Někteří označují filmy od Christophera Nolana za komplikované a říkají, jak je pochopili až po třetím sledování. Pak je tu druhý tábor lidí, kteří zase po dvanáctém zhlédnutí snímků Edgara Wrighta narazí na nové detaily. Jenže pak tu jsou fanoušci Ariho Astera. Film mnohdy při prvním zhlédnutí nepochopíte, ale vyvolá ve vás spoustu otázek. Pokud vás Slunovrat překvapil svým zpracováním a některými pasážemi, tak jste ještě neviděli Beau is Afraid, v češtině On se bojí. Ari Aster si zkrátka řekl, že se zde vyřádí, jak jen to jde, a posouvá hranice nejen své tvorby, ale vyprávění a kinematografie. To je sice nejsilnější část filmu, ale zároveň obrovská červená vlajka pro mnohé milovníky filmů.

On se bojí je surrealistická hororová černá komedie o Beauovi, který na výročí smrti svého otce hodlá odcestovat za svou matkou. Jenže mu ukradnou klíče a kufr, což nastartuje šílenou horskou dráhu událostí. Tento snímek jsme mohli vidět v předstihu díky Aerofilms, za což jim velmi děkujeme. Doopravdy nehodlám spoilerovat děj, protože by si každý měl na film zajít a prožít děj sám. Jediné, co můžu říct, je, že nepůjde o obyčejnou cestu a již v traileru jsme mohli spatřit až halucinogenní pasáže, útěk před střelbou, vzpomínky na dětskou lásku, bizarní obrovitánské akvárium, srážku autem a další scény, které působí, jako by byla každá z jiného filmu. A kousek pravdy na tom i je.

Film prostřídá velké množství lokací a menších motivů, ale ten hlavní zůstává. Vše je bravurně propojeno a ve finále působí jako ucelený kus. Kdykoliv se může stát cokoliv, a i když jsem šel na snímek s jistou představou a měl jsem tušení, jak se asi budou scény vyvíjet, tak jsem byl neustále překvapován, což se nestává tak často. On se bojí jsem viděl s Killerem a ještě druhý a třetí den jsme debatovali o snímku a neustále přemýšleli, o čem konkrétně je nebo co jednotlivá scéna znamená. A upřímně, tohle se mi v tak velké míře dlouho nestalo. Tomu napomáhá i to, jak Aster pracuje se strachem. Každý měl jiné dětství a dospívání, takže se bojí trochu něčeho jiného. Díky tomu má každý husinu v jiné části filmu. Tohle zpracování fobií, úzkosti a strachu je doopravdy na vysoké úrovni a funguje i bez využití lekacích pasáží neboli jumpscarů.

Ale pojďme se posunout od děje jako takového, než vám stihnu něco vyzradit. Celý tento zážitek podtrhuje a vylepšuje kamera. Pro tu si Aster opět zvolil Pawela Pogorzelskiho, který zde kombinuje hned několik stylů - od toho podobnému Robertu Yeomanovi, takže taková typická Andersonovina, až po kameru z pohledu samotného Beaua či z třetí osoby, kdy kamera následuje jeho pohyb. A jak lze očekávat, každý styl zde dává smysl a podtrhuje jednotlivý aspekt děje. Mnohdy ale kamera spolu se scénářem zasáhne do lehkého bizáru. Film zde výborně překlopí něčí strach ve vtipnou scénu bez toho, aniž by se ubíralo na vážnosti momentu. 

Zde je důležité vyzvednout všechny herecké výkony, hlavně Joaquina Phoenixe. Pokud jste si mysleli, že nemůže překonat sám sebe v Jokerovi nebo ve snímku Ona, tak jste na omylu. Zde předvádí svůj životní výkon. Beau toho moc nenamluví, ale jeho pohyby těla a mimika vydají za tisíc slov. Beau se zde stává takovým prazvláštním hrdinou, kterého by nikdo nedokázal ztvárnit takhle výborně. Budete s ním rychle soucítit a podporovat ho při tomto šíleném dobrodružství, které mnohdy připomíná Odyseu na drogách. 

Ještě než se vrhneme na negativa, rád bych podtrhnul zvukovou stránku. Hudební složka zde není tak výrazná, protože vlastně ani nemusí. Často ale schválně jde například jen do levých či pravých kanálů, abyste ještě více vnímali svět stejně jako Beau. Jakmile ale dojde na hudbu, tak je doopravdy skvělá a kombinuje instrumentální prvky s podivnými a tajemnými zvuky. Není tedy divu, že na ní dělal Bobby Krlic alias The Haxan Cloak, který má krom Slunovratu na kontě například hru Returnal.

Teď ale k těm negativům. Když jsem vyjmenovával jednotlivé dějové aspekty filmu a jejich různorodost, tak si určitě někteří z vás řekli „co to sakra je?“ Tento film není doopravdy pro každého. A to nutně ne z toho důvodu, že má poněkud pomalejší vyprávění nebo že by byl až moc brutální, takže by odradil slabší povahy. On se bojí vám vlastně pořádně nic neřekne. Z filmu odcházíte s hromadou otázek a mnohé věci jsou sotva nastíněné. Snímek si dle mého ani nedává za cíl vám vše pospojovat a vysvětlit. Pokud odejdete ze sálu a přemýšlíte nad tím, co jednotlivá část znamenala, jestli se něco vůbec stalo a podobně, tak film uspěl. Je určen pro spíše náročnější diváky. Doporučil bych si tak nejdříve pustit Slunovrat nebo jen párminutový snímek Beau. Pokud se vám budou líbit nebo vám budou připadat zajímavé, tak rozhodně jděte i na On se bojí. 

Ještě vás musím varovat před samotnou délkou. Za poslední půlrok jsme zde sice měli hned několik tříhodinových filmů, ale například u Johna Wicka nebo Avatara děj plynul o dost rychleji díky dobrému rozdělení příběhu do čtyř kratších částí. On se bojí má tři hlavní pasáže, které můžou ke konci působit až moc zdlouhavě a natahovaně. 

Tak jako tak se film nebojím doporučit na osm bodů z deseti. On se bojí je po mnohých stránkách tak unikátní a poutavý, že rozhodně stojí za zhlédnutí. Ari Aster se zde doopravdy vyřádil a upřímně mě zajímá, na čem celou tu dobu ujížděl.