One Piece od Netflixu - konečně dobré live action anime

Hraná adaptace. V poslední době obrovský strašák pro animované seriály, filmy a hlavně anime. Nejeden liveaction počin skončil odsouzený a raději zapomenut. A jen málokterý si vysloužil slávu a upřímnou radost. Na toto minové pole nyní připlulo i anime One Piece. 

Pro fanoušky série je to velká věc, protože se jedná o jedno z nejpopulárnějších děl nejen v Japonsku, ale i po celém světě. Doslova celý anime svět byl v očekávání, zda se studiu Tomorrow pod vedením Matta Owense a Stevena Maedy uskuteční zázrak. A on se doopravdy stal.

První zmínky o vytvářené adaptaci přišly na svět právě skrze Netflix, což u mnohých nevyvolalo moc nadšení. První ukázky vypadaly až podezřele moc dobře, ale to nevyvolalo potřebnou důvěru v lidech. Jedinou útěchou bylo oznámení, že na adaptaci dohlíží sám tvůrce původní mangy Eiichiro Oda. 

Za to jsme doopravdy neskonale vděční, jelikož ona adaptace není přesnou kopírkou mangy nebo seriálu, ale je sama sebou a něčím víc. Drží se pravidel světa, které mangaka vybudoval, přičemž do sebe kloubí příjemné s užitečným, takže nevznikají hluchá místa, příběh příjemně plyne a i když to není 1 ku 1 jako v předloze, vše funguje naprosto skvěle. 

Samotná kostra příběhu se vlastně nemění. Luffy se už od malička touží stát králem všech pirátů, jenže aby se tak stalo, musí najít bájný poklad jménem One Piece. Vydává se tedy na širé moře, aby našel svou budoucí posádku, pirátskou loď a řádně si užil svůj pirátský život. A to je vlastně všechno, co potřebujete o příběhu vědět

Některé momenty byly v adaptaci vypuštěny, jiné se zachovaly a ostatní dělají jakousi alternativu. Nic z toho ale není špatně použito, ba naopak. Vše se nádherně doplňuje, osvětluje děj příběhu a je vidět, že nad vším původní tvůrce drží pevnou ruku. Sice to není One-Piece tak jak ho známe, ale je to on, nový a stejně zábavný. Spousta fanoušků si jej pravděpodobně užije, jelikož si bude připadat, že vidí One Piece opět poprvé.

Krásným příkladem je setkání s Usopem, střelcem Luffyho posádky. V manze i anime se jedná o dramatické setkání, které je doprovázené obrovskou řadou vtipných a vypjatých situací. Od naolejování téměř celé vstupní cesty, vyzpovídání se z nekalých činů až po obří hromadný souboj, kde dostanou všichni na frak. Zkrátka přesně to, čím je japonský žánr shonen tak oblíbený.

Oproti tomu seriál celý koncept vzal a přetvořil. Tvůrci vytvořili temný a napínavý boj o holý život, jenž je plný napětí, nebezpečí a opravdové touhy bezmilostně vraždit. Kuro, bývalý kapitán Černých koček, je zde vyobrazen jako temná postava, která pronásleduje svou kořist a navozuje téměř hororový pocit. Vše je děsivé a temné, ale zároveň skvěle vyvážené. Do sebe se propíjí nejen Usopův, ale i příběh ostatních členů posádky. Zároveň se odehrávají souboje a konverzace v jiných částech světa, které posouvají děj. 

Každý díl se totiž nesoustředí striktně na jednu dějovou linii. Velmi často sledujete rovnou tři příběhy naráz. To divákovi umožní se snáze ponořit do celkového obrazu, ujasnit si, co se kde odehrává, a ti pozornější dokáží odhalit mnohé easter eggy. Skvěle je zde zpracované i představení nebezpečných pirátů, kdy ke každému přiletí plakát s vypsanou odměnou a krásně se jej hned elegantně zbaví. Velmi skvěle je seriál prostoupen historií, která leží za každou hlavní postavou. Vzpomínky na minulost jsou zde přímo skvostně zapasované, tudíž nejsou tak otravné, jako tomu bývá v anime. Zkrátka si je užijete.

Čím seriál exceluje, jsou kulisy. Vše, co vidíte, jsou stavby pečlivě vybudované jen pro One Piece. Každá loď je skutečná a vesnice jsou postaveny speciálně jen pro tento seriál. Tady se prostě nešetřilo, přičemž je poznat, že všichni, kdo na One Piece pracovali, zbožňují tuhle sérii. (Což se třeba o Zaklínačovi říct nedá, že?)

Z rozhovorů, které jsou dostupné, je cítit nadšení a obří zájem. Steven Maeda i Matt Owens jsou velkými fanoušky série, jejich zápal tak zajistil, že je vše akurátní a celý seriál nese ducha One Piece. Na natáčení se samozřejmě podílel mangaka Eiichiro Oda, ten dával mnoho podnětů, jak určité pasáže udělat více jako v anime, hlídal hranice a pokud se mu něco nezdálo, prostě to přes něj neprošlo a muselo se to sjet znova. A výsledek? Parádní.

To by samozřejmě nebylo možné bez vynikajících herců. Nejen že jsou obrovskými fanoušky série, ale svou roli perfektně ztvárnili do takové podoby, že jsou věrní svým předlohám, ale zároveň nejsou až tak moc „divní“, aby odradili lidi nepolíbené anime a mangou. Což je jedna z obrovských výtek anime adaptací. Velmi často se herci snaží napodobit předlohu a pak působí doopravdy divně. Ne vždycky je například vhodné, aby obrovský vážný chlap s hlubokým hlasem najednou přešel do šíleného piskláku a kroutil se jak žížala na dešti, jakmile vidí ženskou s krátkou sukní…

Herci hlavní posádky jsou vážně skvělí, ale hlavní postavu může ztvárnit jen jeden. Iñaki Godoy je mexický herec, který se pro roli Luffyho doslova narodil. Nejenže je postavě, kterou ztvárnil, šíleně podobný, ale jeho chování, vystupování i ztřeštěnost jsou prostě Luffy. 

Zároveň se ale nesnažil přesně přenést Luffyho z anime. A to je na tom to skvělé. V seriálu je totiž jiný, ale tím správným směrem. Stará se o okolí, poslouchá a občas i přemýšlí nad tím, co řekne a jaké by to mohlo mít následky. Když se navíc Iñaki zeptal Ody, proč si vybral zrovna jeho, tak mu odpověděl, že jenom u jeho konkurzu se zasmál. Jeho největší starostí totiž bylo, aby našli toho správného Luffyho. Když ale viděl Iñakiho, který vypadal stejně jako Luffy, jehož kdysi nakreslil, měl naprosto jasno.

Herec Mackenyu perfektně ztvárnil Zora. Nejenže ovládá bojové umění, ale své meče umí používat a je vidět, jak mu Zoro naprosto přesně sedl. Nejenže skvěle bojuje, ale chová se stejně, miluje alkohol a jeho humor je také skvělý.

Taz Skylar si střihl roli Sanjiho. A i když nemá své typické zakroucené obočí, na elegantnosti mu to neubírá. Svou roli talentovaného kuchaře a zároveň nakopávače ztvárnil perfektně a o jeho hamletovských výstupech před dívkami ani nemluvě. Je vidět, že nejenže zná Sanjiho jako své boty, ale dokáže jej skvěle ztvárnit a prožít.

Jacob Romero se zhostil role Usopa. A ačkoliv mu chybí ikonický nos, jeho humor a vymýšlení příběhů herec dokázal skvěle přenést. Bohužel o jeho schopnostech ostrostřelce se to samé říct nedá. Moc toho totiž neukázal.

Emily Rudd ztvárnila Nami více než dokonale. Sice se jedná o zlodějku, co zbožňuje zlato a poklady, ale stále ochraňuje své blízké. V seriálu má s ostatními členy posádky skvělou chemii. A i přes své úlety si ji velmi rychle zamilujete.

Když to shrnu, všichni herci byli famózní. Lehce ale drhly souboje. Tady jim to ale rádi odpustíme, jelikož replikovat šílené výstupy, které jsou typické pro mangu a anime, je téměř nereálné. Ať už se jedná o nadpřirozeně rychlé útoky nebo obrovské skupinové potyčky. Výkony sice nejsou až tak uvěřitelné, ale rychlé střihy a obratnost hlavních postav v kombinaci s kaskadéry to dobře vyvažují.

Důležitou součástí jsou ale speciální efekty. A ano, tady by se dala odvést lepší práce. Ale opět. To, o co se One Piece v předloze opírá, jsou nadlidské schopnosti a ďábelské ovoce, jež dává osobám, které jej pozřely, speciální vlastnosti. Proto je Luffy z gumy a odpovídají tomu i jeho dovednost natahování. Zrovna u Luffyho animace by se dalo více vyhrát, jenže tenhle styl má připomínat ony bláznivé komedie z 90. let. Z dnešního pohledu se to může zdát zvláštní, ale on samotný One Piece si bere notnou dávku z klasického kresleného Toma a Jerryho.

Kde ale bylo možné vidět skvělou práci, bylo u piráta Buggyho. Jo, toho klaunského piráta, který snědl chop-chop ovoce a můžete ho krájet jak salám, ale on je stále naživu. Celý díl, jenž se odehrával v jeho cirkusovém stanu, byl doopravdy skvělý. Sem tam nějaká ta animace pokulhávala, ale v rámci epičnosti celého dílu to s radostí přehlédneme. Přece jen takovou cirkusovou podívanou jen tak někde neuvidíme.

Opomenout nesmíme ani perfektní hudební doprovod. Každá postava má své hudební téma a situace mají svůj specifický podkres, který skvěle podtrhuje atmosféru. Vše, co uslyšíte, má na svědomí duo Sonya Belousova a Giona Ostinelli. Ti se snažili do hudby hlavně přenést své nadšení a zápal pro dobrodružství. A to se povedlo.

Pokud vás zajímá, zda si seriál užije i člověk, který je absolutně nepolíbený anime One Piece, tak odpověď je ANO. Nemusíte nic vědět a hned první díl vás vtáhne do příběhu. Naladíte se na pravé pirátské dobrodružství a nebudete ho chtít opustit. Ano, má to své mouchy, souboje občas působí nedotaženě, speciální efekty mají své hranice a ty šnečí telefony vás asi budou děsit ve spaní. Některé kostýmy působí zajímavě divně, ale paradoxně jsou stále věrné předloze. Jen nejsou tak velkolepé jako v manze či anime.

Co se samotného dabingu týče, tak doporučuji ten anglický. Japonský funguje stejně skvěle, ale úplně sem nepasuje. A český? Jako nováček v sérii vám to nejspíš bude stačit, ale jako oddaný divák si budete rvát uši a přát si, abyste nic podobného nikdy neslyšeli. Pro příklad: gomu gomu pistol, kdy se Luffy řádně napřáhne a někomu vrazí po tlamě, je zde jako gum gum výstřel. O nekonzistentnosti a nedodržování správného překladu ani nemluvě.

To, že na seriálu pracovali skutečně lidé, kteří mají vztah k samotné manze a anime One Piece, je více než znát. Od výkonů přes scénář až po speciální efekty. Ony samotné vstupy s nápisem One Piece, kdy každý díl má speciálně upravený nadpis vypovídá o tom, jak moc všichni tuhle sérii milují. Jedná se tedy o něco, co vám vřele doporučuji na 9 bodů z 10. Onu lásku k sérii ucítíte na každém rohu.

One Piece je jedna velká jízda, kterou budete chtít postupně prozkoumat kousek po kousku, objevovat příběhy a prožívat pirátská dobrodružství. Zároveň budete chtít sledovat Luffyho na jeho cestě za nalezením pokladu. Nám nezbývá než jen doufat, že další série k nám dopluje co možná nejdříve.