Příběh F1 je přitažený za vlasy, ale to nevadí

Navzdory slávě Formule 1 existuje jen velmi málo velkorozpočtových filmů z prostředí nejelitnějšího motorsportu, které by stály opravdu za to. Grand Prix z roku 1966 je nesmrtelná klasika, z Rivalů se v roce 2013 vyklubalo nesmírně příjemné překvapení a… tím to tak nějak hasne. Jako kdyby se Hollywood pořád nemohl vzpamatovat z otřesné Formule! se Sylvesterem Stallonem v hlavní roli. Jenomže režisér Joseph Kosinski si nejspíš po dokončení trháku Top Gun: Maverick řekl, že Sly je minulost a že nebude od věci znovu provětrat nějakou hollywoodskou hvězdu v extrémních rychlostech.

Tou hvězdou tentokrát není Tom Cruise, nýbrž Brad Pitt, který ve filmu s prostým názvem F1 usedá za volant aktuálního monopostu Formule 1 jako pilot Sonny Hayes. Ten závodil ve Formuli 1 už za časů Ayrtona Senny a Michaela Schumachera, než mu vážná nehoda vystavila na řadu let stopku. Jenomže chuť závodit je silnější než zraněná páteř, a tak Hayes postupně obrazil každou myslitelnou závodní událost. Až si ho nakonec našel jeho bývalý týmový kolega Ruben s tváří Javiera Bardema, aby mu dal nabídku, která se neodmítá – vrátit se do Formule 1 a usednout za volant monopostu Rubenovy skomírající (a zcela fiktivní) stáje, které hrozí prodej, pokud v sezóně nezvládne alespoň jednou vyhrát. A jen tak mimochodem nebude od věci asistovat mnohem mladšímu, ale také mnohem méně zkušenému kolegovi, jehož ztvárnil Damson Idris.

Pittovi je v reálu 61 let a šéfové dnešních stájí až na výjimky typu Lewise Hamiltona a Fernanda Alonsa loví ty nejmladší talenty, takže samotná premisa příběhu je na první pohled dost přitažená za vlasy. Zvlášť když je scénář plný klišé, patosu a předvídatelných momentů. Navzdory tomu ale film funguje. Tvůrcům se přinejmenším podařilo adekvátně zdůvodnit, jak je možné, že se člověk, který ve Formuli 1 naposledy závodil před 30 lety, může jen tak posadit za volant a odjet polovinu sezóny. A i když je vztah obou pilotů někdy příliš dramatická houpačka, hrdinům je ve výsledku snadné fandit. Jen škoda, že si očividně tvůrci až ve třech čtvrtinách napsaného scénáře řekli, že v něm přece musí mít nějakého pořádného záporáka. Čímž zbytečně zkomplikovali velké finále, v němž i bez toho začíná snímku docházet dech. Film totiž žádného padoucha nepotřebuje.

Než se ale začne schylovat k závěrečnému závodu, F1 nabízí svižnou, po všech směrech zábavnou jízdu, kterou na hladině nadprůměru udržují především skvělé herecké výkony. Brad Pitt ani tentokrát nezklamal, a i když Javier Bardem dostává méně prostoru, v některých scénách mu nedělá problém Pitta přehrát. Damson Idris zase jako Joshua Pearce naprosto adekvátním způsobem ztvárnil mladého frajírka, který ví přece všechno nejlíp, dokud si v jeden zázračný okamžik neuvědomí, že možná nemá vždycky pravdu.

Všechny pak skvěle doplňuje Kerry Condon v roli technické ředitelky Kate. A pokud si říkáte, co dělá žena na pozici technického ředitele, tak zaprvé, je rok 2025, takže by vás něco takového už asi nemělo překvapovat. Zadruhé, je to americký film. A zatřetí, i tohle je jednoduše vysvětlené. Možná až moc jednoduše. Ale upřímně řečeno, po poslední Mission: Impossible s jejím otřesným scénářem, který zasluhuje Zlatou malinu a všechny ostatní myslitelné i nemyslitelné filmové anticeny, je tak jednoduchý děj plný jednoduchých motivací postav a jednoduchých zvratů docela příjemná změna.

Příjemný je také audiovizuál. Hollywoodu teď očividně vládne color grading, kvůli němuž začínáme vidět modře, F1 ale nabízí přirozený, barevně vyvážený obraz, na který je jednoduše radost koukat. Hudební doprovod pak má na svědomí spolehlivý Hans Zimmer, jenž se tentokrát nepředvedl tak moc jako v už zmíněných Rivalech. Ale i tak soundtrack skvěle doplňuje vše, co se ve filmu děje, a většinou dostává přednost před moderním popem a hip hopem, jaký by se od prostředí dnešní Formule 1 dal nejspíš očekávat. Celou tuhle krasojízdu jen občas narušuje náhodný či nelogický střih, ale většinou není vůbec těžké věřit tomu, že se člověk dívá na opravdové závody a že je Sonny Hayes skutečný pilot, který jen nějakou náhodou vypadá úplně stejně jako stárnoucí Brad Pitt.

Tomuto pocitu pomáhá rovněž fakt, že se ve filmu objevují i reálné stáje, včetně samotných pilotů. Třeba Max Verstappen se mihne hned v několika scénách, Alonso si asi při natáčení řekl, že si prostě musí podat ruku s Bradem Pittem, a Hamilton, který je i jedním z producentů, zastává roli velké překážky v závěrečném závodě. Přitom všechny známé tváře fungují jen jako jakési přirozené křoví posilující pocit autenticity, ne jako hlavní tahák nebo alfa a omega příběhu. Alespoň malou pochvalu zasluhuje ještě český překlad. Už zde několikrát padlo slovo pilot, jež v zahraničí v tomto kontextu moc často nezaznívá. A i ostatní pojmy, které se objevují v českých titulcích, zcela odpovídají tomu, jak se u nás o Formuli 1 běžně mluví už desítky let.

Přesto není tak úplně jednoduché odpovědět na otázku, komu snímek doporučit. Jestli patříte mezi milovníky Formule 1, ale při představě šedesátiletého pilota v 21. století se automaticky chytáte za hlavu, nic ve filmu vás pravděpodobně nepřesvědčí o tom, že to není taková blbost, jak se zdá. Jestli vám ale svět F1 připadá jako atraktivní prostředí pro učebnicový, po audiovizuální stránce vyšperkovaný americký biják, v němž zlo prohrává a dobro žije, klidně dejte Sonnymu Hayesovi stejnou šanci, jakou mu dává ve filmu jeho přítel Ruben. Sice jsme nedostali další Rivaly, ale Slyovu Formuli tenhle kousek předjel minimálně o několik desítek kol. A nabídl nám bezesporu nadprůměrnou podívanou, které by mělo hodnocení lepších 7/10 slušet.