Film Na nože byl menším zázrakem, který si zamilovali diváci po celém světě. Neotřelá detektivka s hvězdným obsazením se zcela odpoutala od šablonovitosti tohoto žánru a vrátila nás do zlatých časů snímků, které vražedné záhady řešily s noblesou. Po ohromném úspěchu tak nebylo překvapením, že Na nože bude mít  pokračování, tentokrát už pod taktovkou Netflixu. Nastavená laťka ale byla, stejně jako divácká očekávání, opravdu vysoko. Bohužel musím po zhlédnutí Glass Onion přiznat, že necítím nadšení ani napětí, které v člověku zanechá dobře udělaný detektivní příběh. Jediné, co ve mně doposud zůstává, je zklamání z toho, jak moc se toto pokračování vzdálilo kvalitám svého předchůdce.

Slavný detektiv Benoit Blanc je po vyřešení velkého případu už měsíce na zaslouženém odpočinku. Sladké nicnedělání je pro něj však spíše utrpením a touží po tom opět zapojit šedé buňky mozkové. Nakonec se skutečně naskytne šance vyřešit záhadu, když tajemný, excentrický miliardář rozešle svým přátelům a známým hádanku, která je zavede až na jeho soukromý ostrov. Náhodou, nebo spíše přičiněním osudu, se k této partě přidává i náš detektiv. Poté, co dorazí na místo, na naši skupinku čeká hra na vraha. Jenže co když je to jinak a vraždí se doopravdy? Zájem na smrti ostatních má každý, protože všichni něco skrývají.

Karty jsou tedy zdánlivě velmi zajímavě rozdány. Máme tu velikou záhadu, smrt a samozřejmě i pátrání po zabijákovi, což je ideální recept na dobrý detektivní příběh. V tomto případě je to ovšem opravdu jen pouhé zdání. Nechápu, kde se stala chyba, ale Glass Onion zcela postrádá invenci filmu Na nože. Pro mě osobně byl tento snímek naprosto unikátní v tom, že se mu podařilo přenést až poirotovské principy do dnešní doby. Například podivínského, avšak geniálního detektiva, propracované postavy s nejrůznějšími tajemstvími a motivy, a konec, kde se všichni podezřelí sejdou, aby vyslechli přednášku hlavního hrdiny. Glass Onion tento odkaz zcela nepokrytě zahazuje a jeho snaha o napodobení úspěchu Na nože se míjí účinkem. Myslím si, že tomu tak je především proto, že film ztratil unikátní osobnost svého předchůdce. Možná chce znovu šokovat zvraty a hádankami, na mě však tyto pokusy působily spíše jako laciná karikatura.

Stačí se podívat na postavy příběhu. Miles Bron je typický miliardář, který se opájí svým majetkem. Leslie Toussaint, který pro Milese pracuje jako vědec, je zase strašně sobecký. Streamer Duke Cody představuje svalnatého alfa muže, ochotného pro záchranu své upadající slávy udělat cokoliv. Na jednu stranu samozřejmě můžeme film hájit tím, že šablony jsou pro detektivní snímky docela typické. S tím souhlasím, ovšem vše má své hranice a vždy je třeba nad rámec nějakého stereotypu přidat něco, čím je daná postava výjimečná. Což bohužel Glass Onion nedělá a je to hrozná škoda. K postavám jsem si nevybudoval absolutně žádný vztah a jejich osudy mi byly lhostejné, ovšem s výjimkou v podobě Helen Brand, která je asi nejzajímavější a nejsympatičtější postavou celého snímku. Po přechodu na Netflix se tedy stalo přesně to, čeho jsem se obával. Místo napínavého příběhu, který vás zaujme až do konce, se k nám dostal nesmírně předvídatelný film. Popravdě řečeno, už asi v polovině Glass Onion jsem věděl, kdo je vrah a jak se věci s největší pravděpodobností udály. Což především u tohoto filmového žánru prostě nechcete. 

Tvůrcům se stejně jako u Na nože podařilo sehnat velká jména filmového průmyslu. Objeví se zde Edward Norton jako miliardář a Dave Bautista v roli nabušeného youtubera. Vrací se i Daniel Craig, který svým přirozeným šarmem drží film nad vodou, přestože jeho postava ztratila podstatnou část svého kouzla. 

Opět se tak potvrzuje to, co jsme v souvislosti s Netflixem skloňovali už mnohokrát. Velké peníze, hvězdná jména a ambiciózní filmy v rukou této společnosti vlastně nic neznamenají. K nám se tak dostávají spíše zapomenutelné zážitky bez špetky fantazie, které dělají z hlediska scenáristiky řadu elementárních chyb. Kdyby se na ně tvůrci více zaměřili, mohl být Glass Onion snímkem, který diváka nadchne a zamotá mu hlavu složitým detektivním oříškem. Jenže tu místo toho máme film, který působí jako tuctová hollywoodská rychlokvaška, kterých se za rok natočí desítky.

Abych ale jenom nekritizoval, Glass Onion má i svá pozitiva. Především kamera se opravdu povedla a nabízí ostré záběry s příjemně zvolenou barevnou paletou. Bezpochyby vás zaujme i prostředí luxusního exotického ostrova, díky kterému jsem si místy připadal, jako bych se vrátil do časů Poirota na řece Nil. 

Glass Onion tak nakonec přes veškerá očekávání přinesl veskrze průměrný zážitek, který bude minimálně pro příznivce prvního Na nože velkým zklamáním. Zapomeňte na nějakou vynalézavost a přemýšlení, Glass Onion se hodí spíš k línému večeru na gauči, kdy se chcete jen na něco podívat a moc nemyslet. Někomu to takhle může stačit, což plně respektuji a dokazují to i některé z recenzí, které o filmu hovoří ve více pozitivním světle. Některé vyzdvihují herecké obsazení a odlehčenou notu snímku, jiné zase příběh považují za chytrou satiru plnou tajemství. A Glass Onion tak skutečně může na někoho působit, protože přes všechna svá negativa se tento film zkrátka umí diváku prodat. Jenže stejně jako u cibule je i v tomto případě potřeba prohlédnout nablyštěnou slupku a podívat se, co se ve skutečnosti skrývá pod povrchem. 

Nemohu si pomoci, ale já od pokračování Na nože zkrátka čekal víc. Více krimi, více chytrého scénáře, prostě všeho, co dělalo z prvního filmu takový unikát. Nebýt některých hereckých výkonů a hezkého vizuálu, které film drží nad vodou, asi bych jej ani nedokoukal. Jako detektivní film Glass Onion selhal, což přesně ukazuje, kde je problém Netflixu. Pokud s tím společnost něco neudělá a nezmění svůj přístup, mohlo by se v dohledné době stát, že předplatitelé ztratí zájem a zábavu budou hledat jinde.

Za svoji průměrnost si tak Glass Onion s odřenýma ušima odnáší doporučení na šest bodů z deseti.