byste pro tuto postavu nenašli lepšího člověka. Dokonce se nebojím říci, že svým výkonem se lepí na paty legendárnímu Davidu Suchetovi. 

Přízraky v Benátkách ale nabízí i další skvělé herce. Rád bych vypíchl zejména Michelle Yeoh, která se převtělila do média komunikujícího se záhrobím. Ačkoliv má na plátně v součtu jen pár minut, svou roli zvládla tak perfektně, že bych si od ní klidně nechal vyčistit byt kyvadýlkem. 

Posunul se i vizuál. Smrt na Nilu sice možná byla velmi výpravná, ale celá iluze zmizela ve chvíli, kdy jste si všimli nehezkých záběrů na zeleném plátně. I tohle nový film napravuje a Benátky zabírá v celé jejich tajuplné kráse. Kamera si hraje s nejrůznějšími úhly záběrů, hloubkou ostrosti a tlumená barevná paleta snímku dodává až zneklidňující nádech. Velkou pochvalu zaslouží i tradičně povedené dobové kostýmy. Mimo to tvůrci upravili legendární Poirotův knír, který na mě už od prvního filmu působil tak trochu směšně. Vím, je to asi detail, ale u Poirota dost podstatný a proto jsem ho chtěl zmínit.

Přízraky v Benátkách mě tedy nakonec příjemně překvapily. Navzdory nízkým očekáváním přinesl film velmi dobrý příběh a atmosféru, která mě donutila se po delší době pořádně bát, což bych od něj rozhodně nečekal. Napětí a strach, hádání a přemýšlení, to je esence opravdové detektivky. A to Přízraky v Benátkách zvládly na jedničku. Nepodařilo se jim ale jen konečně přinést to, co máme na Poirotovi nejraději. Tvůrci totiž navzdory pár přešlapům v příběhu dokázali něco, co je podle mě daleko důležitější. Jejich Poirot po nesmělém tápání našel svoji vlastní identitu, která mu předtím zoufale scházela. 

Pokud máte rádi Agathu Christie a její knihy, rozhodně neváhejte a na Přízraky v Benátkách se běžte podívat do kina. Uvidíte Hercula Poirota v podobě, jaká tu dosud ještě nikdy nebyla. Ani v případě, že jste jen milovníci dobrých detektivních příběhů, není nad čím přemýšlet. K vrcholu sice nejnovějšímu příběhu ještě pár krůčků chybí, ale tvůrci jsou na dobré cestě. Nezbývá, než doufat, že se na ní udrží i v budoucnu, kdy snad bude Brannagh jako Poirot pokračovat. 

Od Nerdfix si Přízraky v Benátkách odnáší osm bodů z deseti.