Pixar míří ke hvězdám, ale Elio zůstává na půl cesty

V dnešní době není jednoduché vytvořit animovaný film, který zaujme napříč generacemi. Ať už jde o tradiční 2D pohádku nebo akční 3D realisticky ztvárněný snímek. Hranice jsou dnes natolik posunuté, že studia hledají cesty, jak filmy ozvláštnit a to klidně až ve hvězdách. A právě tam se vydal animák Elio od studia Pixar, které je právě typické svými 3D filmy a neustálým posouváním hranic toho, co je možné.

Problém nastává ve chvíli, kdy film nabídne milý příběh, hezkou grafiku a to je vlastně všechno. Pojďme se tedy podívat na to, o čem Elio vlastně je a proč možná nezazáří tak jasně, jak Pixar doufal.

Příběh se točí kolem osiřelého chlapce Elia, který touží po tom, aby o něj někdo stál. On sám má pocit, že na Zemi o něj nikdo nestojí, a tak veškeré své snažení upře ke hvězdám. Respektive k vetřelcům a dělá proto první poslední. Na druhou stranu se o něj stará jeho teta Olga, která se pro jeho výchovu vzdala možnosti stát se astronautkou a zůstala „jen“ majorem na vojenské základně, kde v podstatě varuje sondy na oběžné dráze před vesmírným odpadem. Film poměrně zajímavě zachycuje strasti péče o dítě, které je prostě jiné. Ne tím, že by se jednalo o autistu, nebo bylo nějak handicapované, ale prostě jen svým chováním. Což výchovu značně stěžuje a vytváří situace, které nemají řešení. Jeho posedlost zajde až tak daleko, že v záchvatu nadšení odpálí celou základnu při pokusu o spojení s vesmírem.

Věřte nebo ne, ale chlapci se skutečně povede kontaktovat meziplanetární organizaci, která ho unese, a pro Elia začne obří cesta plná lží, podvádění a hořkého zklamání. Elio si najde nového kamaráda, který mu ukáže, jak žít, následně způsobí mezigalaktickou pohromu a té musí samozřejmě zabránit. Typický syndrom opuštění, který Pixar servíruje už přes 20 let, a který jsme mohli vidět například v Coco, Luca nebo Hledá se Nemo.

Přiznám se, že jsem z tohoto příběhového vzorce unavená. Všechno je neuvěřitelně předvídatelné a víte, co se stane v další vteřině. Film se snaží být originální, ale jestli jste stejně jako já viděli předchozích 28 filmů, nic vás nepřekvapí. Pobaví vás vtipné pasáže, reference na slang dnešní mládeže a zavzpomínáte si na kýčovitý plácavý pozdrav, který trvá snad minutu. A to ne jednou.

Velkou předností filmu je dechberoucí animace. Ta mísí styly z animáků Coco a Luca a mám takový osobní pocit, že se animátoři inspirovali některými výrazy u DreamWorks, a to konkrétně u animáku Zlouni. Celková stylizace má svou duši a je vidět, že animátoři na fantazii nešetřili. Žánr sci-fi dokázali pevně uchopit a dokázali vymyslet nové rasy, stavby, systémy, dokonce i (skoro)perfektní klonovací stroj a umělou inteligenci, kterou chci domů. Skutečně předvádějí své zkušenosti a nebojí se experimentovat s masivními objekty hýřícími barvami. Obrovská mezigalaktická loď je nádherným důkazem toho, že představivost nemá hranice. Díky řádění Elia a jeho kamaráda Glordona si navíc můžeme prohlédnout každé zákoutí. Ono obecně jejich blbnutí je právě ta část filmu, kterou si velmi užijete, jelikož se jedná o okamžik, kdy se oba chlapci konečně projevují a vyvíjí se jejich charakter.

To se bohužel nedá říct o velvyslancích jednotlivých ras. Stačí je slyšet zhruba dvacet vteřin a víte, co od nich čekat. Nemají žádný vývoj, všichni jsou hrozně zbabělí a plochý. Největší vývoj prodělá záporák Grigon, který chvílemi působí velmi zmateně, dělá nelogická rozhodnutí, ale i tak chce ovládnout celé galaxie. Asi můžeme být rádi, že aspoň záporák žene celý film kupředu.

Co se týče hudby, tak si ji užijete. Perfektně doplňuje atmosféru a vesmírné hudební motivy se velmi pěkně proplétají do sebe. Kde se buduje napětí, tam ho dostanete, kde si to máte užívat, tam zavládne diskotéka, a jestli se chcete bát, tak o to se starat nemusíte. I tady najdete moment, kdy budete chtít utéct ze sálu.

Celkově musím přiznat, že film není úplně pro mě, protože sci-fi zrovna nevyhledávám, ale dokázal mě příjemně zaujmout. Fanoušci astronautiky si tuhle jízdu určitě užijí, protože film staví na reálných základech a dává si práci s podprahovými zprávami a easter eggy, jako je Drakeova rovnice. A Pixar navíc potěší i nostalgiky. Po více než 20 letech se vrací animované bloopers! Naposled jsme je mohli vidět u Příšerek s. r. o. a pak jako by zmizely.

V animáku je i několik referencí na reálné výzkumy, sondy a poměrně nelichotivou situaci v naší atmosféře. Nejvíc si film užije rozhodně mladší publikum. Je z něj cítit, že je cílený na děti, které jsou zvědavé a chtějí prozkoumávat vzdálené světy, a to jim Elio skvěle nabízí. Možná jsme už na tyhle filmy moc staří, ale i tak film doporučuji na 6 bodů z 10. Jedná se o průměrný pixarovský film, který udělá radost, ale vyšel ve velmi špatnou dobu. Vedle snímků Jak vycvičit draka nebo Lilo & Stitch se tento animák nemá šanci blýsknout a nejspíš rychle zapadne.